ECLI:CZ:NS:2010:11.TDO.1421.2009.1
sp. zn. 11 Tdo 1421/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 19. února 2010 dovolání podané obviněným K. G., proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. 6. 2009, sp. zn. 9 To 180/2009, jako soudu odvolacího, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 15 T 27/2009,a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného K. G. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 30. 3. 2009, sp. zn. 15 T 27/2009, byl K. G. uznán vinným trestnými činy maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák., řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle §180d tr. zák. a ohrožení pod vlivem návykové látky podle §201 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák.,za které byl podle §201 odst. 2 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání osmi měsíců, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. b) tr. zák. zařazen do věznice s dozorem. Podle §49 odst. 1 tr. zák. byl dále obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu pěti let.
Proti citovanému rozsudku podal obviněný odvolání, na jehož podkladě rozhodl Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 16. 6. 2009, sp. zn. 9 To 180/2009 tak, že podle §258 odst. 1 písm. b) tr. ř. zrušil napadený rozsudek v celém rozsahu a za podmínek §259 odst. 3 písm. b) tr. ř. znovu rozhodl tak, že opravil popis skutku ve výroku rozsudku a dále shledal obviněného vinným stejnými trestnými činy a uložil mu shodné tresty jako soud prvního stupně.
Podle odvolacím soudem opravených skutkových zjištění se obviněný dopustil trestné činnosti tím, že dne 28. 2. 2009 ve 3.15 hod. řídil motorové vozidlo tov. zn. Audi po náměstí W. Ch. směrem k ulici U R. z. v P., ačkoliv věděl, že mu byl trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 17. 6. 2008 pod sp. zn. 8 T 210/2008, který nabyl právní moci dne 22. 8. 2008, uložen za trestný čin ohrožení pod vlivem návykové látky podle §201 odst. 1 tr. zák. mimo jiné trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu jednoho roku, přičemž orientační dechovou zkouškou mu bylo naměřeno v 4.25 hod. dne 28. 2. 2009 výše 1,20 ‰ alkoholu v dechu, avšak následnou krevní zkouškou odmítl.
Proti citovanému rozsudku odvolacího soudu podal obviněný, prostřednictvím svého obhájce JUDr. Aleše Zemana dovolání, kterým jej napadl v celém rozsahu a jeho prostřednictvím také rozsudek soudu prvního stupně. Ohledně dovolacího důvodu v závěru svého podání odkázal na §265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. a uvedl, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Naplnění uvedených dovolacích důvodů odůvodňuje obviněný tvrzením, že soudy obou stupňů rozhodly na základě nedostatečně zjištěného skutkového stavu. Opírají se výhradně o výpověď příslušníka Policie ČR, zatímco osoba spolujezdce nebyla k této věci vůbec vytěžena. Nejednalo se o vozidlo Combi, ale o limuzínu opatřenou na předních i zadních sedadlech opěrkami hlavy, navíc se zatmavenými skly. Těžko mohla uběhnout doba tří nebo čtyř vteřin do okamžiku, kdy měl svědek obviněného kontrolovat, když samotné zastavení a vystoupení z vozidla trvá několikanásobně déle. Navíc ke kontrole obviněného došlo u zadní části vozu, nikoli u místa řidiče. K tomu, kdo řídil, se měl vyjádřit obhajobou navržený svědek, jehož výpověď však nebyla připuštěna. Zasahující policejní orgán ani tohoto svědka neztotožnil. Soud prvého stupně předvolal tohoto svědka k hlavnímu líčení, když se však svědek nedostavil, soud výslech navržený obhajobou překvapivě nepřipustil.
Samostatnou kapitolou je vedení veřejného zasedání u Městského soudu v Praze. Předsedající navodil situaci, kdy zcela zjevně nebylo účelem zjistit skutečný stav věci, ale naopak dostat obviněného do takové situace, kdy nebude schopen jasně a přesně popsat své jednání. Není pravdou, že obviněný měnil své výpovědi. Závěr soudu, že je nelogické, nepravděpodobné a nevěrohodné, že by obviněný usedal na místo spolujezdce (patrně měl obviněný namysli „řidiče“), když byl v podmínce, je pouze spekulativní a ničím nepodložená úvaha. Stav alkoholu v krvi obviněného byl zjištěn pouze dechovými zkouškami a s časovým odstupem. Podle obviněného je nad rámec možnosti soudu druhého stupně, aby oproti návrhu na potrestání měnil datum spáchání deliktu. Soud měl podle jeho názoru vrátit věc státnímu zástupci.
Dále obviněný namítá i to, že soud nevzal v potaz, že od 1. 1. 2010 je účinná nová právní úprava a uložený trest zasahuje do doby účinnosti nové právní úpravy. Z tohoto důvodu požádal obviněný o odklad jeho vykonatelnosti. Nakonec pak obviněný namítá i to, že uložený trest je naprosto nepřiměřený.
Závěrem svého dovolání pak navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil napadený rozsudek odvolacího soudu, jakož i rozsudek soudu nalézacího, a aby přikázal Obvodnímu soudu pro Prahu 3, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Následně ještě obviněný prostřednictvím svého obhájce doplnil ve lhůtě dovolání v tom smyslu, že ve věci jednal nepříslušný soudce (Obvodního soudu pro Prahu 3). Ve věci byl podle jeho názoru příslušný obvodní soud pro Prahu 2 s ohledem na to, že tímto soudem byl obviněný uznán vinným dle §201 odst. 1 tr. zák. V tomto smyslu pak také obviněný pozměnil svůj návrh na rozhodnutí dovolacího soudu tak, aby po zrušení rozhodnutí soudů obou stupňů byla věc vrácena k novému projednání a rozhodnutí Obvodnímu soudu pro Prahu 2.
