ECLI:CZ:NS:2009:8.TDO.847.2009.1
sp. zn. 8 Tdo 847/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. července 2009 o dovolání obhájce JUDr. V. B., proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 2. 9. 2008, sp. zn. 5 To 500/2008, v trestní věci obviněného M. D., vedené u Okresního soudu v Děčíně pod sp. zn. 6 T 254/2005, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Advokát JUDr. V. B. podal dovolání proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 2. 9. 2008, sp. zn. 5 To 500/2008, kterým byla podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. jako nedůvodná zamítnuta jeho stížnost proti usnesení Okresního soudu v Děčíně ze dne 26. 5. 2008, sp. zn. 6 T 254/2005. Tímto usnesením nebyla podle §151 odst. 3 tr. ř. JUDr. V. B., ustanovenému obhájci obviněného M. D., přiznána odměna a náhrada hotových výdajů spojených s obhajobou jmenovaného obviněného ve výši 93.588,- Kč.
Proti označenému usnesení krajského soudu podal JUDr. V. B. dovolání. Vytýkal, že okresní soud neuznal bez řádného odůvodnění jeho pracovní neschopnost jako omluvitelný důvod pro navracení lhůty k řádnému uplatnění nároku na odměnu a náhradu hotových výdajů za obhajobu obviněného M. D. Krajský soud v napadeném usnesení toliko konstatoval, co již uvedl okresní soud, aniž se jakkoliv zabýval a hodnotil doloženou pracovní neschopnost jako důvod pro navrácení lhůty, která mu bránila v podání vyúčtování ve stanovené lhůtě. Skutečnost, že nebylo přihlédnuto k jeho pracovní neschopnosti a návrh na přiznání odměny byl zamítnut, považoval za svévolné amorální rozhodnutí soudů s prvky přílišného formalismu a za aroganci moci. O formálním přístupu krajského soudu podle něho svědčí i to, že napadené rozhodnutí neobsahuje poučení o mimořádném opravném prostředku. Navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem podle §243b odst. 3 (o. s. ř.) zrušil a aby tomuto soudu přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se do konání neveřejného zasedání k dovolání obhájce nevyjádřil.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání proti napadenému usnesení není přípustné.
Podle §265a odst. 1 tr. ř. lze dovoláním napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští, přičemž v §265a odst. 2 písm. a) až písm. h) tr. ř. jsou taxativně vypočtena rozhodnutí, která je možno považovat za rozhodnutí ve věci samé. Jsou jimi:
a) rozsudek, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest, popřípadě ochranné opatření nebo bylo upuštěno od potrestání,
b) rozsudek, jímž byl obviněný obžaloby zproštěn,
c) usnesení o zastavení trestního stíhání,
d) usnesení o postoupení věci jinému orgánu,
e) usnesení, jímž bylo uloženo ochranné opatření,
f) usnesení o podmíněném zastavení trestního stíhání,
g) usnesení o schválení narovnání, nebo
h) rozhodnutí, jímž byl zamítnut nebo odmítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku nebo usnesení uvedenému pod písmeny a) až g).
Usnesením Okresního soudu v Děčíně ze dne 26. 5. 2008, sp. zn. 6 T 254/2005, bylo ve smyslu §151 odst. 3 tr. ř. rozhodnuto o nároku ustanoveného obhájce obviněného na odměnu a náhrad hotových výdajů, a to tak, že odměna obhájci přiznána nebyla. Jde o takové rozhodnutí, které nelze podřadit pod žádný z typů rozhodnutí uvedených v ustanovení §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř. Z toho důvodu ani usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, kterým byla zamítnuta podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. stížnost proti uvedenému usnesení, není rozhodnutím uvedeným v §265a odst. 2 písm. h) tr. ř. Napadené usnesení není rozhodnutím ve věci samé, pročež proti němu není přípustné dovolání ve smyslu §265a odst. 1 tr. ř. (srov. přiměřeně rozhodnutí č. 36/2003 Sb. rozh. tr.). Pro úplnost dovolací soud poznamenává, že krajskému soudu nebylo možno relevantně vytýkat, že jeho usnesení neobsahuje poučení o dovolání. Ze znění ustanovení §125 odst. 3 tr. ř. plyne povinnost krajského soudu coby soudu druhého stupně dát poučení o dovolání a jeho náležitostech jen v případě, že jde o rozhodnutí, proti němuž je podle §265a odst. 2 tr. ř. dovolání přípustné (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 8 Tdo 1549/2008).
Nejvyšší soud proto dovolání podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. jako nepřípustné odmítl v neveřejném zasedání, aniž se zabýval otázkou, zda obhájce byl osobou oprávněnou k podání dovolání, a aniž na jeho podkladě podle §265i odst. 3 tr. ř. přezkoumal napadené usnesení a řízení, jež mu předcházelo.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 29. července 2009
Předsedkyně senátu:
JUDr. Věra Kůrková