ECLI:CZ:NS:2009:8.TDO.870.2009.1
sp. zn. 8 Tdo 870/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 25. listopadu 2009 o dovolání podaném nejvyšší státní zástupkyní v neprospěch obviněného P. K., proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 19. 12. 2008, sp. zn. 1 To 54/2008, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, pod sp. zn. 28 T 11/2007, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání nejvyšší státní zástupkyně odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, ze dne 1. 4. 2008, sp. zn. 28 T 11/2007, byl obviněný P. K. (dále jen „obviněný“), uznán vinným skutky blíže popsanými ve výroku o vině pod body 1) až 11), které soud právně kvalifikoval jako trestný čin úvěrového podvodu podle §250b odst. 1, 5 tr. zák. a podle §250b odst. 5 tr. zák. za použití §35 odst. 2 tr. zák. mu za tento a za sbíhající se trestný čin zpronevěry podle §248 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zák., jímž byl uznán vinným pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne 27. 11. 2007, č.j. 8 T 42/2007-242, uložil souhrnný trest odnětí svobody v trvání šesti let nepodmíněně, pro jehož výkon jej podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařadil do věznice s ostrahou. Současně zrušil výrok o trestu z citovaného rozsudku Okresního soudu v Olomouci, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §49 odst. 1 tr. zák. mu rovněž uložil trest zákazu činnosti, spočívající v zákazu podnikání na základě živnostenského oprávnění s předmětem podnikání koupě zboží za účelem jeho dalšího prodeje, prodej a pronájem nemovitostí, bytů a nebytových prostor s poskytováním jiných než základních služeb, opravy silničních vozidel, opravy ostatních dopravních prostředků, silniční motorová doprava nákladní, zprostředkovatelská činnost a provozování myčky aut a výkon funkce statutárního orgánu obchodní společnosti s předmětem podnikání koupě zboží za účelem jeho dalšího prodeje, prodej a pronájem nemovitostí, bytů a nebytových prostor s poskytováním jiných než základních služeb, opravy silničních vozidel, opravy ostatních dopravních prostředků, silniční motorová doprava nákladní, zprostředkovatelská činnost a provozování myčky aut, na dobu pěti let.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání, o němž Vrchní soud v Olomouci rozhodl rozsudkem ze dne 19. 12. 2008, sp. zn. 1 To 54/2008, tak, že podle §258 odst. 1 písm. b), d) tr. ř. napadený rozsudek zrušil a podle §259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněného uznal vinným, že
„jako jednatel obchodní společnosti E., spol. s r. o., se sídlem O., S., která měla se společností ČSOB L., a. s., se sídlem N., P., uzavřenu smlouvu o obchodní spolupráci ze dne 1. 9. 2001, uzavřel s touto společností zastoupenou ředitelem pobočky ČSOB L., a. s., v O.:
1) po předložení kupní smlouvy se spol. K., s. r. o., ze dne 9. 3. 2004, týkající se motorového vozidla tovární značky BMW 325 TDS, která byla fiktivní a na jejímž základě proto nikdy ke koupi tohoto vozidla společností E., spol. s r. o., nemělo dojít a ani nedošlo,
dne 15.3.2004 smlouvu o poskytnutí obchodního úvěru č. 5420065, na základě níž měly být ze strany ČSOB L., a. s., poskytnuty společnosti E., spol. s r. o., peněžní prostředky v částce 330.000,- Kč výhradně za účelem uhrazení kupní ceny tohoto motorového vozidla původnímu majiteli, kdy ke splnění závazku ČSOB L., a. s., z uzavřené úvěrové smlouvy došlo formou vzájemného započtení pohledávek na základě smlouvy uzavřené oběma společnostmi téhož dne,
2) na základě faktury společnosti A., a. s., týkající se motorového vozidla tovární značky BMW 532 D, na částku 1.661.665,- Kč,
dne 30. 6. 2004 smlouvu o poskytnutí obchodního úvěru se splatností do 28. 12. 2004, na základě které byla ze strany ČSOB L., a. s., poskytnuta E., spol. s r. o., bankovním převodem ze dne 1. 7. 2004 částka 700.000,- Kč výhradně za účelem uhrazení kupní ceny skladového vozidla autorizovanému importérovi, společnosti A., a. s., když stran zbývajícího plnění došlo mezi oběma společnostmi k uzavření smlouvy o zápočtu pohledávek,
přičemž takto jednal při vědomí, že nedodrží podmínky čl. III odst. 1 písm. a), písm. b) uzavřené smlouvy, neboť toto vozidlo bylo již ode dne 1. 6. 2004 majetkem JUDr. A. R., což při uzavření smlouvy zamlčel, a způsobil tak společnosti ČSOB L., a. s., škodu ve výši 700.000,- Kč“.
