ECLI:CZ:NS:2010:11.TCU.98.2010.1
sp. zn. 11 Tcu 98/2010-11
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 30. listopadu 2010 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky F. R. rozsudkem Zemského soudu v Drážďanech, Spolková republika Německo, ze dne 24. listopadu 2008, sp. zn. 3 KLs 424 Js 54489/07, ve spojení s rozsudkem Spolkového soudního dvora, Spolková republika Německo, ze dne 4. srpna 2009, sp. zn. 5 StR 244/09, a to pro trestný čin krádeže spáchaný organizovanou skupinou, dílem dokonaný, dílem ve stadiu pokusu, a pro pomoc k trestnému činu krádeže spáchaném organizovanou skupinou podle §242 odst. 1, §243 odst. 1 věta 1 a 2 č. 1, 2 a 3, §244a odst. 1, §22, §23, §25 odst. 2, §27, §49 odst. 1, §52 a §53 trestního zákona Spolkové republiky Německo, k trestu odnětí svobody v trvání 5 (pěti) roků a 3 (tří) měsíců .
Odůvodnění:
Výše uvedeným rozsudkem Zemského soudu v Drážďanech, Spolková republika Německo, jenž nabyl právní moci ve spojení s rozsudkem Spolkového soudního dvora, Spolková republika Německo, dne 5. srpna 2009, byl F. R. uznán vinným trestným činem krádeže spáchaným v organizované skupině, dílem dokonaným, dílem ve stadiu pokusu, a pomocí k trestnému činu krádeže spáchaném v organizované skupině podle shora uvedených ustanovení právních předpisů Spolkové republiky Německo a odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání pěti roků a tří měsíců.
Podle zjištění cizozemského soudu se odsouzený F. R. dopustil trestné činnosti v podstatě tím, že se v období od 27. října 2005 do 26. září 2006 účastnil (jako její člen) činnosti zločinecké organizace působící v oblasti R. a V., Česká republika, která se dále sestávala přinejmenším z jinak odsouzených P. R., J. P. a R. M., a jejímž předmětem činnosti bylo soustavné odcizování motorových vozidel (především značek Peugeot 206, VW Sharan a T4, Mitsubishi Pajero a Mitsubishi L 200) ve Spolkové republice Německo, zejména v Sasku, a jejich následný dovoz do České republiky, kde byla rozebírána na součástky nebo legalizována (vozidlům byly vyměňovány důležité identifikační znaky VIN) a prodávána, a to tak, že ostatním členům organizace opakovaně poskytl k páchání trestné činnosti pro tyto účely speciálně upravený automobil Škoda Octavia (vozidlo mělo na straně spolujezdce vymontovaný airbag a místo pod krytem přístrojové desky bylo možno použít pro úschovu nářadí na vloupání do vozidel a pro úschovu imobilizérů), opakovaně zabezpečoval průvoz odcizovaných vozidel přes česko-německou hranici (u T.-Š. nebo u B. B.-P.), kdy pro tyto účely i najímal další osoby, a konečně společně s jinak odsouzeným P. R. poskytoval k uschování odcizených vozidel svou garáž a pro tyto účely najal další garáž ve V., Česká republika, a následně se podílel i na dalších manipulacích s odcizenými vozidly. Takto se odsouzený v různé míře podílel na odcizení celkem jedenácti osobních motorových vozidel různých značek celkem v hodnotě 147 200,- EUR a na dvou pokusech o odcizení vozidel, jejichž celková hodnota byla 25 000,- EUR. Při pokusu o odcizení vozidel na těchto vznikla škoda ve výši celkem 1 600,- EUR. Odsouzený za svou činnost získával majetkový prospěch, a to jednak ve výši 5 000,- Kč za zapůjčení vozidla Škoda Octavia nebo blíže nezjištěný majetkový podíl přímo na odcizeném vozidle, pokud se na tomto odcizení podílel společně se svým bratrem, jinak odsouzeným P. R.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše označeného odsouzení německých soudů do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Především je třeba uvést, že podle §4 odst. 2 zákona může Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Dále je nutno připomenout, že pokud Nejvyšší soud rozhodne o zaznamenání údajů o odsouzení do evidence Rejstříku trestů, hledí se na takové odsouzení cizozemským soudem jako na odsouzení soudem České republiky (§4 odst. 4 zákona).
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je státním občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestných činů i podle příslušných právních předpisů České republiky /přinejmenším trestný čin krádeže podle §205 trestního zákoníku a pomoc k trestnému činu krádeže podle §24 odst. 1 písm. c) a §205 trestního zákoníku/. Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou ovšem dány i podmínky materiální povahy. Odsouzený F. R. se svým jednáním dopustil organizované trestné činnosti majetkové povahy. Ve své trestné činnosti pokračoval po delší dobu a způsobil jí rozsáhlou škodu na cizím majetku. Odsouzený již navíc byl za obdobnou trestnou činnost potrestán (v České republice rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci, ze dne 11. října 2001, sp. zn. 28 T 3/98, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 9. října 2002, a ve Spolkové republice Německo rozsudkem Obvodového soudu v Drážďanech ze dne 30. září 2004, sp. zn. 231 Ds 314 Js 36978/04). Odsouzený tedy jednal v rozsahu, pro který lze tuto jeho činnost označit za závažnou ve smyslu §4 odst. 2 zákona. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen již velmi citelný nepodmíněný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. listopadu 2010
Předseda senátu: JUDr. Antonín Draštík