ECLI:CZ:NS:2010:11.TCU.16.2010.1
sp. zn. 11 Tcu 16/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 25. května 2010 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů, a rozhodl takto:
Zamítá se návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zaznamenání údajů do evidence Rejstříku trestů o odsouzení občana České republiky N. R., rozsudkem Obvodního soudu ve Frankfurtu nad Mohanem, Spolková republika Německo, ze dne 25. 9. 1996, sp. zn. 5 Js 12660.5/95-96 Ds 1014, který nabyl právní moci dne 10. 7. 1997.
Odůvodnění:
Výše uvedeným rozsudkem Obvodního soudu ve Frankfurtu nad Mohanem ze dne 25. 9. 1996 byl N. R. uznán vinným trestným činem krádeže podle §§242, 21, 47, 49, 53 a 54 německého trestního zákoníku a byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a tří měsíců.
Shora uvedené trestné činnosti se odsouzený dopustil podle zjištění Obvodního soudu ve Frankfurtu nad Mohanem tím, že odcizil ve F. n. M.:
1. Dne 27. 3. 1995 kolem 11.55 hod. v obchodním domě „H.”, a. d. Z., celkem pět kuchyňských nožů v celkové hodnotě 359,- DM,
2. dne 5. 4. 1995 kolem 13.00 hod. před obchodem „L. C.” ze stojanu na šaty čtyři hedvábné blůzy, pletené šaty a tričko v celkové hodnotě asi 400,- DM,
3. dne 7. 4.1995 v prodejně „C. d.” v N. K., čtvery kalhoty, jeden pár legín a dvě trička v celkové hodnotě 330,- DM,
4. dne 21. 5. 1995 kolem 19.00 hod. v „supermarketu A.” na letišti celkem devět kusů dámského spodního prádla v celkové hodnotě 421,- DM,
5. dne 23. 5. 1995 kolem 18.30 hod. v „nákupní hale” v ulici „A. d. H.” devět podprsenek v celkové hodnotě 256,55 DM,
6. dne 19. 7. 1995 kolem 15.00 hod. v prodejně firmy „Behaghel” v ulici K., pět příborů v ceně 1.500,- DM,
7. dne 24. 7. 1995 kolem 15.20 hod. v obchodě firmy „Cri Cri”, R., čtyři batohy v celkové hodnotě 139,60 DM,
8. dne 9. 8. 1995 kolem 12.15 hod. v obchodním domě „H.” a. d. Z., příborník v ceně 555,- DM,
9. dne 19. 8. 1995 u firmy „Douglas” v ulici K. tři balení Eau de Toilette celkem za 255,- DM,
10. dne 12. 10. 1995 kolem 17.20 hod. v prodejně firmy „Meda” v B. S., dranžírovací soupravu v ceně 119,- DM,
11. dne 17. 11. 1995 kolem 18.30 hod. v knihkupectví „H.” v ulici S., sedm CD v celkové hodnotě 266,50 DM,
12. dne 10. 3. 1996 v knihkupectví „K.-B. Dr. B. K.” v umělecké síni S. v ulici R., pět obrazových publikací v celkové hodnotě 125,- DM a
13. dne 10. 3. 1996 v „G. a. d. S.”, v ulici R., třicet pět posterů v celkové hodnotě 350,- DM.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo dne 4. 3. 2010, pod č.j. 336/2009–MOT–T/8, podle §4 odst. 2 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen „zákon“), Nejvyššímu soudu České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německým soudem do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že nejsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Především je třeba uvést, že podle §4 odst. 2 zákona může Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Dále je nutno připomenout, že pokud Nejvyšší soud rozhodne o zaznamenání údajů o odsouzení do evidence Rejstříku trestů, hledí se na takové odsouzení cizozemským soudem jako na odsouzení soudem České republiky (§4 odst. 4 zákona).
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený N. R. je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž se odsouzení týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky (trestný čin krádeže podle §205 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci však nejsou splněny podmínky materiální povahy. Odsouzený se dopustil trestné činnosti v letech 1995 a 1996, tedy před čtrnácti lety. Byl mu uložen trest v trvání jednoho roku a tří měsíců, přičemž podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu se za citelný trest odnětí svobody považuje nepodmíněný trest v trvání alespoň jednoho roku. V případě obviněného uložený trest tuto hranici pouze mírně přesahuje. Nejvyšší soud dále z opisu z evidence rejstříku trestů zjistil, že odsouzený byl v České republice odsouzen třikrát, přičemž mu byly uloženy pouze podmíněné tresty odnětí svobody. Dále byl pak v roce 2008 odsouzen v Rakousku k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání čtrnácti měsíců. Po zhodnocení všech těchto okolností Nejvyšší soud dospěl k závěru, že vzhledem k době, která uplynula od odsouzení N. R. rozsudkem Obvodního soudu ve Frankfurtu nad Mohanem ze dne 25. 9. 1996, sp. zn. 5 Js 12660.5/95-96 Ds 1014, by zaznamenání údajů o tomto odsouzení do evidence Rejstříku trestů bylo neúčelné.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky nevyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. května 2010
Předseda senátu:
JUDr. Karel H a s c h