ECLI:CZ:NS:2009:8.TDO.933.2009.1
sp. zn. 8 Tdo 933/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 26. srpna 2009 o dovolání obviněného P. I. proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 8. 4. 2009, sp. zn. 5 To 141/2009, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Znojmě pod sp. zn. 17 T 214/2008, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného P. I. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu ve Znojmě ze dne 26. 1. 2009, sp. zn. 17 T 214/2008, byl obviněný P. I. uznán vinným trestným činem úvěrového podvodu podle §250b odst. 1, odst. 4 písm. b) tr. zák., kterého se podle popsaných skutkových zjištění dopustil tak, že po předchozí domluvě s dosud neustanovenou osobou dne 29. 8. 2005 ve Z., v K. b. v žádosti o poskytnutí hypotečního úvěru na částku 1.950.000,- Kč v úmyslu získat neoprávněně finanční prostředky na nákup nemovitosti pro rodinu K., byly uvedeny nepravdivé údaje o zaměstnavateli a výši měsíčního příjmu za poslední tři měsíce ve výši 23.459,- Kč měsíčně u společnosti A. C., a. s., přestože v této společnosti nikdy nepracoval a deklarovaný příjem nepobíral, v době vyřizování úvěru neměl finanční prostředky na splácení, což mu bylo zřejmé, přesto s ním byla dne 26. 10. 2005 uzavřena úvěrová smlouva registračního čísla na částku 1.950.000,- Kč, řádně spláceno nebylo, a na majetku poškozené K. b., a. s., se sídlem P., N., způsobil škodu ve výši 1.950.000,- Kč.
Za tento trestný čin a sbíhající se trestný čin úvěrového podvodu podle §250b odst. 1 tr. zák., kterým byl uznán vinným trestním příkazem Okresního soudu ve Znojmě ze dne 14. 7. 2006, sp. zn. 1 T 76/2006, jenž mu byl doručen 28. 7. 2006 a právní moci nabyl dne 8. 8. 2006, byl podle §250b odst. 4 tr. zák. a §35 odst. 2 tr. zák. odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří let a šesti měsíců, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 3 tr. zák. zařazen do věznice s dozorem. Podle §35 odst. 2 tr. zák. byl zrušen výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu ve Znojmě ze dne 14. 7. 2006, sp. zn. 1 T 76/2006, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Rovněž bylo rozhodnuto o náhradě škody způsobené poškozené K. b., a. s.
Krajský soud v Brně jako soud odvolací usnesením ze dne 8. 4. 2009, sp. zn. 5 To 141/2009, odvolání proti uvedenému rozsudku soudu prvního stupně podané obviněným podle §256 tr. ř. zamítl.
Prostřednictvím obhájce JUDr. P. S. podal obviněný proti tomuto usnesení soudu druhého stupně z důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání zaměřené proti všem výrokům, neboť shledal vadné právní posouzení skutku. Za nesprávnou považoval použitou právní kvalifikaci v tom, že skutek, jímž byl uznán vinným, byl posouzen jako dokonaný trestný čin úvěrového podvodu podle §250b odst. 1, 4 písm. b) tr. zák. spáchaný obviněným, ačkoli jednání obviněného vykazuje pouze znaky součinnosti, pravděpodobně účastenství podle §10 písm. c) tr. zák. Soudům vytkl, že v popsaném skutku neuvedly, že by obviněný navštívil konkrétní banku, vypsal či předal žádost o úvěr, inkasoval peníze apod., to vše totiž činily další „dosud neustanovené osoby“, jejichž totožnost byla soudu známa. Podle §250b odst. 1, 4 tr. zák. se úvěrového podvodu dopustí ten, „kdo při sjednávání úvěrové smlouvy“ uvede nepravdivé údaje. Podle názoru obviněného pojem sjednávání by měl být totožný či významově shodným s pojmem uzavírání. Konkrétně zjištěné úkony obviněného (podepsání několika bianco papírů nikoli K. b.), které soudy obou stupňů zjistily a zahrnuly do uznaného skutku, nenaplňují znak sjednávání. Obviněný zdůraznil, že úvěrovou smlouvu sjednaly jiné osoby za pomoci obviněného.
