ECLI:CZ:NS:2009:8.TDO.981.2009.1
sp. zn. 8 Tdo 981/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 23. září 2009 o dovolání obviněného J. B., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 1. 2009, sp. zn. 4 To 82/2008, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 17 T 30/2006, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. B. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 30. 4. 2008, sp. zn. 17 T 30/2006, byl obviněný J. B. v bodě I. uznán vinným trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák., jako zvlášť nebezpečný recidivista podle §41 odst. 1, 2 tr. zák. pod bodem II. trestným činem úvěrového podvodu podle §250b odst. 1, 5 tr. zák., dílem ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák. k §250b odst. 1, 5 tr. zák., jako zvlášť nebezpečný recidivista podle §41 odst. 1, 2 tr. zák., v bodě III. trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák., jako zvlášť nebezpečný recidivista podle §41 odst. 1, 2 tr. zák., v bodě IV. trestným činem zpronevěry podle §248 odst. 1, 2 tr. zák. a v bodě V. trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák.
Za tyto trestné činy byl obviněný J. B. podle §250b odst. 5 tr. zák., §35 odst. 1 tr. zák. a §42 odst. 1, 2 tr. zák. odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání jedenácti let, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. d) tr. zák. zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle §49 odst. 1 tr. zák. a §50 odst. 1 tr. zák. mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu podnikatelské činnosti v obchodě a službách v trvání osmi let.
Naproti tomu byl obviněný J. B. podle §226 písm. a) tr. ř. zproštěn obžaloby pro organizátorství trestného činu podvodu podle §10 odst. 1 písm. a) tr. zák. k §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. Obžaloby byli podle §226 písm. a), c) tr. ř. rovněž zproštěni i spoluobvinění M. B.a E. F.
Proti shora uvedenému rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný J.B. odvolání, o kterém rozhodl Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 15. 1. 2009, sp. zn. 4 To 82/2008, tak, že podle §258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. ř. uvedený rozsudek zrušil ohledně obviněného J. B. pouze ve výrocích o náhradě škody týkajících se poškozeného J. H., a podle §259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl o povinnosti obviněného nahradit uvedenému poškozenému škodu, se zbytkem nároku poškozeného odkázal na řízení ve věcech občanskoprávních. Jinak ponechal napadený rozsudek nezměněn.
Obviněný J. B. prostřednictvím obhájce Mgr. Z. K. napadl rozsudek vrchního soudu dovoláním, které opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. Ve vztahu k tomuto důvodu uvedl, že v trestním řízení byl před soudem prvého stupně zastoupen obhájcem JUDr. J. K. Poté, co Vrchní soud v Praze nařídil veřejné zasedání na den 15. 1. 2009, obviněný dne 14. 1. 2009 doručil do podatelny Vrchního soudu v Praze oznámení obsahující sdělení, že s účinností od 14. 1. 2009 odvolal plnou moc udělenou JUDr. J. K. pro předmětné trestní řízení, a že uvedeného advokáta o tomto svém rozhodnutí informoval. Obviněný nic nenamítal proti tomu, že jeho neúčast při veřejném zasedání dne 15. 1. 2009 byla již dříve k jeho požadavku řádně omluvena. Vrchní soud v Praze i přesto, že obviněný obhájci takto vypověděl plnou moc, ve veřejném zasedání věc dne 15. 1. 2009 projednal a rozhodl. Podle obviněného je tedy dán dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř., neboť obviněný neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona měl mít ve smyslu §36 odst. 3 tr. ř., a Vrchní soud v Praze v době, kdy obviněný neměl obhájce, prováděl úkony směřující k vydání meritorního rozhodnutí napadeného dovoláním.
V závěru dovolání proto obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) postupem podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil dovoláním napadené rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 1. 2009, sp. zn. 4 To 82/2008, a aby Nejvyšší soud podle §265l odst. 1 tr. ř. přikázal Vrchnímu soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu projednal a rozhodl.
Obviněný rovněž navrhl, aby předseda senátu Nejvyššího soudu podle §265o odst. 1 tr. ř. před rozhodnutím o tomto mimořádném opravném prostředku odložil výkon trestu odnětí svobody, který mu byl uložen.
