ECLI:CZ:NS:2010:11.TCU.29.2010.1
sp. zn. 11 Tcu 29/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 25. května 2010 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů, a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zákona č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky J. M ., rozsudkem Obvodního soudu Amberg, Spolková republika Německo, ze dne 26. 11. 2007, sp. zn. 6 Ds 110 Js 5973/07, který nabyl právní moci téhož dne, a to pro trestný čin počítačového podvodu podle §263a odst. 1 a §53 odst. 1 německého trestního zákoníku, k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let, do kterého mu byl započten trest odnětí svobody uložený mu rozsudkem Obvodního soudu Bayreuth ze dne 28. 8. 2006, sp. zn. 3 Ds 220 Js 7139/06.
Odůvodnění:
Výše uvedeným rozsudkem Obvodního soudu Amberg ze dne 26. 11. 2007 byl J. M. uznán vinným trestným činem počítačového podvodu a byl odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let, do kterého mu byl započten trest odnětí svobody uložený mu rozsudkem Obvodního soudu Bayreuth ze dne 28. 8. 2006, sp. zn. 3 Ds 220 Js 7139/06.
Shora uvedené trestné činnosti se odsouzený dopustil podle zjištění Obvodního soudu Amberg tím, že na základě vždy nově učiněného rozhodnutí k činu vybral pomocí EC-kódované karty vydané na jméno poškozené A. R., z níže uvedených peněžních bankomatů peněžní částky, přičemž věděl, že k použití kódované karty nebyl oprávněn a na peníze neměl nárok. Konkrétně vybral:
1. Dne 23. 05. 2006 ve 12:30 hod. u bankomatu u České spořitelny, Ch., H., E., částku 15.000 korun českých, což odpovídá 536,10 euro.
2. Dne 23. 05. 2006 ve 12:35 hod. u bankomatu České spořitelny, Ch., ČD-nádraží, W., částku 4.000 korun českých, což odpovídá 145,89 euro.
3. Dne 23. 05. 2006 ve 12:36 hod., u bankomatu České spořitelny, Ch., ČD-nádraží, W., částku 4.000 korun českých, což odpovídá 145,89 euro.
4. Dne 23. 05. 2006 ve 12:37 hod., u bankomatu České spořitelny, Ch., CS-nádraží, W., částku 4.000 korun českých, což odpovídá 145,89 euro.
5. Dne 24. 05. 2006 v 00:50 hod. u banky Česká spořitelna, S., CS, OD U., nám. B., částku 15.000 korun českých, což odpovídá 536,10 euro.
6. Dne 24. 05. 2006 v 01:07 hod. u bankomatu u České spořitelny, K., CS, J. z P., částku 4.000 korun českých, což odpovídá 145,89 euro.
7. Dne 24. 05. 2006 v 01:06 hod. u bankomatu u banky Česká spořitelna, K., CS, J. z P., částku 4.000 korun českých, což odpovídá 145,89 euro.
Trestné činnosti, pro kterou byl jmenovaný odsouzen rozsudkem Obvodního soudu Bayreuth ze dne 28. 8. 2006, sp. zn. 3 Ds 220 Js 7139/06, se dopustil tím, že
1. Dne 21. 06. 2006 kolem 11.30 hod. se vplížil do usedlosti poškozeného K. L. K tomu vnikl přes uzavřené, avšak nezamčené domovní dveře na schodiště a neprodleně se vydal ke vstupním dveřím bytu nacházejícího se v horním poschodí. Vstupní dveře byly zamčené, ovšem byl v nich klíč. Právě když chtěl dveře do bytu klíčem otevřít, aby z bytu odcizil nějaké hodnotné věci, byl poškozený L. na odsouzeného upozorněn rachocením klíčů a ještě před dveřmi do bytu jej přistihl. Nato odsouzený od dalšího svého konání upustil a vzdálil se z domu s výmluvou, že chtěl jen prodávat nějaké nářadí. K odcizení věcí nedošlo.
2. Odsouzený se nato vypravil nejprve přes hlavní vchod do sousední restaurace „Č. k.” v G. v B. B. Když byl přistižen zaměstnanci restaurace, opustil ji zas hlavním vchodem a vydal se následně k postranním dveřím, které slouží restauraci jako vchod pro dodavatele. Tyto jsou zásadně zamčené a byly pouze v době činu zavřené, avšak nezamčené, protože krátce předtím proběhla dodávka zboží. Na dveřích se nachází cedule s nápisem „Používejte prosím hlavní vchod vlevo za rohem”, jakož i zřetelná šipka, která ukazuje směr. Přesto odsouzený přes tento vchod vnikl do privátních prostor poškozeného M. W., nacházejících se v 1. patře, které prohledal z hlediska cenných předmětů. Mezitím jej však majitel restaurace M. W. zpozoroval a domlouval mu. Následně odsouzený bez lupu uprchl.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo dne 12. 4. 2010, pod č. j. 1952/2009–MOT–T/5, podle §4 odst. 2 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen „zákon“), Nejvyššímu soudu České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německým soudem do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Především je třeba uvést, že podle §4 odst. 2 zákona může Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Dále je nutno připomenout, že pokud Nejvyšší soud rozhodne o zaznamenání údajů o odsouzení do evidence Rejstříku trestů, hledí se na takové odsouzení cizozemským soudem jako na odsouzení soudem České republiky (§4 odst. 4 zákona).
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený J. M. je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž se odsouzení týká skutků, který vykazují znaky trestných činů i podle příslušných právních předpisů České republiky (trestný čin neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle §234 v souběhu s trestným činem krádeže podle §205 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, resp. pokus trestného činu krádeže v případě odsouzení rozsudkem Obvodního soudu Bayreuth ze dne 28. 8. 2006). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány i podmínky materiální povahy. Odsouzený se dopustil úmyslné trestné činnosti směřující proti zájmu společnosti na ochraně platebních prostředků, řádného fungování bezhotovostního platebního styku a vlastnického práva. Jednal přitom v takovém rozsahu, že již lze tuto trestnou činnost označit za závažnou ve smyslu §4 odst. 2 zákona. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen citelný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. května 2010
Předseda senátu: JUDr. Karel Hasch