ECLI:CZ:NS:2010:11.TCU.36.2010.1
sp. zn. 11 Tcu 36/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 19. dubna 2010 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky M. Č. rozsudkem Zemského soudu v Drážďanech, Spolková republika Německo, ze dne 25. 4. 2008, sp. zn. 3 KLs 424 Js 54662/07, a to pro pomoc k trestnému činu krádeže podle §242 odst. 1, §243 odst. 1 č. 1 a 2, §27 a §53 trestního zákona Spolkové republiky Německo, k trestu odnětí svobody v trvání 2 (dvou) roků a 8 (osmi) měsíců .
Odůvodnění:
Výše uvedeným pravomocným rozsudkem Zemského soudu v Drážďanech, Spolková republika Německo, byl M. Č. uznán vinným pomocí k trestnému činu krádeže podle shora uvedených ustanovení právních předpisů Spolkové republiky Německo a odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvou roků a osmi měsíců.
Podle zjištění cizozemského soudu se odsouzený M. Č. dopustil trestné činnosti v podstatě tím, že v období od 18. května 2006 do 25. července 2006, v celkem čtyřech případech, společně s jinak odsouzenými M. K. a M. Š., tzv. zajišťoval hranici při převozu dohromady pěti osobních motorových vozidel značky Mitsubishi nebo Volkswagen celkem v hodnotě 107 675,- EUR, předtím odcizených jinak odsouzenými M. K. a J. P. ve Spolkové republice Německo (odcizení vozidel probíhalo vždy tak, že se do nich tito odsouzení blíže nezjištěným způsobem vloupali a následně překonali imobilizér vozidla pomocí vlastní řídící jednotky motoru, kterou nasadili místo té originální, a s vozidlem pak následně odjeli), ze Spolkové republiky Německo do České republiky, a to vždy tak, že stál na hranici, čekal na průjezd odcizených vozidel a hlídal, zda kolem neprojíždí policejní hlídka, aby tak mohl řidiče včas telefonicky varovat, popřípadě před příjezdem vozidel odstranil kameny sloužící jako zátaras bránící průjezdu přes státní hranici a po jejich průjezdu je vrátil zpět na místo. Za tuto svou činnost odsouzený obdržel finanční odměnu celkem ve výši 10 000,- Kč.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen „zákon“), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše označeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Především je třeba uvést, že podle §4 odst. 2 zákona může Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Dále je nutno připomenout, že pokud Nejvyšší soud rozhodne o zaznamenání údajů o odsouzení do evidence Rejstříku trestů, hledí se na takové odsouzení cizozemským soudem jako na odsouzení soudem České republiky (§4 odst. 4 zákona).
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je státním občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky /pomoc k trestnému činu krádeže podle §24 odst. 1 písm. c) trestního zákoníku a §205 trestního zákoníku/. Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou ovšem dány i podmínky materiální povahy. Odsouzený M. Č. se pro svůj finanční prospěch účastnil závažné majetkové trestné činnosti, kterou byla na cizím majetku způsobena značná škoda. Společenská nebezpečnost jeho trestné činnosti je zvyšována i tím, že se trestné činnosti dopustil opakovaně v několika případech. Odsouzený tedy jednal v rozsahu, pro který lze tuto jeho činnost označit za závažnou ve smyslu §4 odst. 2 zákona. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen již citelný nepodmíněný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 19. dubna 2010
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík