ECLI:CZ:NS:2010:11.TCU.44.2010.1
sp. zn. 11 Tcu 44/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 24. června 2010 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky Z. Ž. , rozsudkem Obvodového soudu v Hamburku - Barmbek, Spolková republika Německo, ze dne 31. srpna 2006, sp. zn. 3405 Js 137/06 845 Ls 185/06, a to pro trestný čin krádeže podle §242, §243 odst. 1 č. 1 a 3, §21 a §25 odst. 2 trestního zákona Spolkové republiky Německo, k trestu odnětí svobody v trvání 1 (jednoho) roku a 5 (pěti) měsíců .
Odůvodnění:
Výše uvedeným rozsudkem Obvodového soudu v Hamburku - Barmbek, Spolková republika Německo, jenž nabyl právní moci dne 11. dubna 2007, byl Z. Ž. uznán vinným trestným činem krádeže podle shora uvedených ustanovení právních předpisů Spolkové republiky Německo a odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a pěti měsíců.
Podle zjištění cizozemského soudu se odsouzený Z. Ž. dopustil trestné činnosti v podstatě tím, že ve večerních hodinách dne 25. března 2006 po předchozí domluvě společně s odsouzeným B. F. a další blíže nezjištěnou osobou, v nákupním středisku A. , H. , H. , Spolková republika Německo, vylomil zámek dveří od skladiště společnosti V. , kde následně odcizil celkem 60 mobilních telefonů, které si s dalšími pachateli rozdělil tak, že každý ze zúčastněných po činu obdržel 20 těchto mobilních telefonů.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen „zákon“), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše označeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Především je třeba uvést, že podle §4 odst. 2 zákona může Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Dále je nutno připomenout, že pokud Nejvyšší soud rozhodne o zaznamenání údajů o odsouzení do evidence Rejstříku trestů, hledí se na takové odsouzení cizozemským soudem jako na odsouzení soudem České republiky (§4 odst. 4 zákona).
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je státním občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky /přinejmenším trestný čin krádeže podle §205 odst. 1 písm. b) trestního zákoníku/. Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou ovšem dány i podmínky materiální povahy. Odsouzený Z. Ž. se pro svůj finanční prospěch účastnil závažné majetkové trestné činnosti, kterou způsobil výraznou škodu na cizím majetku. Společenská škodlivost jeho trestné činnosti je zvyšována i tím, že odsouzený již byl pro obdobnou i jinou trestnou činnost několikrát potrestán (v poslední době např. rozsudkem Obvodového soudu Hamburk – Barmbek, Spolková republika Německo, ze dne 12. února 2004, rozsudkem Obvodového soudu Hamburk, Spolková republika Německo, ze dne 26. ledna 1998, rozsudkem Obvodového soudu Hamburk, Spolková republika Německo, ze dne 16. září 1996, nebo rozsudkem Obvodového soudu Hamburk, Spolková republika Německo, ze dne 5. února 1996). Odsouzený tedy jednal v rozsahu, pro který lze tuto jeho činnost označit za závažnou ve smyslu §4 odst. 2 zákona. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen již nezanedbatelný nepodmíněný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 24. června 2010
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík