ECLI:CZ:NS:2010:11.TCU.15.2010.1
sp. zn. 11 Tcu 15/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 19. dubna 2010 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky Z. U. rozsudkem Obvodového soudu v Aachen, Spolková republika Německo, ze dne 17. 11. 2008, sp. zn. 37 Ls-704 Js 95/08-46/08, a to pro trestný čin krádeže, dílem dokonaný, dílem ve stádiu pokusu podle §242, §243, §244, §252, §25 odst. 2 a §53 trestního zákona Spolkové republiky Německo, k trestu odnětí svobody v trvání 1 (jednoho) roku a 4 (čtyř) měsíců .
Odůvodnění:
Výše uvedeným rozsudkem Obvodového soudu v Aachen, Spolková republika Německo, jenž nabyl právní moci dne 17. listopadu 2008, byl Z. U. uznán vinným trestným činem krádeže, dílem dokonaným, dílem ve stádiu pokusu, podle shora uvedených ustanovení právních předpisů Spolkové republiky Německo a odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a čtyř měsíců.
Podle zjištění cizozemského soudu se odsouzený dopustil trestné činnosti v podstatě tak, že:
- dne 19. srpna 2006, přibližně v 15.40 hod., společně s jinak odsouzenou osobou jménem S., na ulici G., M.,Spolková republika Německo, s cílem zjistit,zda u sebe mají mobilní telefony, oslovil poškozené Z., J. a K., kteří kolem projížděli na svých jízdních kolech, s dotazem na aktuální čas. Poté, co poškozený Z. vytáhl svůj mobilní telefon, aby mu na dotaz odpověděl, mu tento upadl na zem, odkud jej zvedl jinak odsouzený S. a podal jej odsouzenému U., který si jej vložil do kapsy kalhot. Když chtěl poškozený svůj mobilní telefon zpět, odsouzený jej odstrčil a odešel,
- dne 7. ledna 2008, společně s další osobou odsouzenou výše citovaným rozhodnutím, v prostorách firmy Plus, Lütticher Strasse 36, Aachen, Spolková republika Německo, vnikl do zde umístěné uzamčené skleněné vitríny tak, že vylomil jednu z jejích skleněných částí, a následně z ní odcizil mobilní telefon, videokameru a MP3 přehrávač. Po spuštění alarmu se odsouzený vydal na útěk, během nějž odcizené věci zahodil,
- dne 4. července 2008, se společně s jinak odsouzenou osobou jménem A. pokusil odcizit jízdní kolo uzamčené v L., A., Spolková republika Německo, a to vylomením jeho zámku, což se mu nepodařilo, neboť byl zpozorován, v důsledku čehož svého jednání zanechal,
- dne 25. července 2008 v K. E., D., Spolková republika Německo, vnikl do bytu poškozeného Ch. G. tak, že vypáčil okno do ložnice, a následně zde odcizil domácí kino značky Yamaha, počítač značky Median, LCD televizi, dva objektivy k fotoaparátům, X-box, cestovní tašku a kufr.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen „zákon“), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše označeného odsouzení německým soudem do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a dospěl k následujícím závěrům.
Především je třeba uvést, že podle §4 odst. 2 zákona může Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Dále je nutno připomenout, že pokud Nejvyšší soud rozhodne o zaznamenání údajů o odsouzení do evidence Rejstříku trestů, hledí se na takové odsouzení cizozemským soudem jako na odsouzení soudem České republiky (§4 odst. 4 zákona).
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je státním občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutků, které vykazují znaky trestných činů i podle příslušných právních předpisů České republiky /trestný čin krádeže podle §205 odst. 1, 2 trestního zákoníku a trestný čin porušování domovní svobody podle §178 trestního zákoníku/; tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
Pouze pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že ve výše popsaném jednání odsouzeného ze dne 19. srpna 2006 lze spatřovat přinejmenším zákonné znaky skutkové podstaty trestného činu krádeže podle §205 odst. 1 písm. c), d) trestního zákoníku, neboť se zmocnil věci, kterou měl poškozený při sobě (upadnutí mobilu na zem v bezprostřední blízkosti poškozeného nevylučuje závěr, že tuto věc měl při sobě) a bezprostředně po činu se násilím (odstrčením poškozeného)pokusil odcizenou věc si uchovat. Jednání ze dne 7. ledna 2008, kdy společně s další osobou v prostorách firmy Plus Aachen, Spolková republika Německo, vnikl do zde umístěné uzamčené skleněné vitríny, tak že vylomil jednu z jejích skleněných částí, a následně z ní odcizil mobilní telefon, videokameru a MP3 přehrávač, nepochybně vykazuje přinejmenším znaky trestného činu krádeže podle §205 odst. 1 písm. b) trestního zákoníku spáchaného vloupáním. Protože z předloženého spisového materiálu vyplývá, že odsouzený Z. U. byl v posledních třech letech před spácháním výše označených skutků odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody pro trestný čin krádeže, a to rozsudkem Obvodového soudu v Düsseldorfu, Spolková republika Německo, ze dne 22. června 2005, sp. zn. 134 Ls 70 Js 5079/05, který téhož dne nabyl právní moci (o jeho zaznamenání do evidence Rejstříku trestů rozhodl Nejvyšší soud usnesením ze dne 9. srpna 2007, sp. zn. 11 Tcu 65/2007), tak tyto jeho skutky byly spáchány též za podmínky zpětnosti podle ustanovení §205 odst. 2 trestního zákoníku.