Státní zástupce působící u Nejvyššího státního zastupitelství, jemuž byl opis dovolání obviněného v souladu s §265h odst. 2 tr. ř. doručen, v písemném vyjádření nejprve popsal podmínky, za nichž lze dovolání podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. podat, zmínil i ustanovení §37 odst. 2 tr. ř. Se zřetelem na kritéria, která jsou vymezená v těchto ustanoveních, uvedl, že když obviněný krátce před konáním veřejného zasedání vypověděl plnou moc svému původnímu obhájci a nově zvolený obhájce obhajobu osobně nepřevzal, byl původní obhájce povinen obhajobu ve smyslu §37 odst. 2 tr. ř. i nadále vykonávat. Poukázal na to, že v průběhu trestního řízení řada obviněných postupuje obdobným způsobem jako dovolatel a v domnění, že vypovězením plné moci zvolenému obhájci zmaří veřejné zasedání odvolacího soudu a oddálí vyhlášení odsuzujícího rozhodnutí. Státní zástupce poukázal i na nález Ústavního soudu ze dne 25. 9. 1996, sp. zn. III. ÚS 83/96, podle něhož takovou situaci nelze shledávat za porušení obhajoby obviněného. V závěru vyjádření z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud postupoval podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a dovolání obviněného odmítl s tím, že bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v §265b tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) zjistil, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. a), h) tr. ř., bylo podáno osobou oprávněnou podle §265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř., v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.).
Za splnění výše uvedených podmínek posuzoval Nejvyšší soud, zda uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř., lze považovat za důvod dovolání, neboť dovolání je možné podat pouze z důvodů taxativně stanovených v §265b tr. ř., jejichž existence je zároveň podmínkou pro provedení přezkumu dovolacím soudem.
Vzhledem k tomu, že obviněný dovolání podal z důvodu §265b odst. 1 písm. c) tr. ř., je potřeba uvést, že na podkladě tohoto dovolacího důvodu je možné dovolání podat, když obviněný neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona mít měl.
O zmíněný dovolací důvod jde v souladu se zákonem tehdy, když obviněný neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona mít měl, což dopadá především na situace, kdy v příslušné trestní věci byly dány podmínky nutné obhajoby ve smyslu §36 tr. ř., tzn. obviněný musel být v řízení zastoupen obhájcem, ať již zvoleným (§37 tr. ř.) nebo ustanoveným (§38 tr. ř.), a přitom žádného obhájce neměl, nebo obhájce ustanoveného či zvoleného měl, ale nebyla mu dána možnost se účastnit úkonu nebo řízení, jehož má právo se účastnit nebo mu být přítomen.
Přestože předmětný dovolací důvod dopadá na případy, kdy došlo k porušení podmínek určujících právo obviněného na jeho obhajobu, je svým obsahem tento dovolací důvod užší, neboť nezahrnuje jakékoli porušení práva na obhajobu, ale toliko takové, kdy obviněný, ačkoli byly splněny zákonné podmínky nutné obhajoby, neměl v trestním řízení obhájce vůbec anebo jej neměl po určitou část řízení, po kterou orgány činné v trestním řízení prováděly úkony trestního řízení směřující k vydání meritorního rozhodnutí napadeného dovoláním (srovnej rozhodnutí č. 48/2003 Sb. rozh. tr., rozhodnutí č. 23/2007/II Sb. rozh. tr. a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 7. 2002, sp. zn. 6 Tdo 142/2002, publikovaný v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, svazek 17, roč. 2002, T- 413, věta 2.). Naplnění dovolacího důvodu zde nelze spatřovat ani ve vlastním způsobu výkonu obhajoby obviněného ustanoveným obhájcem (např. srovnej přiměřeně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 6. 2005, sp. zn. 3 Tdo 567/2005, publikované v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, sešit 17, roč. 2005, T- 806).
Obviněný v dovolání namítl především to, že ačkoli v jeho případě byly splněny podmínky nutné obhajoby, bylo jeho právo na obhajobu porušeno tím, že před odvolacím soudem nebyl řádně obhajován, neboť veřejného zasedání se účastnil obhájce, který jej sice v předchozí době na základě plné moci zastupoval, avšak v den předcházející konání veřejného zasedání obviněný vypověděl tomuto obhájci plnou moc, o čemž soud i obhájce ve stejný den informoval. Podle obviněného byl tímto postupem krácen na svém právu na obhajobu, neboť veřejné zasedání za přítomnosti obhájce, jemuž vypověděl plnou moc, nemělo vůbec proběhnout.