Takto popsané jednání obviněného odvolací soud kvalifikoval jako trestný čin úvěrového podvodu podle §250b odst. 1, odst. 4 písm. b) tr. zák. a podle §250b odst. 4 tr. zák. za použití §35 odst. 2 tr. zák. mu za tento a za sbíhající se trestný čin zpronevěry podle §248 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zák., jímž byl uznán vinným pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne 27. 11. 2007, č.j. 8 T 42/2007-242, uložil souhrnný trest odnětí svobody v trvání tří let, jehož výkon podle §60a odst. 1 tr. zák., za podmínek uvedených v §58 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložil za současného vyslovení dohledu nad obviněným, a podle §60a odst. 2 tr. zák. stanovil zkušební dobu v trvání pěti let. Podle §49 odst. 1 tr. zák. a §50 odst. 1 tr. zák. obviněnému dále uložil trest zákazu činnosti, spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu v obchodních společnostech a družstvech, na dobu pěti let. Současně zrušil výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 27. 11. 2007, č.j. 8 T 42/2007-242, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Dalším výrokem odvolací soud podle §226 písm. b) tr. ř. obviněného zprostil obžaloby pro skutky spočívající v tom, že
„v době ode dne 15. 3. 2004 do dne 22. 12. 2004 v O., jako jednatel obchodní společnosti E., spol. s r. o., se sídlem O., S., postupně, v jedenácti případech, v úmyslu získat neoprávněný majetkový prospěch, uzavíral se společností ČSOB L., a. s., se sídlem N., P., zastoupenou ředitelem pobočky ČSOB L., a. s., v O., smlouvy o obchodním úvěru za účelem uhrazení kupní ceny motorových vozidel, která v nich byla specifikována, k žádostem o úvěr předkládal importérské faktury nebo faktury od výrobce vozidel, přičemž k jejich nákupu buď vůbec nedošlo, nebo je pořídil v dřívější době a následně oproti úhradě kupní ceny zákazníkem prodal a ke dni uzavření příslušné úvěrové smlouvy již tato vozidla nebyla ve vlastnictví E., spol. s r. o., a nesplacením poskytnutých úvěrů způsobil ČSOB L., a. s., celkovou škodu ve výši 9.140.505,- Kč a učinil tak v těchto případech:
- dne 24. 3. 2004 uzavřel smlouvu o poskytnutí obchodního úvěru za účelem úhrady kupní ceny motorového vozidla tovární značky BMW 530 D E60, na základě které byly ze strany ČSOB L., a. s., poskytnuty společnosti E., spol. s r. o., peněžní prostředky v částce 1.544.004,- Kč, výhradně za účelem uhrazení kupní ceny skladového vozidla autorizovanému importérovi, společnosti A., a. s., avšak ke koupi tohoto vozidla nedošlo, neboť již dne 20. 2. 2004 byl vystaven dobropis a kupní cena nebyla nikdy zaplacena, poskytnutou jistinu nechal uhradit zápočtem 9V/90003,
- dne 18. 5. 2004 uzavřel smlouvu o poskytnutí obchodního úvěru za účelem úhrady kupní ceny motorového vozidla tovární značky BMW AG Sedan, na základě které byly ze strany ČSOB L., a. s., poskytnuty společnosti E., spol. s r. o., peněžní prostředky ve výši 1.092.060,- Kč, výhradně za účelem uhrazení kupní ceny skladového vozidla autorizovanému importérovi, přičemž na kupní cenu tohoto vozidla poskytla již dne 1. 5. 2004 na účet E., spol. s r. o., spol. C., a. s., částku 766.500,- Kč, když současně byla sjednána leasingová smlouva pro nájemce R., s. r. o., která společnosti E., spol. s r. o., uhradila další částku ve výši 328.500,- Kč a dne 18. 5. 2004 již předmětné vozidlo nebylo majetkem spol. E., spol. s r. o., poskytnutou jistinu nechal uhradit zápočtem 9V/90058,
- dne 18. 5. 2004 uzavřel smlouvu o poskytnutí obchodního úvěru za účelem úhrady kupní ceny motorového vozidla tovární značky BMW X3 1,9, na základě které byly ze strany ČSOB L.g, a. s., poskytnuty E., spol. s r. o., peněžní prostředky ve výši 1.471.262,- Kč, výhradně za účelem uhrazení kupní ceny skladového vozidla autorizovanému importérovi, přičemž kupní cena tohoto vozidla byla na účet E., spol. s r. o., zaplacena již dne 15. 4. 2004, MUDr. P. S. na základě uzavřené kupní smlouvy a dne 18. 5. 2004 již předmětné vozidlo nebylo majetkem E., spol. s r. o., poskytnutou jistinu nechal uhradit zápočty 9V/90058, 9V/100034 a 9V/110062,
- dne 2. 9. 2004 uzavřel smlouvu o poskytnutí obchodního úvěru za účelem úhrady kupní ceny motorového vozidla tovární značky BMW X3, na základě které byly ze strany ČSOB L., a. s., poskytnuty E., spol. s r. o., peněžní prostředky ve výši 1.453.992,- Kč výhradně za účelem úhrady kupní ceny skladového vozidla autorizovanému importérovi, přičemž toto vozidlo bylo ve vlastnictví spol. C., a. s., která ohledně něj dne 29. 7. 2004 uzavřela leasingovou smlouvu pro nájemce spol. Q., a. s., a dne 2. 9. 2004 předmětné vozidlo nebylo ve vlastnictví E., spol. s r. o., ani jeho skladovým vozidlem, poskytnutý úvěr nesplatil a tím způsobil spol. ČSOB L., a. s., škodu ve výši 1.453.992,- Kč,
- dne 2. 9. 2004 uzavřel smlouvu o poskytnutí obchodního úvěru za účelem úhrady kupní ceny motorového vozidla tovární značky BMW 530L 1,9, na základě které byly ze strany ČSOB L., a. s., poskytnuty společnosti E., spol. s r. o., peněžní prostředky ve výši 1.860.340,- Kč výhradně za účelem uhrazení kupní ceny skladového vozidla autorizovanému importérovi, přičemž toto vozidlo bylo již ode dne 16. 7. 2004 ve vlastnictví spol. C., a. s., která ho pronajala spol. A., s. r. o., se sídlem V., P., a dne 2. 9. 2004 nebylo ve vlastnictví E., spol. s r. o., ani jeho skladovým vozidlem, poskytnutý úvěr nesplatil a tím způsobil spol. ČSOB L., a. s., škodu ve výši 1.860.340,- Kč,
- dne 23. 9. 2004 uzavřel smlouvu o poskytnutí obchodního úvěru za účelem úhrady kupní ceny motorového vozidla tovární značky BMW X3 3,0, na základě které byly ze strany ČSOB L., a. s., poskytnuty společnosti E., spol. s r. o., peněžní prostředky ve výši 1.428.427,- Kč výhradně za účelem uhrazení kupní ceny skladového vozidla autorizovanému importérovi, přičemž toto vozidlo bylo již dne 19. 8. 2004 prodáno společnosti T. C. se sídlem O., Š., a dne 23. 9. 2004 nebylo majetkem ani skladovým vozidlem E., spol. s r. o., poskytnutý úvěr nesplatil a tím způsobil ČSOB L., a. s., škodu ve výši 1.428.427,- Kč,
- dne 12. 10. 2004 uzavřel smlouvu o poskytnutí obchodního úvěru za účelem úhrady kupní ceny motorového vozidla tovární značky BMW 530 D, na základě které byly ze strany ČSOB L., a. s., poskytnuty společnosti E., spol. s r. o., peněžní prostředky ve výši 1.479.585,- Kč výhradně za účelem uhrazení kupní ceny skladového vozidla autorizovanému importérovi, přičemž toto vozidlo nebylo k uvedenému datu majetkem ani skladovým vozidlem E., spol. s r. o., a jeho držitelem byla na základě leasingové smlouvy uzavřené dne 27. 8. 2004 se spol. C., a. s., společnost E., s. r. o., poskytnutý úvěr nesplatil a tím způsobil ČSOB L., a. s., škodu ve výši 1.479.585,- Kč,
- dne 24. 11. 2004 uzavřel smlouvu o poskytnutí obchodního úvěru za účelem úhrady kupní ceny motorového vozidla tovární značky BMW 530 1,9, na základě které byly ze strany ČSOB L., a. s., poskytnuty společnosti E., spol. s r. o., peněžní prostředky ve výši 1.472.467,- Kč výhradně za účelem uhrazení kupní ceny skladového vozidla autorizovanému importérovi, přičemž jeho držitelem byla již ode dne 15. 11. 2004 spol. J., s. r. o., na základě leasingové smlouvy uzavřené již dne 15. 11. 2004 se spol. C., a. s., toto vozidlo nebylo k datu uzavření úvěrové smlouvy majetkem ani skladovým vozidlem E., spol. s r. o., na úhradu dluhu poskytl spol. ČSOB L., a. s., zápočtem částku 89.309,- Kč a přeúčtováním pojistného částku 6.530,- Kč, zbytek neuhradil a tím jí způsobil škodu ve výši 1.376.628,- Kč,
- dne 22. 12. 2004 uzavřel smlouvu o poskytnutí obchodního úvěru za účelem úhrady kupní ceny motorového vozidla tovární značky BMW 560 L,, na základě které byly ze strany ČSOB L., a. s., poskytnuty společnosti E., spol. s r. o., peněžní prostředky ve výši 1.541.533,- Kč výhradně za účelem uhrazení kupní ceny skladového vozidla autorizovanému importérovi, přičemž k uvedenému datu toto vozidlo nebylo majetkem ani skladovým vozidlem E., spol. s r. o., jeho držitelem byl J. Č., bytem Ř., V., který ho získal do nájmu na základě leasingové smlouvy, kterou uzavřel dne 17. 12. 2004 se spol. C., a. s., úvěr nesplatil a tím způsobil spol. ČSOB L., a. s., škodu ve výši 1.541.533,- Kč“,
v nichž byly obžalobou spatřovány dílčí útoky (skutky) pokračujícího trestného činu úvěrového podvodu podle §250b odst. 1, 5 tr. zák.
Rozhodnutí odvolacího soudu napadla nejvyšší státní zástupkyně (dále též „dovolatelka“) dovoláním podaným v neprospěch obviněného a uplatnila v něm dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť je přesvědčena, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení skutku.
Dovolatelka uvedla, že Vrchní soud v Olomouci v odůvodnění svého rozhodnutí k výroku, jímž obviněného ve vymezeném rozsahu zprostil obžaloby, uvedl, že Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci, při rozhodování o vině obviněného neuvážil významné okolnosti pro posouzení věci, které se váží k projevům vůle obou smluvních stran, a to společnosti ČSOB L., a. s., na straně jedné a společnosti E., spol. s r. o., za kterou obviněný jednal jako statutární zástupce, na straně druhé. Shodně se soudem prvního stupně sice připustil, že z provedených důkazů vyplývá, že obviněný při sjednávání úvěrových smluv skutečně zamlčel, že vozidla BMW, která jsou specifikována v popisu skutku u jednotlivých dílčích útoků pod body 2) až 4) a 6) až 11) rozsudku soudu prvního stupně, byla v době uzavření úvěrových smluv prodána jiným subjektům, nebo stran jejich fakturace byl autorizovaným dovozcem, společností A., a. s., vystaven dobropis, resp. že na základě těchto smluv byly poskytnuty peněžní prostředky blíže specifikované v jednotlivých bodech výroku a tím došlo ke způsobení škody ve výši 9.140.505,- Kč, avšak podle jeho právního názoru se nejedná o trestnou činnost.
Nejvyšší stání zástupkyně Vrchnímu soud v Olomouci vytkla, že vychází z toho, že trestní odpovědnost obviněného je v daném rozsahu odvislá od právního posouzení uzavřených smluv mezi výše uvedenými subjekty o poskytnutí obchodních úvěrů a navazujících smluv o vzájemném započtení pohledávek a dovozuje, že společnost ČSOB L., a. s., sice měla poskytnout peněžní prostředky na základě smluv o obchodních úvěrech, avšak navazujícími smlouvami o vzájemném započtení pohledávek vždy z téhož dne došlo ke změně obsahu smluv o obchodních úvěrech, neboť smluvní strany se fakticky dohodly na změně účelu, pro který měly být finanční prostředky poskytnuty, tedy v konečném důsledku nikoli na úhradu kupní ceny vozidel BMW, nýbrž na úhradu jiných splatných dluhů společnosti E., spol. s r. o. Podle mínění Vrchního soudu v Olomouci tak bylo zcela nepodstatné, zda v uvedených případech obviněný sdělil či nesdělil, že vozidla byla již prodána a zda dodrží či nedodrží ujednání podle čl. I. bodu 1. a 3. smluv o obchodních úvěrech, neboť již v době jejich uzavírání bylo oběma smluvním stranám zřejmé, že smluvní podmínky nebudou dodrženy a budou změněny, neboť pokud obviněný začal jednat v rozporu se sjednanými podmínkami a přestal splácet úvěry, mělo být vůči němu postupováno soukromoprávními prostředky, protože se jednalo o typické spory z neuhrazených finančních úvěrů. Podle mínění Vrchního soudu v Olomouci tak nemohlo dojít k naplnění znaku zamlčení podstatných údajů ve smyslu §250b tr. zák. a současně ani ke spáchání trestného činu.
S argumenty Vrchního soudu v Olomouci se dovolatelka neztotožnila a namítla, že odvolací soud v zásadě akceptoval skutková zjištění soudu prvního stupně (byť v obecném smyslu v odůvodnění svého rozsudku rovněž zmínil, že své povinnosti náležitě zjistit skutkový stav věci Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci, náležitě nedostál a ve výroku o vině svého rozsudku Vrchní soud v Olomouci popis skutkového děje do jisté míry precizoval), když zejména akceptoval, že pachatelem jednání, popsaného v bodu III. výroku o vině jeho rozsudku, je obviněný, který při sjednávání předmětných úvěrových smluv zamlčel poskytovateli úvěru, že vozidla jsou již prodána jiným subjektům, resp. že jejich fakturace byla dobropisována, v důsledku čehož mu byly (jeho společnosti) poskytnuty finanční prostředky, které plně nesplatil, a způsobil tak škodu v celkové výši 9.140.505,- Kč (strana 17 odůvodnění rozsudku Vrchního soudu v Olomouci). Tento soud však podle dovolatelky následně odlišně (ve srovnání se soudem prvního stupně) hodnotil okolnost, že po uzavření úvěrových smluv byla vždy mezi společností E., spol. s r. o., a společností ČSOB L., a. s., uzavřena smlouva o vzájemném započtení pohledávek. Z existence těchto smluv dovodil, že již v době uzavírání smluv o úvěru bylo smluvním stranám zřejmé, že jimi sjednané smluvní podmínky nebudou dodrženy a budou změněny, a to právě smlouvami o zápočtu, které ve vztahu k úvěrovým smlouvám změnily účel poskytnutí úvěru.
Podle dovolatelky je ovšem z ustáleného skutkového stavu věci, opírajícího se zejména o listinné důkazy, resp. o svědecké výpovědi, zřejmé, že obviněný jako jednatel společnosti E., spol. s r. o., uzavřel se společností ČSOB L., a. s., několik úvěrových smluv, za jiných podmínek (odhlédne-li se od jeho podvodného úmyslu) směřujících k založení běžných úvěrových vztahů. Jejich předmětem bylo sjednání poskytnutí úvěru společností ČSOB L., a. s., jako věřitelem, společnosti E., spol. s r. o., jako dlužníkovi, se současným stanovením dalších podmínek, jako je výše úvěru, účel úvěru, termín poskytnutí úvěru, výše úroků, splatnost, sankce za porušení povinností apod. Při sjednávání úvěru přitom obviněný k prokázání důvodnosti svého požadavku předložil (nepravdivé) doklady týkající se údajného nákupu určitého vozidla s tím, že úvěr potřebuje na financování takového nákupu, který má být reálně uskutečněn. Naznačený úvěrový vztah následně v zásadě i běžným způsobem existoval a mohl být také běžným způsobem (tzn. řádným a včasným splacením úvěru) ukončen, což se však vesměs nestalo.
Nejvyšší státní zástupkyně poukázala na to, že určitou zvláštností realizace takto sjednaných smluv o úvěrech byla skutečnost, že v době, kdy měl být úvěr věřitelem (společností ČSOB L., a. s.) dlužníkovi (společnosti E., spol. s r. o.) poskytnut, byl současně dlužník povinen plnit vůči věřiteli jinou splatnou pohledávku. Za takových okolností bylo smluvními stranami akceptováno, že střet splatných pohledávek bude vzájemně započten, tedy jinými slovy že společnost ČSOB L., a. s., fakticky nevyplatí požadovaný finanční obnos (úvěr) a společnost E., spol. s r. o., fakticky nepředá peníze na úhradu svého dluhu. Nelze ovšem přehlédnout, že započtení ve smyslu §580 a násl. obč. zák. (resp. s jistou modifikací ve smyslu §358 a násl. obch. zák.) je jedním ze způsobů zániku závazků, ve svých důsledcích plně srovnatelný se zánikem závazku jeho splněním. Z právního pohledu se tudíž bez ohledu na to, zda si společnosti ČSOB L., a. s., a E., spol. s r. o., fakticky navzájem vyplatily dlužné finanční prostředky, nebo zda tak právě s ohledem na střet pohledávek fakticky neučinily, nic na právním charakteru či posouzení závazkových vztahů, jichž se započtení týkalo, nemění.
Dovolatelka zdůraznila, že mezi jmenovanými společnostmi proto nadále existovaly platné úvěrové smlouvy (poukázala přitom na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 4. 2006, sp. zn. 21 Cdo 826/2005, publikovaný pod č. 36/2008 Sb. rozh. občanskopráv.), při jejichž sjednávání obviněný předložil určité doklady a které založily určitá práva a povinnosti, jež byly smluvní strany nadále povinny plnit. Na zmíněný závěr přitom nemá zásadní dopad ani okolnost, že již v době sjednávání úvěrových smluv obě smluvní strany věděly, že po případném uzavření úvěrové smlouvy dojde ke střetu pohledávek, který lze řešit či bude řešen započtením, neboť způsob splnění závazku úvěrového věřitele vyplatit dlužníkovi úvěr není v naznačených souvislostech podstatný. Proto konstatovala, že obviněný při sjednávání standardní úvěrové smlouvy tvrdil poskytovateli úvěru nepravdivé údaje, resp. podstatné údaje zamlčel, čímž dosáhl uzavření požadované dohody. Své jednání současně směřoval i ke způsobení škody [což bylo jinak i odvolacím soudem akceptováno ve vztahu k dílčím skutkům původně popsaným pod body 1) a 5) výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně]. Obviněný přitom postupoval obdobným způsobem ve všech případech, které mu byly obžalobou kladeny za vinu a které tak tvoří dílčí útoky pokračujícího trestného činu.
Nejvyšší stání zástupkyně doplnila, že závěry Vrchního soudu v Olomouci o jiném právním charakteru dílčích útoků, popsaných pod body 2) až 4) a 6) až 11) výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně (a tedy o nutnosti jejich jiné trestně právní kvalifikace) by bylo možné akceptovat pouze za existence jiných skutkových zjištění, zejména v tom smyslu, kdyby bylo na straně ve věci činných pracovníků společnosti ČSOB L., a. s., zjištěno vědomí o tom, že vozidla, jejichž nákup měl být požadovaným úvěrem financován, ve skutečnosti již byla prodána a účelem nyní poskytovaného úvěru je pouze přeúvěrování, jehož podstatou je záměna starého, již splatného úvěru, za nový, dosud nesplatný (čemuž by potom odpovídala i odvolacím soudem zmíněná zásada nulla iniuria est, quae in volentem fiat). Žádné skutkové zjištění v tomto smyslu však učiněno nebylo, když zejména svědkyně B. P., zpracovatelka obchodních případů ve společnosti ČSOB L., a. s., činná ve vztazích s obviněným, v rámci své výpovědi, kterou jinak soudy obou stupňů akceptovaly a vycházely z ní, sdělila, že se společností E., spol. s r. o., docházelo k uzavírání smluv o vzájemném započtení pohledávek, a to z toho důvodu, že nebyla schopna uhrazovat předchozí úvěr a tak pro ně bylo nejjednodušší doložit další importérskou fakturu, na níž byl proveden zápočet. Jiný důvod k tomu nebyl. Vozidlo, na které byl poskytován úvěr, měl vlastnit žadatel a ne někdo jiný. Na tehdejší praxi svědkyně shledává chybu v tom, že chyběla kontrola vozidel na autosalonech. Jinými slovy, zástupci společnosti ČSOB L., a. s., věděli, že společnost E., spol. s r. o., nemá uhrazeny některé již splatné úvěry a nepochybně mohli předpokládat, že v rámci sjednaných úvěrových vztahů fakticky nevyplatí úvěr, ale dojde k započtení (což může být důsledek např. toho, že obviněný má k dispozici určité finanční prostředky, které by mohly v daném okamžiku postačovat na úhradu dluhu z úvěru nebo koupi dalšího vozidla, ale nikoli na obojí), avšak z ničeho nelze dovodit, že by současně byli obeznámeni s fiktivností obviněným předložených dokladů (resp. že by jim byla skutečná existence vozidel a vlastnických práv k nim lhostejná) či že by na jejich straně nebyla dána vůle uzavřít právě takovou úvěrovou smlouvu, ale že by úkon pouze simulovali s jiným cílem. Předpoklad existence vozidla na straně zástupců společnosti ČSOB L., a. s., se potom odráží i v textu souvisejících úvěrových smluv (zjevně koncipovaných ze strany jmenované společnosti), podle jejichž např. čl. III. bodu 1. písm. a) se dlužník byl nucen zavázat zakoupené vozidlo použít k vystavení nebo uskladnění ve své provozovně (se současným stanovením sankce podle bodu 3. a 4. tohoto článku), resp. podle bodu 1. písm. c) opět téhož článku se dlužník byl nucen zavázat vyvíjet činnost k tomu, aby věřitel měl příležitost uzavřít s třetí osobou zejména leasingovou smlouvu stran tohoto vozidla, což by – při akceptaci závěrů Vrchního soudu v Olomouci – z právního pohledu nedávalo logický smysl.
Proto lze podle dovolatelky uzavřít, že se Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 19. 12. 2008, sp. zn. 1 To 54/2008, dopustil nesprávného právního posouzení jednání, které spáchal obviněný, neboť ten jím – zejména uvedením nepravdivých údajů, resp. zamlčením podstatných údajů při sjednávání úvěrové smlouvy za současného způsobení škody ve výši 9.140.505,- Kč – realizoval jedenáct dílčích útoků pokračujícího trestného činu úvěrového podvodu podle §250b odst. 1, 5 tr. zák. Uvedeného pochybení se přitom dopustil zejména tou částí svého rozhodnutí, kterou obviněného podle §226 písm. b) tr. ř. zprostil obžaloby (tj. bodem III. výroku o vině svého rozsudku). Nicméně vzhledem k tomu, že předmětem trestní věci je jedno pokračující jednání obviněného, kterým byl navíc v plném rozsahu uznán vinným rozsudkem soudu prvního stupně, jenž byl bodem I. výroku rozsudku odvolacího soudu celý zrušen, lze považovat – v případě akceptace dovolací argumentace – za vhodnější zrušení napadeného rozsudku v celém rozsahu a vrácení věci tomuto soudu s tím, aby ji v celém rozsahu znovu projednal.
V závěru svého podání dovolatelka navrhla, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání, k jehož konání může přistoupit s ohledem na ustanovení §265r odst. 1 písm. b) tr. ř., podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. za podmínky uvedené v §265p odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 19. 12. 2008, sp. zn. 1 To 54/2008, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a dále postupoval podle §265l odst. 1 tr. ř. a přikázal Vrchnímu soudu v Olomouci, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Pokud by Nejvyšší soud shledal, že v nyní posuzované věci je nutno rozhodnout způsobem předpokládaným v ustanovení §265r odst. 1 písm. c) tr. ř., vyslovila souhlas s projednáním kauzy v neveřejném zasedání.
K podanému dovolání se obviněný ve smyslu §265h odst. 2 tr. ř. ke dni rozhodování Nejvyššího soudu nevyjádřil.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání nejvyšší státní zástupkyně v této trestní věci je přípustné, neboť napadá rozsudek, jímž byl obviněný obžaloby zproštěn §265a odst. 1, 2 písm. b) tr. ř., bylo podáno osobou oprávněnou §265d odst. 1 písm. a) tr. ř., v zákonné lhůtě a na místě, kde lze toto podání učinit (§265e odst. 1 tr. ř.), a splňuje i obligatorní náležitosti dovolání uvedené v ustanovení §265f tr. ř.
Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda nejvyšší státní zástupkyní uplatněné dovolací důvody lze považovat za důvody uvedené v citovaných ustanoveních zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. Současně je třeba dodat, že z hlediska §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být také skutečně v podaném dovolání tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen ve výroku napadeného rozhodnutí.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z dikce citovaného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady právní. Zpochybnění správnosti skutkových zjištění nelze zahrnout do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř., proto je též dovolací soud vázán skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, event. soudu odvolacího, a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva.
V mezích uplatněného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Dovolatelka v tomto směru uplatnila relevantní námitku, že Vrchní soud v Olomouci se dopustil nesprávného právního posouzení jednání, které spáchal obviněný, neboť ten zejména uvedením nepravdivých údajů, resp. zamlčením podstatných údajů při sjednávání úvěrové smlouvy za současného způsobení škody ve výši 9.140.505,- Kč realizoval 11 dílčích útoků pokračujícího trestného činu úvěrového podvodu podle §250b odst. 1, 5 tr. zák.
Protože těžištěm výhrad dovolatelky byly otázky právní povahy, Nejvyšší soud dále zkoumal, zda jde o výhrady opodstatněné.
V obecné rovině je zapotřebí nejprve uvést, že trestného činu úvěrového podvodu podle §250b odst. 5 tr. zák. se dopustí ten, kdo při sjednávání úvěrové smlouvy či v žádosti o poskytnutí subvence nebo dotace uvede nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje nebo podstatné údaje zamlčí a způsobí tím škodu velkého rozsahu.
Toto ustanovení trestního zákona poskytuje ochranu sjednávání úvěrových smluv, poskytování subvencí a dotací, jakož i jejich účelovému určení, a proto v konečném důsledku chrání i cizí majetek v oblasti úvěrování a poskytování subvencí a dotací.
Podle aktuální judikatury za sjednávání úvěrové smlouvy je třeba považovat postup při uzavírání úvěrové smlouvy (srov. rozhodnutí č. 6/2004 Sb. rozh. trest.). Podstatné údaje zamlčí ten, kdo neuvede při sjednávání úvěrové smlouvy nebo v žádosti o poskytnutí subvence anebo dotace jakékoli údaje, které jsou rozhodující nebo zásadní (tj. podstatné) pro její uzavření, tedy takové údaje, které by vedly, pokud by byly druhé straně známy, k tomu, že úvěrová smlouva by nebyla uzavřena, subvence nebo dotace by nebyla poskytnuta, anebo by sice úvěrová smlouva byla uzavřena či subvence nebo dotace byla poskytnuta, ale za podstatně méně výhodnějších podmínek pro tu stranu, která tyto údaje zamlčela nebo v jejíž prospěch byly zamlčeny.
Z hlediska subjektivní stránky jde o úmyslný trestný čin (srov. §4 tr. zák.). K trestní odpovědnosti za něj není třeba vznik škody (a to jak majetkové, tak případně nemajetkové povahy). Proto ani úmysl pachatele nemusí k takové škodě směřovat. Trestný podle §250b odst. 1 tr. zák. bude proto i pachatel, který např. uvedením nepravdivých údajů získá úvěr, který pak ale řádně splácí. V takových případech bude třeba náležitě zvažovat stupeň nebezpečnosti činu pro společnost z hledisek uvedených v §3 odst. 2, 4 tr. zák.
Z hlediska právní kvalifikace použité jak v napadeném rozsudku, tak v jemu předcházejícím rozsudku soudu prvního stupně je třeba zmínit i ustanovení §89 odst. 11 tr. zák., podle něhož značnou škodou se rozumí škoda dosahující částky nejméně 500.000,- Kč a škodou velkého rozsahu se rozumí škoda dosahující nejméně částky 5.000.000,- Kč.
Vedle těchto ustanovení trestního zákona je vhodné citovat také následující ustanovení zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále převážně jen „obch. zák.“).
Podle §261 odst. 3 písm. d) obch. zák. se smlouvy o úvěru (§497 až 507 obch. zák.) řídí ustanovením obchodního zákoníku bez ohledu na povahu účastníka tohoto závazkového vztahu. Podle §497 obch. zák. smlouvou o úvěru se zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
Podle §501 odst. 2 obch. zák. stanoví-li smlouva, že úvěr lze použít pouze k určitému účelu, může věřitel omezit poskytnutí peněžních prostředků pouze na plnění závazků dlužníka převzatých v souvislosti s tímto účelem. Z formulace odst. 2 tohoto ustanovení pak plyne, že takto účelově určené peněžní prostředky může věřitel vyplatit v hotovosti dlužníkovi nebo převést bezhotovostně na jeho účet.
Podle §507 obch. zák. mají-li být poskytnuté peněžní prostředky podle smlouvy použity dlužníkem pouze k určitému účelu a dlužník je použije k jinému účelu nebo jestliže jejich použití k smluvenému účelu je nemožné, je věřitel oprávněn od smlouvy odstoupit a požadovat, aby dlužník vrátil bez zbytečného odkladu použité a nevrácené prostředky s úroky. Odstoupení věřitele od smlouvy nemá vliv na zajištění závazků z této smlouvy.
K zániku závazkového právního vztahu dochází tak, že k právní skutečnosti, na jejímž základě právní vztah vznikl, přistoupí nová právní skutečnost, vedle níž ta původní již obstát nemůže. Nová právní skutečnost tak ruší buď některé, nebo všechny právní účinky původní právní skutečnosti, jenž tento vztah založila. Jedním ze způsobů zániku závazku je vedle splnění i započtení (a to jak jednostranným úkonem, tak dohodou).
Podle §580 obč. zák. mají-li věřitel a dlužník vzájemné pohledávky, jejichž plnění je stejného druhu, zaniknou započtením, pokud se vzájemně kryjí, jestliže některý z účastníků učiní vůči druhému projev směřující k započtení. Zánik nastane okamžikem, kdy se setkaly pohledávky způsobilé k započtení.
Podle §358 obch. zák. jsou k započtení způsobilé pohledávky, které lze uplatnit u soudu. Započtení však nebrání, jestliže pohledávka je promlčena, avšak promlčení nastalo teprve po době, kdy se pohledávky staly způsobilými k započtení. Podle §364 obch. zák. lze na základě dohody stran započítat jakékoli vzájemné pohledávky.
S ohledem na tato zákonná ustanovení Nejvyšší soud považuje za vhodné připomenout, že v řízení před nalézacím soudem bylo prokázáno, že obviněný při sjednávání úvěrových smluv zamlčel, že vozidla BMW byla k době uzavření úvěrových smluv prodána jiným subjektům [skutky popsané ve výroku rozsudku soudu prvního stupně ad 3) až 11)], že skutkem popsaným ve výroku rozsudku soudu prvního stupně ad 2) vystavil autorizovaný dovozce A., a. s., pro E., spol. s r. o., dobropis dne 20. 2. 2004 na předmětné vozidlo, že na základě uzavřených smluv o obchodních úvěrech byly obviněnému poskytnuty peněžní prostředky blíže specifikované v jednotlivých bodech jeho trestné činnosti, že tak byl porušen čl. III odst. 1 písm. a), písm. b) jednotlivých smluv o obchodním úvěru, podle kterého se dlužník (E., spol. s r. o.) zavázal předmětná vozidla použít pouze k vystavení nebo uskladnění na své provozovně a ve lhůtě deseti kalendářních dnů dodat k těmto vozidlům technický průkaz do bezplatné úschovy věřiteli (ČSOB L., a. s.), čímž měl způsobit uvedenému věřiteli škodu ve výši 9.140.505,- Kč [skutky popsané ve výroku rozsudku nalézacího soudu ad 6) až 11)].
Současně však Nejvyšší soud považuje za nezbytné rovněž zdůraznit, že jednotlivé smlouvy o poskytnutí obchodního úvěru byly koncipovány tak, že věřitel se podle čl. I odst. 1 zavázal poskytnout dlužníkovi peněžní prostředky v konkrétní výši na úhradu nákupní ceny vždy konkrétně stanoveného vozidla zn. BMW s tím, že peněžní prostředky poskytuje výhradně za výše uvedeným účelem (podle čl. I odst. 2 se peněžní prostředky považují za poskytnuté dnem jejich odepsání z účtu věřitele s tím, že věřitel je poukáže přímo na účet firmy E., spol. s r. o). Ke všem těmto smlouvám byly vždy téhož dne, kdy smlouvy byly uzavřeny (mezi stejnými subjekty, tedy ČSOB L., a. s., na straně jedné, a E., spol. s r. o., na straně druhé), uzavřeny smlouvy o vzájemném započtení pohledávek. Z dokazování přitom vyplynulo, že finanční prostředky uvedené ve výroku rozsudku nalézacího soudu ad 1) až 11) nebyly nikdy fakticky na účet firmy E., spol. s r. o., poukázány [s výjimkou částky 700.000,- Kč u skutku popsaného v ad 5) výroku rozsudku soudu prvního stupně].
Za tohoto stavu věci Nejvyšší soud musel v obecné rovině přisvědčit Vrchnímu soudu v Olomouci, že závěr pro vyvození trestní odpovědnosti obviněného v podobě trestného činu úvěrového podvodu podle §250b odst. 1, odst. 5 tr. zák. [pro skutky popsané ve výroku rozsudku nalézacího soudu ad 2) až 4), a v ad 6) až 11)] je odvislý od právního posouzení takto uzavřených smluv mezi uvedenými smluvními stranami, tedy od toho, co jimi bylo sledováno, a od zodpovězení otázky, zda na základě takto uzavřených smluv o obchodních úvěrech a navazujících smluv o vzájemném započtení pohledávek došlo k naplnění všech zákonných znaků uvedeného trestného činu nezbytných pro vyvozování případné trestní odpovědnosti obviněného.
Pokud ovšem odvolací soud v odůvodnění svého rozhodnutí konkrétně uvedl, že „ČSOB L., a. s., sice poskytla peněžní prostředky na základě uzavřených smluv o obchodních úvěrech, avšak navazujícími smlouvami o vzájemném započtení pohledávek z téhož dne, kdy byly smlouvy o obchodním úvěru uzavřeny, došlo ke změně obsahu smluv o obchodních úvěrech (souhlasným projevem vůle), neboť smluvní strany se fakticky dohodly na změně účelu, pro který měly být finanční prostředky poskytnuty, a to nikoliv na úhradu kupní ceny vozidel BMW, nýbrž na úhradu jiných splatných dluhů“, Nejvyšší soud se s takovou argumentací nemohl bezezbytku ztotožnit. Pokud totiž byly mezi uvedenými subjekty uzavřeny úvěrové smlouvy a následně došlo (ještě téhož dne) mezi nimi k uzavření smlouvy o započtení, nemohlo tím dojít ke změně účelu úvěrové smlouvy (jak byl vymezen v čl. I odst. 1 těchto smluv), neboť započtení, jak již bylo uvedeno shora, je jedním ze způsobů zániku závazku. Uzavření smluv o započtení tak mohlo mít a mělo vliv pouze na způsob splnění závazku úvěrového věřitele vyplatit dlužníkovi úvěr, nikoliv na samotný účel úvěrové smlouvy. V tomto směru proto lze souhlasit s dovolacími námitkami nejvyšší stání zástupkyně.
Naproti tomu Nejvyšší soud se identifikoval s odvolacím soudem v jeho závěru, že oběma smluvním stranám bylo zcela zřejmé (byly s tím srozuměny a s tímto záměrem smlouvy i uzavíraly), že prostředky z nově uzavíraných úvěrových smluv budou sloužit nikoliv na úhradu kupní ceny jednotlivých vozidel zn. BMW, nýbrž na úhradu jiných již splatných dluhů (tedy zcela vědomě v rozporu s čl. I odst. 1 úvěrové smlouvy).