Podmínka oboustranné trestnosti činu je splněna i v případě jednání, ve kterém je podle právního řádu Spolkové republiky Německo spatřován pokus trestného činu krádeže, a které spočívalo v podstatě v tom, že se odsouzený dne 4. července 2008, společně s další osobou pokusil odcizit jízdní kolo uzamčené v L.,A., Spolková republika Německo, a to vylomením jeho zámku, což se mu nepodařilo, neboť byl zpozorován, v důsledku čehož svého jednání zanechal.
Předně je třeba uvést, že výše popsané jednání odsouzeného nelze pokládat za čin spáchaný vloupáním podle ustanovení §205 odst. 1 písm. b) trestního zákoníku, neboť základním pojmovým znakem vloupání ve smyslu ustanovení §121 trestního zákoníku je vniknutí do uzavřeného prostoru, a to jednáním spočívajícím např. v nedovoleném překonání uzamčení. Odsouzený se sice pokusil násilným způsobem, tj. vylomením zámku, nedovoleně překonat uzamčení jízdního kola, které měl v úmyslu odcizit, avšak jízdní kolo nebylo umístěno v žádném uzavřeném prostoru, do nějž odsouzený vniknul. Proto jeho čin nelze posoudit jako krádež spáchanou vloupáním, takže pokud by tímto činem byla způsobena škoda nikoliv nepatrná (tj. škoda ve výši nejméně 5 000 Kč - viz §138 odst. 1 trestního zákoníku), pak za situace, když se nejednalo ani o věc, kterou měl poškozený při sobě, přicházelo by v úvahu posouzení tohoto činu podle §205 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku, tedy jako tzv. prosté krádeže. Jelikož výše škody způsobené tímto činem ze spisu nevyplývá, zabýval se Nejvyšší soud otázkou, zda tento čin odsouzeného není součástí pokračujícího trestného činu krádeže ve vztahu k jeho jednání spáchanému dne 25. července 2008 (vloupání do bytu poškozeného G.).
V obecné rovině lze připomenout, že v případě trestného činu krádeže podle §205 odst. 1 písm. a) až e) trestního zákoníku jde sice o více či méně odlišné formy jednání, ovšem jejich podstatou je zmocnění se cizí věci, a tedy vždy o naplňování skutkové podstaty trestného činu krádeže. Může proto jít o pokračování v tomto trestném činu i v případě, když některé útoky proti cizímu majetku jsou spáchány např. vloupáním a jiné jen prostým zmocněním se cizí věci(srov. č. 23/1991-I Sb. rozh. tr.). V takovém případě, za splnění dalších zákonných podmínek předpokládaných v ustanovení §116 trestního zákoníku, je možné pokračování mezi jednotlivými alternativními formami trestného činu krádeže a výše škody způsobená na cizím majetku jednotlivými dílčími útoky pokračujícího trestného činu se sčítá (srov. č. 22/1991 Sb. rozh. tr.).
V posuzované věci lze tyto obecné závěry uplatnit, neboť vzhledem k jednotnému záměru odsouzeného, podobnému způsobu provedení jednotlivých útoků a blízké souvislosti časové a v předmětu útoku, lze výše již popsaná jednání odsouzeného (ze dne 4. července 2008 a ze dne 25. července 2008) pokládat za dva dílčí útoky pokračujícího trestného činu krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), b) trestního zákoníku.
Přestože z předloženého spisového materiálu ve vztahu k těmto útokům nevyplývá výše způsobené škody, tak už s ohledem na povahu a rozsah věcí, které odsouzený odcizil nebo se o jejich odcizení pokusil (jde o domácí kino značky Yamaha, počítač značky Median, LCD televizi, dva objektivy k fotoaparátům, X-box, cestovní tašku, kufr a jízdní kolo), nelze mít sebemenší pochybnosti o tom, že jejich celková hodnota výrazně přesahuje hranici 5 000,- Kč. Neoprávněné vniknutí do bytu poškozeného G. ze dne 25. července 2008 současně vykazuje též zákonné znaky trestného činu porušování domovní svobody podle §178 trestního zákoníku.
V posuzované věci jsou ohledně výše uvedené trestné činnosti dány i podmínky materiální povahy nezbytné pro zaznamenání údajů o cizozemském odsouzení do evidence Rejstříku trestů. Odsouzený Z. U. se na území Spolkové republiky Německo opakovaně a po delší dobu dopouštěl trestné činnosti, a to jak úmyslné majetkové trestné činnosti, tak trestné činnosti směřující proti domovní svobodě. Nelze přehlédnout ani násilný způsob páchání majetkové trestné činnosti. Odsouzený tedy jednal v rozsahu, pro který lze tuto jeho činnost označit za závažnou ve smyslu §4 odst. 2 zákona. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen již poměrně nezanedbatelný nepodmíněný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 19. dubna 2010
Předseda senátu: JUDr. Antonín Draštík v. r.