Nejvyšší soud k takto vzneseným námitkám z obsahu spisu shledal, že obviněný udělil obhájci JUDr. J. K. plnou moc pro zatupování v této trestní věci dne 25. 4. 2007 a jmenovaný obhájce tuto plnou moc přijal (viz č. l. 2640). Obviněného od této doby zastupoval po celou dobu trestního řízení, a podal mimo jiné proti rozsudku soudu prvního stupně odvolání, z jehož podnětu Vrchní soud v Praze dne 24. 11. 2008 nařídil na den 15. 1. 2009 veřejné zasedání, o kterém obviněného vyrozuměl. Toto vyrozumění obviněný převzal dne 11. 12. 2008 a jmenovaný obhájce dne 1. 12. 2008. Obviněný nejprve dne 13. 1. 2009 zaslal přípisem odvolacímu soudu žádost o omluvu své přítomnosti na uvedeném veřejném zasedání, v níž současně dal souhlas s tím, aby se veřejné zasedání konalo v jeho nepřítomnosti. Téhož dne obhájce obviněného Vrchnímu soudu v Praze zaslal požadavek na odročení veřejného zasedání z důvodu zdravotních problémů obhájce. Předsedkyně senátu Vrchního soudu v Praze si však tuto informaci ověřila u jeho ošetřujícího lékaře a obhájci obratem faxem odpověděla, že nehodlá veřejné zasedání odročit, protože zjistila, že jeho zdravotní stav mu umožňuje se veřejného zasedání účastnit. Obhájce se v důsledku toho na veřejné zasedání dostavil.
Podle obsahu sdělení (č. l. 3301), které obviněný dne 14. 1. 2009 podal v podatelně Vrchního soudu v Praze, tomuto sděloval, že plnou moc obhájci JUDr. J. K. vypověděl ke dni 14. 1. 2009. Další skutečnosti nebo důvody, proč tak činí, neuvedl.
Podle protokolu o veřejném zasedání konaném dne 15. 1. 2009 u Vrchního soudu v Praze (č. l. 3310) měl odvolací soud toto podání obviněného k dispozici. Předsedkyně senátu je označila za výpověď „na poslední chvíli“ vzápětí potom, co obviněný soudu oznámil, že konání veřejného zasedání má proběhnout v jeho nepřítomnosti. Posoudila je jako obstrukční jednání a z důvodů nutnosti zajištění provedení veřejného zasedání, když obviněný nepřistoupil k případné změně obhájce včas, považovala za souladné s trestním řádem, že bude obhajobu obviněného vykonávat obhájce, který obviněného dosud zastupoval.
Z obsahu spisu též plyne, že obviněný si v době konání veřejného zasedání žádného jiného obhájce nezvolil, ale učinil tak až dne 20. 3. 2009, kdy si na základě plné moci zvolil advokáta Mgr. Z. K. (viz č. l. 3343).
Ve vztahu k řešeným otázkám, je potřeba uvést, že v případě projednávané věci se jednalo u obviněného J. B. o důvody nutné obhajoby podle §36 odst. 3 tr. ř., a jak bylo shora poznamenáno, obviněný si obhájce JUDr. J. K. zvolil dne 25. 4. 2007 na základě plné moci. Institut zvoleného obhájce upravuje, a další jeho podmínky stanoví §37 odst. 2 tr. ř., podle něhož si obviněný může místo obhájce, který mu byl ustanoven nebo osobou k tomu oprávněnou zvolen, zvolit obhájce jiného. Oznámí-li změnu obhájce tak, aby obhájce mohl být o úkonu vyrozuměn v zákonem stanovené lhůtě, orgán činný v trestním řízení ode dne doručení takového oznámení vyrozumívá nově zvoleného obhájce. V opačném případě je obhájce předtím ustanovený nebo zvolený, pokud není z obhajování vyloučen, povinen obhajobu vykonávat do doby, než ji osobně převezme později zvolený obhájce.
Takto vyjádřená povinnost již odvolaného obhájce za určitých okolností vykonávat obhajobu svého obviněného i poté, co byl odvolán, navazuje na povinnosti obhájce vyjádřené v ustanovení §20 odst. 6 zák. č. 85/1996 Sb. o advokacii, ve znění pozdější změn a doplňků (dále jen „zákon č. 85/1996 Sb.“), podle něhož v případě, když se nedohodne advokát s klientem jinak nebo neučiní-li klient jiné opatření, je advokát povinen po dobu 15 dnů ode dne, kdy smlouva o poskytování právních služeb na základě výpovědi podle odstavců 1 až 5 cit. ustanovení, nebo z jiného důvodu zanikla, činit veškeré neodkladné úkony tak, aby klient neutrpěl újmu na svých právech nebo oprávněných zájmech. To neplatí, pokud klient advokátovi sdělí, že na splnění této povinnosti netrvá.
Obviněnému, jemuž je ve smyslu §38 tr. ř. a §39 tr. ř. umožněno nejen si obhájce na základě plné moci zvolit, ale tuto plnou moc též odvolat, ustanovení §37 odst. 2 tr. ř. poskytuje další ochranu v tom, aby v případě, když si nového obhájce včas nezvolí, poté co původního odvolal, byla jeho práva i nadále v nejnutnějších případech zajišťována. Děje se tak v zájmu nerušeného průběhu trestního řízení a náležitého výkonu obhajoby. Proto původní obhájce může do doby, než nově zvolený obhájce začne obhajobu obviněného osobně vykonávat, činit potřebné úkony tak, aby nedošlo k újmě na právech obviněného.
Nejvyšší soud na podkladě všech těchto skutečností shledal, že pokud obviněný dne 14. 1. 2009 vypověděl obhájci JUDr. J. K. plnou moc, a tuto skutečnost dal na vědomí soudu i samotnému obhájci téhož dne, nelze v tom, že tento obhájce obviněného následujícího dne u veřejného zasedání zastupoval, shledávat naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř., protože nedošlo k situaci v tomto dovolacím důvodu předpokládané, že by obviněný v řízení obhájce neměl, ač ho podle zákona mít měl.
Pro úplnost je vhodné upozornit, že v průběhu trestního řízení vedeného proti obviněnému nedošlo k tomu, že by některou část trestního řízení nebyl obviněný obhájcem zastoupen, neboť i v době, kdy obviněný dne 14. 1. 2009 obhájci JUDr. J. K. vypověděl den před konáním veřejného zasedání plnou moc, jej tento obhájce zastupoval a jeho obhajobu v průběhu veřejného zasedání zajišťoval. K tomu je potřeba doplnit, že obviněný v rámci svého podání nevznesl žádnou negativní výhradu proti obhájci, který jej zastupoval a neuvedl žádnou okolnost, z níž by bylo patrné, že by došlo k narušení nezbytné důvěry mezi ním jako klientem a obhájcem nebo, že klient neposkytoval potřebnou součinnost, což jsou v zásadě ve smyslu §20 odst. 1 zák. č. 85/1996 Sb. okolnosti, podle nichž je advokát oprávněn smlouvu o poskytování služeb vypovědět. Obviněný v odvolání obhájce rovněž ani nesdělil, že netrvá na tom, aby ve smyslu §20 odst. 6 zák. č. 85/1996 Sb. odvolaný obhájce činil neodkladné úkony. Obviněný v této době neměl jiného obhájce, neboť si dalšího zvolil až dne 20. 3. 2009.
Na základě všech těchto skutečností Nejvyšší soud shledal, že odvolací soud postupoval v souladu se zákonem. Zastoupení obviněného v řízení o odvolání, které tento obhájce podal, v době, kdy obviněný jiného obhájce zvoleného neměl, bylo plně v souladu s ustanovením §37 odst. 2 tr. ř. vyplývalo i z §20 odst. 6 zák. č. 85/1996 Sb. Je totiž zřejmé, že odvolací soud by musel veřejné zasedání, které bylo v této trestní věci nařízeno více jak měsíc předtím, odročit, což by způsobilo průtahy v řízení, neboť v tomto případě odvolací soud již neměl žádný časový prostor, aby mohl event. vyrozumět jiného obhájce. Učinit tak nemohl ani proto, že obviněný v té době žádného jiného obhájce zvoleného neměl.
Nejvyšší soud se ztotožnil za daných okolností i s názorem vyjádřeným předsedkyní senátu v protokole o veřejném zasedání, jestliže v tomto postupu obviněného shledala obstrukční chování vedené z jeho strany snahu vyhnout se dokončení jeho trestní věci.
Vzhledem ke všem shora rozvedeným skutečnostem Nejvyšší soud neshledal v postupu vrchního soudu žádná pochybení. Právo obviněného na obhajobu nebylo porušeno. Nejvyšší soud se neztotožnil s námitkami obviněného a jeho dovolání jako zjevně neopodstatněné podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.
Se zřetelem na toto rozhodnutí nebyly dány podmínky ani proto, aby Nejvyšší soud rozhodoval o návrhu obviněného na odklad výkonu trestu, jak se toho ve svém dovolání obviněný též domáhal.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 23. září 2009
Předsedkyně senátu:
JUDr. Milada Šámalová