V této souvislosti je vhodné připomenout to, co ve své svědecké výpovědi uvedla B. P., když v řízení před soudem prvního stupně vypověděla, že „… Platební schopnost (E., spol. s r. o.) byla špatná, vše fungovalo tak, že úvěry nespláceli a při uzavírání nových obchodních smluv docházelo k zápočtům … společností E., spol. s r. o., docházelo k uzavírání smluv o vzájemném započtení pohledávek, a to z toho důvodu, že nebyla schopna uhrazovat předchozí úvěr a tak pro ně bylo nejjednodušší doložit další importérskou fakturu, na níž byl proveden zápočet. Jiný důvod k tomu nebyl. … jednalo se o standardní záležitost, protože stejně se postupovalo i v případě jiných subjektů. … ČSOB L. měla samozřejmě možnosti platit za vozidla přímo importérovi, proč se tak nedělo v případě E., spol. s r. o., … neví.“ V řízení před soudem prvního stupně vypovídal jako svědek rovněž Ing. P. L. (od srpna 2004 ředitel pobočky), který uvedl, že „… společnosti (mezi něž patřila i E., spol. s r. o.) … měly problémy se splácením úvěrů. … Obžalovaný vždy doložil všechny potřebné doklady pro vyřízení úvěru, ale nebyl schopen ve lhůtě smluvně stanovené doložit originál technického průkazu, a to opakovaně. Nakonec byla dokládána pouze fotokopie technického průkazu. Tato praxe byla již za předchůdce … a pokračovala i v době, kdy byl ve funkci (ředitele pobočky). Vedení pobočky … takovou praxi akceptovalo proto, že … E., spol. s r. o. … nedostávali peníze v hotovosti, ale úvěry byly propláceny formou zápočtů. … Nedostatky v uzavřených úvěrových smlouvách zjistila někdy v září 2004 paní P. … na to reagoval … schůzkou s obžalovaným … za účelem splacení úvěru … Schůzky v tomto směru probíhaly až do ledna 2005, kdy … pochopil, že to nemá smysl a vše přeposlal na centrálu do P. … se domnívá, že v případě poskytování úvěrů ČSOB L. spol. E., spol. s r. o. došlo zejména k systémové chybě, když již při prvním neobdržení originálu velkého technického průkazu se nemělo dále pokračovat ve financování … měly se od samého počátku důsledně vyžadovat originály technických průkazů, prověřovat, zda vozidla jsou v jejich vlastnictví, je-li to stanoveno v úvěrové smlouvě, tak zda jsou na showroomu …“ (srov. str. 7 až 9 a str. 12 a 13 odůvodnění rozsudku nalézacího soudu).
Protože odvolací soud vzal i výpovědi těchto svědků za základ svých skutkových zjištění, lze s ním souhlasit v tom, že obě smluvní strany uvedeným způsobem postupovaly zcela vědomě a záměrně, aby byl dán zákonný rámec pro jejich vzájemnou obchodní činnost (možnost opakovaného poskytování úvěrů). ČSOB L., a. s., si byla vědoma špatné platební schopnosti E., spol. s r. o., a jejích problémů při splácení již poskytnutých úvěrů, přesto jí i nadále poskytovala nové úvěry, které okamžitě započetla na již dříve poskytnuté a v daném okamžiku již splatné úvěry.
Jak již bylo v obecné rovině uvedeno, k trestní odpovědnosti za trestný čin úvěrového podvodu podle §250b odst. 1 tr. zák. není třeba vznik škody. Nejvyšší soud však pro své další úvahy považuje za významné zdůraznit, že provedeným dokazováním bylo zjištěno, že finanční prostředky uvedené ad 1) až 11) výroku rozsudku nalézacího soudu nebyly fakticky na účet E., spol. s r. o., poukázány. Výjimkou je jen částka 700.000,- Kč u skutku popsaného v ad 5) výroku rozsudku nalézacího soudu, kterým však byl obviněný uznán vinným i odvolacím soudem [ve výroku rozsudku odvolacího soudu je pak toto jednání popsáno pod ad 2)].
Nejvyšší soud proto přisvědčil správnosti úvah Vrchního soudu v Olomouci v otázce aplikace principu subsidiarity trestní represe (ultima ratio) v posuzované věci. K jeho jinak správným úvahám jen dodává, že uvedený princip vyžaduje, aby stát uplatňoval prostředky trestního práva zdrženlivě, tj. především v těch případech, kde jiné právní prostředky selhávají nebo nejsou efektivní. Trestní postih má totiž místo pouze tam, kde jiné prostředky ochrany práv fyzických a právnických osob jsou vyčerpány nebo jsou neúčinné či nevhodné (srov. k tomu například nálezy Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 372/03, sp. zn. IV. ÚS 227/05 aj.). V posuzované věci je pak nutno akcentovat, že z tohoto uznávaného principu skutečně vyplývá, že ochrana závazkových vztahů má být v prvé řadě uplatňována prostředky občanského a obchodního práva a teprve tam, kde je taková ochrana neúčinná a kde porušení občanskoprávních vztahů naplňuje znaky konkrétní skutkové podstaty trestného činu a svou intenzitou dosahuje předpokládaného stupně společenské nebezpečnosti (srov. §3 odst. 4 tr. zák.), je namístě uplatňovat trestní odpovědnost.
Právě o takovou situaci se podle přesvědčení Nejvyššího soudu jedná i v posuzované věci. Vzájemně narušené závazkové vztahy především ohledně těch skutků, pro něž byl obviněný odvolacím soudem zproštěn obžaloby, bylo vhodné řešit v prvé řadě soukromoprávními prostředky, neboť z hlediska obchodně právního se jedná typicky o spory z nezaplacených finančních úvěrů. Proto lze souhlasit se závěry odvolacího soudu, že u skutků popsaných ve výroku rozsudku nalézacího soudu ad 2) až 4) a 6) až 11) nebyly bezezbytku naplněny všechny zákonné znaky trestného činu úvěrového podvodu podle §250b tr. zák.
Z těchto jen stručně uvedených důvodů (§265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud dovolání nejvyšší státní zástupkyně podané v neprospěch obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. Proto ani nepostupoval podle §265i odst. 3 tr. ř. a nepřezkoumával napadené rozhodnutí a řízení mu předcházející.
Své rozhodnutí Nejvyšší soud učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 25. listopadu 2009
Předseda senátu:
JUDr. Jan B l á h a