ECLI:CZ:NS:2010:11.TCU.58.2010.1
sp. zn. 11 Tcu 58/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 16. července 2010 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Zamítá se návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zaznamenání údajů do evidence Rejstříku trestů o jiném odsouzení občana České republiky E. P. , rozsudkem Vyššího soudu Middlesex ve státě Massachusetts, Spojené státy americké, ze dne 14. dubna 1987, sp. zn. 86-1531 a 86-1306.
Odůvodnění:
Rozsudkem Vyššího soudu Middlesex ve státě Massachusetts, Spojené státy americké, ze dne 14. dubna 1987, sp. zn. 86-1531 a 86-1306, jenž nabyl právní moci dne 14. dubna 1987, byl jmenovaný uznán vinným trestným činem loupeže podle §17 hlavy 265 a trestným činem vraždy podle §1 hlavy 265 obecného zákona státu Massachusetts, Spojené státy americké, a odsouzen k trestu odnětí svobody na doživotí.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo dne 9. července 2010 pod sp. zn. 9/2008-MOT-T/19, podle §4 odst. 2 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení americkým soudem do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že nejsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Především je třeba uvést, že podle §4 odst. 2 zákona může Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Dále je nutno připomenout, že pokud Nejvyšší soud České republiky rozhodne o zaznamenání údajů o odsouzení do evidence Rejstříku trestů, hledí se na takové odsouzení cizozemským soudem jako na odsouzení soudem České republiky (§4 odst. 4 zákona). Jinými slovy takový cizí rozsudek má na území České republiky tzv. jiné (jiné než vykonání trestu) účinky ve smyslu ustanovení §21 odst. 2 tr. zák. (srov. k tomu blíže č. 37/1997 Sb. rozh. tr.).
Dříve, než mohl Nejvyšší soud přistoupit k přezkumu naplnění podmínek postupu podle §4 odst. 2 zákona, musel s ohledem na specifika projednávané věci nejprve posoudit otázku jeho časové působnosti, tzn. zda je zákonným podkladem pro rozhodnutí o zaznamenání těch cizozemských rozsudků do evidence Rejstříku trestů, které byly učiněny a nabyly právní moci před účinností této zákonné úpravy.
Dospěl přitom k závěru, že rozhodnout o zaznamenání údajů o odsouzení občana České republiky cizozemským soudem lze toliko ve vztahu k cizozemským rozhodnutím, jež byla vydána a nabyla právní moci po účinnosti zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, tj. po 1. 1. 1995. V tomto směru lze plně odkázat na argumentaci obsaženou již v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 12. 2003, sp. zn. 11 Tcu 265/2003, z níž vyplývá, že zákonem č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů byl s účinností od 1. 1. 1995 zřízen jak samotný Rejstřík trestů, tak zaveden institut zaznamenávání údajů o odsouzeních občanů České republiky cizozemskými soudy do jeho evidence s důsledky uvedenými v §4 odst. 4 tohoto zákona. Dále se ve výše označeném rozhodnutí uvádí, že:
„Do jeho účinnosti (tj. účinnosti zákona o Rejstříku trestů) byl nejblíže podobný postup upraven ustanovením §2 odst. 4 nařízení vlády Československé socialistické republiky č. 54/1970 Sb., o rejstříku trestů, v jehož rámci byla do rejstříku trestů, vedeného Generální prokuraturou České socialistické republiky, zapisována odsouzení vyslovená cizozemskými soudy toliko přikázal-li tak ministr spravedlnosti (§2 odst. 4). K zápisu cizozemského odsouzení do tehdejšího rejstříku trestů tedy docházelo na základě úkonu, založeného na odlišném procesním postupu spočívajícího na jiných principech, přičemž podstatné je, že tento zápis neměl důsledky z hlediska tzv. jiných účinků trestního rozsudku cizího státu. Zápis vlastně sloužil jen k informaci o osobě pachatele. Trestní zákon v tehdy platném znění ustanovení §21 odst. 2 jednoznačně vylučoval, aby trestní rozsudek cizího státu byl na území České republiky vykonán nebo tu měl jiné účinky, nestanovila-li vyhlášená mezinárodní smlouva, kterou byla Česká republika vázána, něco jiného.
Je tedy zřejmé, že změna ve významu zápisu rozsudku cizího státu do Rejstříku trestů, ke které došlo přijetím zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, je zcela zásadní povahy. Rozhodující pro závěr o časové působnosti jej upravujících ustanovení je podle názoru Nejvyššího soudu skutečnost, že odsouzením občanů České republiky cizozemskými soudy z doby před jejich účinností byl přiznán vnitřním právním řádem určitý právní režim, který nemůže být dodatečně měněn v neprospěch odsouzených. Nemá-li citovaný zákon zvláštní ustanovení, jež by přímo stanovilo, že Nejvyšší soud může rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, k němuž došlo před jeho účinností, je proto nutno mít za to, že upravuje takový postup jen pro nová odsouzení, na které dosavadní právní režim nedopadal.“
Nejvyšší soud v posuzované věci neshledal sebemenšího důvodu se od této argumentace odchýlit.
Jelikož byl E. P. odsouzen rozsudkem amerického soudu již dne 14. dubna 1987 a tento rozsudek nabyl téhož dne právní moci, tedy rozsudek byl vyhlášen a nabyl právní moci před 1. 1. 1995, tj. přede dnem účinnosti zákona o Rejstříku trestů, Nejvyššímu soudu České republiky nezbylo, než z výše již uvedených důvodů návrh podaný Ministerstvem spravedlnosti České republiky zamítnout.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 16. července 2010
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík