ECLI:CZ:NS:2010:11.TCU.48.2010.1
sp. zn. 11 Tcu 48/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 1. července 2010 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů, a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zákona č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky P. N. rozsudkem č. 243 Trestního soudu ve Valencii, Španělské království, ze dne 19. 5. 2008, sp. zn. 133/08, pro trestný čin násilné krádeže podle čl. 237, 238.4, 239.3 a poslední odstavec a čl. 240 španělského trestního zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a šesti měsíců.
Odůvodnění:
Výše uvedeným rozsudkem č. 243 Trestního soudu ve Valencii ze dne 19. 5. 2008 byl P. N. uznán vinným trestným činem násilné krádeže a byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a šesti měsíců se zvláštním znemožněním vykonávat pasivní volební právo během výkonu trestu a byla mu uložena povinnost nahradit škodu způsobenou trestným činem.
Shora uvedené trestné činnosti se odsouzený dopustil podle zjištění Trestního soudu ve Valencii tím, že dne 2. 7. 2005 asi v 9.25 hod. poté, co se zmocnil platební karty, kterou měla u sebe doma na adrese R. d. M., Valencie, poškozená C. H. B., odebral se k bankomatu v pobočce B. v ulici S. J y P. ve Valencii a poté, co zadal PIN této platební karty, provedl výběr 500 € a tyto peníze si ponechal.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo dne 8. 6. 2010, pod č. j. 1298/2009–MOT–T/5, podle §4 odst. 2 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen „zákon“), Nejvyššímu soudu České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení španělským soudem do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Především je třeba uvést, že podle §4 odst. 2 zákona může Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Dále je nutno připomenout, že pokud Nejvyšší soud rozhodne o zaznamenání údajů o odsouzení do evidence Rejstříku trestů, hledí se na takové odsouzení cizozemským soudem jako na odsouzení soudem České republiky (§4 odst. 4 zákona).
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený P. N. je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž se odsouzení týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky (trestný čin krádeže podle §205 a trestný čin neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle §234 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány i podmínky materiální povahy. Odsouzený se dopustil úmyslné trestné činnosti směřující proti zájmu společnosti na ochraně vlastnického práva a bezhotovostního platebního styku. Jednal přitom v takovém rozsahu, že již lze tuto jeho trestnou činnost označit za závažnou ve smyslu §4 odst. 2 zákona. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen citelný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 1. července 2010
Předseda senátu: JUDr. Karel Hasch