Na nesprávný výrok o vině navazují podle obviněného výroky o trestu i adhezní výrok. Obviněný proto navrhl, aby jím spáchaný skutek byl posouzen toliko jako pomoc k trestnému činu úvěrového podvodu podle §10 písm. c) tr. zák. k §250b odst. 1, 4 tr. zák. Pachatelé jsou osoby známé a nebude obtížné jejich trestnou činnost spojit s trestnou činností obviněného a zjistit tak míru zavinění každého, což by se mimo jiné odrazilo i ve spravedlivém výroku o trestu a také o náhradě škody, neboť za současného stavu by musel veškerou škodu hradit obviněný, ačkoli z trestné činnosti neměl žádný profit. Z těchto důvodů v závěru navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) rozhodl tak, že rozhodnutí Krajského soudu v Brně ze dne 8. 4. 2009, sp. zn. 5 To 141/2009, a rozsudek Okresního soudu ve Znojmě ze dne 26. 1. 2009, sp. zn. 17 T 214/2008, se v celém rozsahu zrušují a věc se vrací k novému projednání a rozhodnutí.
K dovolání se v souladu s §265h odst. 2 tr. ř. vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství, který uvedl, že obviněný v dovolání opakuje tytéž námitky, které jsou známy z jeho dosavadní obhajoby a odezněly již v odvolání, a soudy se jimi dostatečně zabývaly. Námitky obviněného proti právní kvalifikaci nelze akceptovat, neboť to byl on, na jehož jméno byla žádost o hypoteční úvěr vyřizována, na jeho jméno znělo také potvrzení o příjmu a pro úvěrující banku figuroval jako smluvní partner právě obviněný. On sám je tudíž přímým pachatelem, a účastníky na jeho trestné činnosti (ať již jako organizátoři, návodci či pomocníci by mohly být jiné osoby, o kterých se zmiňuje). Zužující výklad zákonného termínu „sjednávání úvěrové smlouvy“ nepovažuje státní zástupce za správný, neboť jím je třeba rozumět všechny relevantní úkony, jež směřují ke konečnému cíli, tj. uzavření smlouvy o úvěru, a mezi takové úkony nepochybně patří i opatření a předložení potvrzení o příjmu. Právní věta výroku o vině tudíž správně převádí do řeči zákonných znaků trestného činu skutek popsaný ve skutkové větě. Námitky dovolatele tak podle státního zástupce nelze označit za důvodné, a proto navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř., neboť je zjevně neopodstatněné.
Nejvyšší soud jako soud dovolací nejprve shledal, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., bylo podáno osobou oprávněnou podle §265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř., v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Za splnění výše uvedených podmínek dále posuzoval otázku, zda uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., lze považovat za důvod dovolání v těchto zákonných ustanoveních vymezený, neboť dovolání lze podat pouze z důvodů taxativně stanovených v §265b tr. ř., jejichž existence je zároveň podmínkou pro provedení přezkumu dovolacím soudem.
Se zřetelem na to, že podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se dovolání podává, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, je potřeba uvést, že obviněný, který vytýkal napadeným rozhodnutím pouze to, že neměl být uznán vinným jako pachatel trestného činu úvěrového podvodu podle §250b odst. 1, 4 písm. b) tr. zák., ale jako účastník ve smyslu §10 tr. zák. k tomuto trestnému činu, jsou výhrady směřující proti použité právní kvalifikaci, a jedná se o výtky právní povahy, které plně s označeným dovolacím důvodem korespondují. Nejvyšší soud proto dále zkoumal, zda jsou takto vytýkané skutečnosti opodstatněné.
Nejprve je vhodné uvést, že úvěrový podvod podle §250b odst. 1, odst. 4 písm. b) tr. zák. spáchá ten, kdo při sjednávání úvěrové smlouvy či v žádosti o poskytnutí subvence nebo dotace uvede nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje nebo podstatné údaje zamlčí a způsobí-li takovým činem značnou škodu.
Rozhodné je u úvěrového podvodu to, že jde o úvěrovou smlouvou, která je upravena v ustanovení §497 až §507 obch. zák. Touto právní úpravou se takový závazkový vztah řídí vždy a v celém rozsahu bez ohledu na povahu účastníků úvěrové smlouvy. Trestní odpovědnost podle §250b tr. zák. o úvěrovém podvodu může vzniknout jen v návaznosti na smlouvu o úvěru a nikoli v návaznosti na jiné smlouvy.
