ECLI:CZ:NS:2009:8.TDO.836.2009.1
sp. zn. 8 Tdo 836/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. července 2009 o dovolání obviněného M. D., proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře ze dne 25. 2. 2009, sp. zn. 14 To 4/2009, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Okresního soudu v Táboře pod sp. zn. 1 T 78/2007, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného M. D. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Táboře ze dne 19. 11. 2008, sp. zn. 1 T 78/2007, byl obviněný M. D. uznán vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), odst. 3 písm. b) tr. zák. ve formě spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák. a trestnými činy řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle §180d tr. zák. a maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák. Za tyto trestné činy byl odsouzen podle §247 odst. 3, §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody na šest let, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Podle §49 odst. 1, §50 odst. 1 tr. zák. mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na tři roky. Podle §55 odst. 1 písm. a) tr. zák. byl obviněnému uložen také trest propadnutí ve výroku označených věcí. V dalším bylo rozhodnuto o vině a trestu ohledně spoluobviněných T. K. a J. H. a o náhradě škody. Podle §226 písm. c) tr. ř. bylo rozhodnuto o zproštění obžaloby pro útoky popsanými pod body 8), 9) 11), 12) obžaloby, protože nebylo prokázáno, že tyto skutky spáchali jmenovaní obvinění.
Rozsudek soudu prvního stupně napadli obvinění M. D., J. H. i T. K. a také státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Táboře odvoláními. Obvinění shodně brojili proti výrokům o uložených trestech, státní zástupkyně odvolání podané v neprospěch všech obviněných zaměřila jak proti výrokům o vině, tak proti výrokům o trestech. Z podnětu odvolání obviněných J. H. a M. D. byl rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočka Táboře ze dne 25. 2. 2009, sp. zn. 14 To 4/2009, rozsudek soudu prvního stupně podle §258 odst. 1 písm. b), d), e), f), odst. 2 tr. ř. zrušen ve výrocích o vině obviněných J. H. a M. D., s výjimkou bodu 16) rozsudku soudu prvního stupně u obviněného M. D., a ve výrocích o jim uložených trestech a navazujících výrocích o náhradě škody. Podle §259 odst. 3 tr. ř. (nesprávně uvedeno §229 odst. 3 tr. ř.). bylo nově rozhodnuto tak, že obviněný M. D. byl uznán vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), odst. 3 písm. b) tr. zák. ve formě spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák. Za tento trestný čin a za trestné činy řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle §180d tr. zák. a maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák., ohledně nichž zůstal rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o vině nedotčen, byl obviněný M. D. odsouzen podle §247 odst. 3 tr. zák., §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody na pět let a šest měsíců, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Podle §49 odst. 1, §50 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému uložen i trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na tři léta. Podle §55 odst. 1 písm. a) tr. zák. mu byl uložen trest propadnutí ve výroku označených věcí. Nově bylo rozhodnuto o vině a trestu ohledně spoluobviněného J. H. a o náhradě škody. Odvolání obviněného T. K. a státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Táboře byla podle §256 tr. ř. jako nedůvodná zamítnuta.
Pro úplnost nutno dodat, že se jednalo již o druhé rozhodnutí, které Krajský soud v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře v dané věci učinil. V prvém případě z podnětu odvolání státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství Táboře a obviněných M. D., T. K. usnesením ze dne 9. 7. 2008, sp. zn. 14 To 123/2008, podle §258 odst. 1 písm. a), b), d) tr. ř. zrušil rozsudek Okresního soudu v Táboře ze dne 27. 2. 2008, sp. zn. 1 T 78/2007, podle §261 odst. 1 tr. ř. i ve vztahu k obviněnému J. H., a podle §259 odst. 1 tr. ř. věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí. Rozsudkem Okresního soudu v Táboře ze dne 27. 2. 2008, sp. zn. 1 T 78/2007, byl obviněný M. D. uznán vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), odst. 3 písm. b) tr. zák. ve formě spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák. jako zvlášť nebezpečný recidivista podle §41 tr. zák., trestnými činy řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle §180d tr. zák. a maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák. Za tyto trestné činy byl odsouzen podle §247 odst. 3, §35 odst. 1, §42 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody na šest let a čtyři měsíce, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Podle §49 odst. 1, §50 odst. 1 tr. zák. mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na tři roky a podle §55 odst. 1 písm. a) tr. zák. také trest propadnutí věci.
Proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočka Táboře ze dne 25. 2. 2009, sp. zn. 14 To 4/2009, podal obviněný M. D. v zákonné lhůtě prostřednictvím obhájce dovolání směřující proti výroku o trestu. Odkázal v něm na důvod dovolání uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a namítl, že nesprávným právním posouzením „došlo k zásahu do jeho ústavně zaručených práv a jeho procesních práv podle trestního řádu“.
Dovolatel se domníval, že pokud byl za aplikace §41 tr. zák. rozsudkem soudu prvního stupně odsouzen dne 27. 2. 2008 k úhrnnému trestu odnětí svobody na šest let a čtyři měsíce při trestní sazbě dva až osm let, je i mírnější trest uložený napadeným rozsudkem odvolacího soudu nepřiměřený a v rozporu s pojetím trestního zákona. Původní trest uložený rozsudkem soudu prvního stupně ze dne 27. 2. 2008 byl vyměřen ve zvýšené trestní sazbě o jednu třetinu. Po zrušení tohoto rozsudku odvolacím soudem a vrácení věci soudu prvního stupně již nebyly shledány podmínky zvlášť nebezpečné recidivy podle §41 tr. zák., a proto měl být za totožné důkazní situace trest snížen o jednu třetinu. Pakliže tak odvolací soud neučinil, obviněný to pokládal za porušení práva na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Navrhl, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a aby tomuto soudu věc vrátil k dalšímu řízení.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání obviněného uvedla, že dovolatel sice poukazoval na nesprávnou aplikaci hmotně právních ustanovení rozhodných pro ukládání trestu, avšak uplatněné námitky založil na tvrzení, že mu měl být uložen trest výrazněji pod dolní hranicí zvýšené trestní sazby, kterou by byl ohrožen trestný čin dle §247 odst. 3 tr. zák., pokud by byl posouzen jako spáchaný zvlášť nebezpečným recidivistou dle §41 odst. 1 tr. zák. Námitky dovolatele tedy ve skutečnosti směřují vůči skutkovým zjištěním soudů, na kterých bylo založeno jejich rozhodnutí o druhu a výměře uloženého trestu (viz rozsudek soudu prvního stupně strany 24, 25 a rozsudek odvolacího soudu strany 18, 19). Dovolatel se tak podle ní svým mimořádným opravným prostředkem domáhal přehodnocení relevantních skutkových okolností vztahujících se k uložení trestu. Jeho námitky proto podle státní zástupkyně pod dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nespadají. Namítanou nepřiměřenost trestu současně nelze podřadit ani pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., jenž se vztahuje na jiné, taxativně přesně vymezené případy vadného rozhodnutí o trestu. Zvolený způsob odůvodnění dovolání po obsahové stránce neodpovídá ani žádnému z dalších zákonných dovolacích důvodů ve smyslu §265b odst. 1 písm. a) – l) tr. ř. Navrhla, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl.
Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání je podle §265a tr. ř. přípustné, že je podala včas oprávněná osoba a že splňuje náležitosti obsahu dovolání ve smyslu §265f odst. 1 tr. ř. Shledal však, že dovolání obviněného bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b odst. 1 tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z dikce citovaného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady právní. Zpochybnění správnosti skutkových zjištění nelze zahrnout do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř., proto je též dovolací soud vázán skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, event. soudu odvolacího, a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva.
V mezích uplatněného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., přičemž nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Z textu dovolání obviněného je zjevné, že jeho těžiště spočívá ve výtce, že uložený nepodmíněný trest odnětí svobody ve výměře pěti let a šest měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou, je trestem nepřiměřeným, vybočujícím ze zásad pro ukládání trestů uvedených v §23 odst. 1, §31 a násl. tr. zák., nedostatečně zohledňujícím změnu právního posouzení v jeho prospěch.
Námitky obviněného pod důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. podřadit nelze. Nejsou námitkami směřujícími proti nesprávnému právnímu posouzení skutku (obviněný nevytkl, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin) a nelze je chápat ani jako námitku vady považované za jiné nesprávné hmotně právní posouzení. Za jiné nesprávné hmotně právní posouzení ve smyslu důvodu dovolání uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je možno, pokud jde o výrok o trestu, považovat jen jiné vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný trest nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu apod. Žádnou takovou vadu ale obviněný v napadeném rozsudku odvolacího soudu nespatřoval.
Námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu (s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí) lze v dovolání úspěšně uplatnit jen v rámci zákonného důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., který je v soustavě dovolacích důvodů §265b odst. 1 tr. ř. v určitém ohledu dovolacím důvodem speciálním vůči důvodu uvedenému v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. S odkazem na tento dovolací důvod musí být obsahem námitek, že buď byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo že byl uložen trest co do druhu přípustný, avšak mimo zákonnou trestní sazbu. Jiná pochybení spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kriterií uvedených v §31 až §34 tr. zák. a v důsledku toho uložení nepřiměřeného přísného (nebo naopak mírného trestu), nelze v dovolání vytýkat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 tr. ř. (k tomu viz č. 22/2003 Sb. rozh. tr.). Právě takové vady však obviněný ve vztahu k uloženému trestu odnětí svobody namítal, když uvedl, že nebyl-li kvalifikován jako zvlášť nebezpečný recidivista podle §41 odst. 1 tr. zák., pak odvolací soud při ukládání trestu dostatečně nepřihlédl ke změně právního posouzení v jeho prospěch. V důsledku toho pokládal trest ve výměře pěti let a šesti měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou, za trest nepřiměřeně přísný.
Ačkoliv námitky obviněného nelze podřadit pod žádný z důvodů dovolání uvedených v §265b odst. 1 tr. ř., dovolací soud pro úplnost poznamenává, že odvolací soud v odůvodnění napadeného rozsudku přesvědčivě vyložil, jakými úvahami se řídil, zmírnil-li trest oproti trestu, který byl uložen rozsudkem soudu prvního stupně, přiléhavě a vyváženě hodnotil jak okolnosti svědčí ve prospěch, tak i neprospěch obviněného (viz zejména strany 19, 20 napadeného rozsudku). Obviněnému, který byl odsuzován za několik trestných činů, byl úhrnný trest podle zásad obsažených v ustanovení §35 odst. 1 tr. zák. ukládán podle §247 odst. 3 tr. zák., tj. podle zákonného ustanovení, které se vztahuje na trestný čin z nich nejpřísněji trestný. Podle §247 odst. 3 tr. zák. lze pachatele potrestat odnětím svobody na dvě léta až osm let; uložil-li odvolací soud obviněnému nepodmíněný trest odnětí svobody ve výměře pěti let a šest měsíců, pro jehož výkon ho zařadil do věznice s ostrahou, pak tento trest nelze považovat za trest uložený mimo zákonnou trestní sazbu a nelze jej hodnotit ani jako nepřiměřeně přísný se zřetelem k četnosti útoků, výši způsobené škody i předchozím odsouzením obviněného. Podle skutkových zjištění odvolacího soudu se obviněný pokračujícího trestného činu krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), odst. 3 písm. b) tr. zák. dopustil s obviněnými J. H. či T. K. tím, že v celkem třinácti případech, na různých místech České republiky, odcizovali motorová vozidla, vždy stejným způsobem, a to tak, že na vozidle vylomili jeden ze zámků, podle něj vypilovali zoubky do polotovaru klíče, dále do motoru připojili přeprogramovanou řídící jednotku, poté vozidlo nastartovali zhotoveným klíčem a s vozidlem odjeli, z vozů následně odcizili další předměty v rozsudku specifikované a tím poškozeným způsobili škodu v celkové výši převyšující 2.500.000,- Kč. Názor obviněného, že nebyl-li uznán vinným jako zvlášť nebezpečný recidivista podle §41 odst. 1 tr. zák., měl mu být trest odnětí svobody původně vyměřený nepravomocným rozsudkem soudu prvního stupně ze dne 27. 2. 2008 ve výměře šesti let a čtyř měsíců snížen o jednu třetinu, nemá oporu v žádném zákonném ustanovení. Trest odnětí svobody ve výměře pěti let a šesti měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou, nejenže není ani druhem trestu, který zákon nepřipouští, ani mu nebyl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným, ale v konkrétním případě jej nelze vnímat ani jako trest extrémně přísný a zjevně nepřiměřený.
Dovolání obviněného bylo podáno z jiného důvodu, než jaký činí dovolání přípustným ustanovení §265b tr. ř., a Nejvyšší soud je proto podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, aniž na jeho podkladě podle §265i odst. 3 tr. ř. přezkoumal napadené rozhodnutí a řízení, jež mu předcházelo. Rozhodl tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 29. července 2009
Předsedkyně senátu:
JUDr. Věra Kůrková