ECLI:CZ:NS:2010:11.TCU.94.2010.1
sp. zn. 11 Tcu 94/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 30. listopadu 2010 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky P. M. rozsudkem Zemského soudu v Hanau, Spolková republika Německo, ze dne 17. listopadu 2008, sp. zn. 1800 Js 12683/08 - Kls, a to pro trestný čin loupeže a trestný čin ublížení na zdraví podle §223, §224 č. 2 a 4, §249, §250 odst. 2 č. 1, §25 a §52 trestního zákona Spolkové republiky Německo, k trestu odnětí svobody v trvání 2 (dvou) roků a 10 (deseti) měsíců .
Odůvodnění:
Výše uvedeným rozsudkem Zemského soudu v Hanau, Spolková republika Německo, jenž nabyl právní moci dne 17. listopadu 2008, byl P. M. uznán vinným trestným činem loupeže a trestným činem ublížení na zdraví podle shora uvedených ustanovení právních předpisů Spolkové republiky Německo a odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvou roků a deseti měsíců.
Podle zjištění cizozemského soudu se odsouzený P. M. dopustil trestné činnosti v podstatě tím, že se dne 29. července 2008 v H., Spolková republika Německo, poté, co společně s jinak odsouzenými K. a K. vypil dvě láhve whisky, několik piv a spolkl dvě tablety Diazepamu, společně s nimi se vydal k bytu poškozeného Z., o němž se domnívali, že ten den obdržel sociální dávky, vylezli na jeho balkón a následně vnikli i do jeho bytu, kde poškozený spal v posteli. Zde mu jinak odsouzený K. přiložil k hlavě plynovou pistoli a k boku mu přitiskl nůž, jinak odsouzený K. poškozeného jedenkrát udeřil do zad a pak jej společně s odsouzeným M. opakovaně udeřili do obličeje, až poškozenému praskl ret a začala mu téct krev z nosu, načež odsouzení společně prohledali byt kvůli cennostem a poté z něj odnesli mobilní telefon poškozeného, nůž a několik ručně balených cigaret.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „zákon“), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše označeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Především je třeba uvést, že podle §4 odst. 2 zákona může Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Dále je nutno připomenout, že pokud Nejvyšší soud rozhodne o zaznamenání údajů o odsouzení do evidence Rejstříku trestů, hledí se na takové odsouzení cizozemským soudem jako na odsouzení soudem České republiky (§4 odst. 4 zákona).
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je státním občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestných činů i podle příslušných právních předpisů České republiky (trestné činy porušování domovní svobody podle §178 trestního zákoníku a loupeže podle §173 trestního zákoníku). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou ovšem dány i podmínky materiální povahy. Odsouzený P. M. se dopustil trestné činnosti, kterou naplnil přinejmenším hned dvě skutkové podstaty trestných činů. Odsouzený současně útočil proti lidské svobodě, proti lidskému zdraví a jeho trestná činnost byla i majetkového charakteru. Své trestné činnosti se dopustil po předchozí domluvě a společně s několika dalšími osobami. Odsouzený tedy jednal v rozsahu, pro který lze tuto jeho činnost označit za závažnou ve smyslu §4 odst. 2 zákona. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen již citelnější nepodmíněný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. listopadu 2010
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík