ECLI:CZ:NS:2010:11.TCU.26.2010.1
sp. zn. 11 Tcu 26/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 19. dubna 2010 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky J. A. , rozsudkem Obvodového soudu v Mnichově, Spolková republika Německo, ze dne 22. 1. 2008, sp. zn. 851 Ls 232 Js 232614/06, a to pro trestný čin krádeže podle §242 odst. 1, §243 odst. 1 věta 2 č. 3, a §53 trestního zákona Spolkové republiky Německo, k trestu odnětí svobody v trvání 1 (jednoho) roku a 10 (deseti) měsíců .
Odůvodnění:
Výše uvedeným rozsudkem Obvodového soudu v Mnichově, Spolková republika Německo, který nabyl právní moci dne 19. března 2008, byl J. A. uznán vinným trestným činem krádeže podle shora uvedených ustanovení právních předpisů Spolkové republiky Německo a odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a deseti měsíců.
Podle zjištění cizozemského soudu se odsouzený J. A. dopustil trestné činnosti v podstatě tím, že v období od 22. září 2006 do 4. srpna 2007 se v celkem třech případech zmocnil v neuzamčených hotelových pokojích v hotelech v M., Spolková republika Německo, hotovosti v celkové výši 1 805,- EUR a digitální kamery značky Casio Exilim EX 500 přibližně v hodnotě 270,- EUR.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen „zákon“), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše označeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Především je třeba uvést, že podle §4 odst. 2 zákona může Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Dále je nutno připomenout, že pokud Nejvyšší soud rozhodne o zaznamenání údajů o odsouzení do evidence Rejstříku trestů, hledí se na takové odsouzení cizozemským soudem jako na odsouzení soudem České republiky (§4 odst. 4 zákona).
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je státním občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky /trestný čin krádeže podle §205 trestního zákoníku/. Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou ovšem dány i podmínky materiální povahy. Odsouzený J. A. se dopustil závažné majetkové trestné činnosti, kterou způsobil nemalou škodu na cizím majetku. Společenská nebezpečnost jeho trestné činnosti je zvyšována i tím, že se trestné činnosti dopustil opakovaně v několika případech a pro obdobnou trestnou činnost již byl odsouzen (rozsudkem Obvodového soudu v Kemptenu, Spolková republika Německo, ze dne 5. června 2002, sp. zn. D2304 2 CS 222 JS 7379/02, rozsudkem Obvodového soudu v Heidelbergu, Spolková republika Německo, ze dne 25. června 2002, sp. zn. B1302 DS 11 JS 10098/02, a rozsudkem Obvodového soudu v Norimberku, Spolková republika Německo, ze dne 12. února 2004, sp. zn. D3310 48 DS 203 JS 12125/02). Odsouzený tedy jednal v rozsahu, pro který lze tuto jeho činnost označit za závažnou ve smyslu §4 odst. 2 zákona. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen již nezanedbatelný nepodmíněný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 19. dubna 2010
Předseda senátu: JUDr. Antonín Draštík