Nepravdivými údaji, jsou takové skutečnosti, jejichž obsah vůbec neodpovídá skutečnému stavu, o němž je podávána informace, a to byť jen o některé důležité skutečnosti pro uzavření úvěrové smlouvy.
Pachatelem trestného činu (§9 odst. 1 tr. zák.) úvěrového podvodu podle §250b tr. zák. spáchaného podvodným jednáním při sjednávání úvěrové smlouvy může být pouze účastník takové smlouvy, např. dlužník nebo fyzická osoba jednající za dlužníka nebo za věřitele. Osoba, která účastníku úvěrové smlouvy pouze opatří potřebné nepravdivé podklady, může být jen pomocníkem, přičemž o pomoc ve smyslu §10 odst. 1 písm. c) tr. zák. půjde jen v případě, kdy jednání pachatele - účastníka úvěrové smlouvy – dosáhne stadia pokusu nebo dokonaného trestného činu (viz srov. rozhodnutí č. 27/2001 Sb. rozh. tr.).
Na základě těchto obecně stanovených kritérií významných pro vymezení úvěrového podvodu podle §250b tr. zák. je vhodné poukázat na fakta vyplývající z obsahu spisu. Podstatná je zejména smlouva o úvěru (č. l. 9) uzavřená mezi K. b., a. s, se sídlem P., N., jako věřitelem a obviněným P. I. jako dlužníkem, podle níž se strany dohodly, že banka poskytne dlužníkovi hypoteční úvěr ve výši 1.950.000,- Kč. Sepsání této úvěrové smlouvy předcházela žádost o uvedený úvěr (viz. č. l. 13), jejíž součástí bylo i potvrzení o zaměstnání, které obviněný k žádosti předložil, v němž se podává, že obviněný P. I. pracuje u zaměstnavatele společnosti A., C., a. s., S., B. a jeho měsíční příjem činí za poslední tři měsíce 23.459,- Kč. V souladu s tímto potvrzením obviněný v žádosti o poskytnutí úvěru (č. l. 14) na předmětnou částku 1.950.000,- Kč kromě jiných údajů uvedl i to, že je u společnosti A., C., a. s., zaměstnán.
Z takto provedených listinných důkazů není pochyb o tom, že účastníkem, a tedy dlužníkem z uvedené úvěrové smlouvy byl pouze a jedině obviněný P. I., jemuž jako věřiteli banka na základě jím předložených podkladů uvedených v žádosti o úvěr poskytla úvěr v uvedené výši 1.950.000,- Kč. Jediným do úvahy přicházejícím pachatelem trestného činu úvěrového podvodu podle §250b odst. 1, 4 písm. b) tr. zák. je tudíž právě obviněný P. I. Jestliže byl obviněný tou osobou, která sama a na své jméno s K. b. sjednala a uzavřela předmětný hypoteční úvěr, který mu byl posléze vyplacen, pak je ve smyslu §9 odst. 1 tr. zák. pachatelem tohoto trestného činu, neboť tento trestný čin sám spáchal. Ze všech uvedených z obsahu spisu vyplývajících skutečností bylo dostatečně objasněno, že obviněný sám vykonal činnost, která je popsána v ustanovení §250b tr. zák.
Se zřetelem na všechna učiněná skutková a právní zjištění je zcela bezvýznamná výhrada obviněného o tom, že jeho jednání mělo být posouzeno jen jako jednání účastníka ve smyslu §10 tr. zák. K tomu je jen pro úplnost vhodné říci, že účastníkem na dokonaném trestném činu nebo jeho pokusu je podle §10 odst. 1 tr. zák. ten, kdo úmyslně a/ spáchání trestného činu zosnoval nebo řídil (organizátor), b/ navedl jiného k spáchání trestného činu (návodce), c/ poskytl jinému pomoc k spáchání trestného činu, zejména opatřením prostředků, odstraněním překážek, radou, utvrzováním v předsevzetí, slibem přispět po trestném činu (pomocník). Účastenství je založeno na zásadě akcesority účastenství, tj. závislosti trestní odpovědnost účastníka na trestní odpovědnost hlavního pachatele.
Jestliže bylo, jak je shora uvedeno, prokázáno, že obviněný je pachatelem trestného činu úvěru podle §250b tr. zák., protože on byl osobou, která jako dlužník sjednala úvěrovou smlouvu s K. b. jako věřitelem, a žádost o tento úvěr podložil zprávou, která byla nepravdivá, neboť společnost, která je na ní uvedena, ji nevystavila a obviněný nikdy nebyl zaměstnancem této společnosti s měsíčním příjmem, který je na uvedeném dokladu vyznačen, je vyloučeno, aby byl účastníkem na tomto trestném činu (viz rozhodnutí č. 45/1963 Sb. rohz. tr.).
Nejvyšší soud ze všech rozvedených důvodů shledal, že soudy nepochybily, jestliže obviněného uznaly vinným pachatelstvím k trestnému činu úvěrového podvodu podle §250b odst. 1, 4 písm. b) tr. zák., což je okolnost, která vylučuje, aby jeho jednání mohlo být posouzeno jako účastenství.
K námitkám obviněného v této souvislosti uplatněným je potřeba uvést, že skutečnost, že jiná osoba, která nebyla provedeným dokazováním konkrétně zjištěna, obviněného k předmětnému činu motivovala, resp. jej k němu navedla, eventuelně mu poskytla potřebné podklady pro uzavření uvedeného úvěru, na učiněném právním závěru nic nemění. Tuto osobu by bylo možné považovat ve smyslu §10 odst. 1 tr. zák. za účastníka na trestném činu, jehož se obviněný popsaným způsobem jako přímý pachatel dopustil. Jestliže se však tuto osobu nepodařilo zjistit, event. nebyla z účastenství obviněna či obžalována, na trestní odpovědnosti obviněného jako hlavního pachatele trestného činu úvěrového podvodu podle §250b tr. zák. to nemůže cokoliv změnit.
Další námitka obviněného uvedená v dovolání směřovala proti tomu, že zjištěné úkony obviněného nenaplňují znak sjednávání, se zřetelem na to, že je učinily jiné osoby za jeho pomoci.
Za sjednávání úvěrové smlouvy je třeba považovat postup při uzavírání úvěrové smlouvy (viz rozhodnutí č. 6/2004-I.), tedy úkony, které směřují k uzavření smlouvy o úvěru a k poskytnutí sjednané finanční částky. Za sjednávání lze považovat předložení potřebných podkladů připojených k žádosti o poskytnutí úvěru, ve které se uvedou potřebné údaje. Banka poskytující úvěr tyto podklady posoudí a rozhodne, zda přistoupí nebo nepřistoupí k uzavření úvěrové smlouvy a vyplacení finanční částky.
Vzhledem k tomu, že obviněný byl v tomto úvěrovém vztahu dlužníkem, byl tím, kdo sjednával a uzavíral předmětnou smlouvu. Osoby, které mu podklady dodaly, mohou ve vztahu k tomuto trestnému činu, jehož je pachatelem, vystupovat toliko v postavení účastníků ve smyslu §10 tr. zák., jak již bylo shora uvedeno. Obviněný si byl vědom, jaké údaje bance poskytuje a k čemu budou sloužit, což také stvrdil svým podpisem jak na žádosti o poskytnutí úvěru, tak na samotné úvěrové smlouvě. Sám také v hlavním líčení uvedl, že byl srozuměn s tím, že úvěr bude zřizován na jeho jméno, a to přestože byl nezaměstnaný. Tudíž již od počátku věděl, že v úvěrové smlouvě bude figurovat on jako osoba dlužníka.
Ze všech uvedených skutečností Nejvyšší soud shledal, že soudy nepochybily, jestliže obviněného P. I. uznaly vinným trestným činem úvěrového podvodu podle §250b odst. 1, 4 písm. b) tr. zák. Dostatečně rovněž uvážily všechny rozhodné skutečnosti významné pro právní posouzení tohoto činu obviněnému.
Protože Nejvyšší soud shledal, že jsou napadená rozhodnutí ve vztahu k právnímu posouzení správná, když soudy v odůvodnění svých rozhodnutí rozvedly v potřebné míře všechny významné skutečnosti a vypořádaly se i s obdobnými námitkami obviněným v předchozích stádiích trestního řízení také uváděnými, na příslušné pasáže odůvodnění napadených rozhodnutí, s nimiž se ztotožnil, pro stručnost toliko odkazuje.
Z důvodů shora uvedených Nejvyšší soud dovolání obviněného posoudil jako zjevně neopodstatněné a jako takové ho podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 26. srpna 2009
Předsedkyně senátu:
JUDr. Milada Šámalová