K dovolání obviněného se vyjádřila nejvyšší státní zástupkyně prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství. Ten nejprve vysvětlil podstatu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a uvedl, že obviněný ve skutečnosti namítá toliko nesprávnost dokazování a nesprávnost hodnocení provedených důkazů a dále údajné procesní vady, které žádnému dovolacímu důvodu podle §265b tr. ř. neodpovídají. Otázka případné trestnosti činu podle právní úpravy, která nabude účinnosti v budoucnu, je irelevantní. Není vadou, pokud odvolací soud poté, co zjistil, že ke spáchání skutku došlo v jiné době, než bylo doposud uváděno, tuto skutečnost promítl (při zachování totožnosti skutku) do svého rozhodnutí. Ohledně trestu pak státní zástupce konstatoval, že obviněný brojí toliko proti jeho přílišné přísnosti, a dále vysvětlil, jaké vady je možno namítat podle ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
Závěrem státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky odmítl obviněným podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., a toto rozhodnutí učinil v souladu s §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací
(§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], že bylo podáno v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde je lze učinit (§265e odst. 1 tr. ř.), a že bylo podáno oprávněnou osobou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.].
Vzhledem k tomu, že lze dovolání podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze dovolatelem uplatněné dovolací důvody považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. V úvahu přitom přicházelo posouzení pouze ve vztahu k ustanovení odstavce prvního §265b tr. ř.
K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je třeba v obecné rovině uvést následující: Podle citovaného ustanovení lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Z toho plyne, že v rámci rozhodování o dovolání vychází Nejvyšší soud zásadně ze skutkových zjištění provedených soudy v předchozím řízení a pouze hodnotí, zda tato skutková zjištění byla z hlediska hmotného práva správně posouzena. Není tedy možné namítat nic proti samotným skutkovým zjištěním soudu, proti tomu, jak soud hodnotil důkazy, v jakém rozsahu provedl dokazování, jak postupoval při provádění důkazů, apod. V tomto směru totiž nejde o aplikaci hmotného práva, ale procesních předpisů, zejména ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. o postupu orgánů činných v trestním řízení při zjišťování skutkového stavu a při hodnocení důkazů. Hmotněprávní posouzení se pak týká především trestního práva hmotného, ale může se týkat i jiných právních odvětví (k tomu srov. č. 36/2004 Sb. rozh. tr., str. 299). Nesprávnost může spočívat v tom, že soud nesprávně aplikuje normu hmotného práva tím, že buď použije jiný právní předpis či jiné ustanovení nebo použije správný právní předpis a jeho správné ustanovení, ale nesprávně je vyloží. Nesprávnost může rovněž spočívat v chybně posouzené předběžné otázce. Je třeba dodat, že v žádném z dalších ustanovení §265b odst. 1 trestní řád nepřipouští jako důvod dovolání, že by rozhodnutí bylo založeno na nesprávném nebo neúplném skutkovém zjištění. Z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé z ustanovení §265b tr. ř., ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako důvod dovolání nepřipouští.
K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je pak třeba v obecné rovině uvést následující: Uvedený dovolací důvod je dán v případě nejzávažnějších pochybení soudu, a to byl-li obviněnému uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Jiná pochybení, spočívající zejména v nesprávném vyhodnocení kritérií uvedených v §31 až §34 tr. zák. a v důsledku toho uložení nepřiměřeného přísného nebo naopak nepřiměřeně mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., a ani prostřednictvím jiného dovolacího důvodu uvedeného v §265b odst. 1 tr. ř. (srov. č. 22/2003 Sb. rozh. tr.). Jiné vady výroku o trestu, spočívající v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný trest, je možno považovat za jiné nesprávné hmotněprávní posouzení ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (srov. rovněž č. 22/2003 Sb. rozh. tr.).
Ačkoli obviněný své námitky jednotlivým uplatněným dovolacím důvodům nepodřazuje, již z výše vysvětleného je jasně patrné, že žádná z nich těmto dovolacím důvodům neodpovídá. Převážná část z nich směřuje právě do oblasti skutkových zjištění a vytýká soudům v předchozím řízení údajná pochybení co do rozsahu provedeného dokazování a napadá taktéž úvahy soudů při hodnocení důkazů. Nad rámec dovolacího řízení Nejvyšší soud pouze poznamenává, že soudy logicky zdůvodnily, jak dospěly ke svým skutkovým závěrům. Za logickou a správnou lze považovat také úvahu, že je krajně nepravděpodobné, že by si obviněný v okamžiku po zastavení vozidla měnil místo se svým spolujezdcem. Jednak je to technicky těžko představitelné s ohledem na časové souvislosti, jednak vzhledem k předchozímu odsouzení obviněného a podmíněně odložený trest odnětí svobody by něco takového muselo být pokládáno za zcela neracionální jednání. Soud prvního stupně nevyhověl návrhu obhajoby na provedení výslechu svědka I. P. po té, co se tento svědek k hlavnímu líčení nedostavil, z dalších důkazů byl skutek spolehlivě zjištěn a navíc, jak soud uvádí v protokolu z hlavního líčení na č. l. 31 spisu, obviněný se pokusil svědka ovlivňovat. V kontextu obhajoby obviněného, že si měl měnit místo s tímto svědkem proto, že tento se domníval, že nemá v pořádku doklady (zatímco obviněnému jako řidiči vozidla nesporně hrozil konkrétní negativní následek v podobě výkonu trestu odnětí svobody a dalšího trestního stíhání), se postup soudu jeví jako logický.
K námitce, že odvolací soud není oprávněn měnit ve skutkové větě datum spáchání skutku, pak lze rovněž nad rámec dovolacího řízení poznamenat, že odvolací soud pouze opravil zřejmou nesprávnost v psaní, neboť z důkazů i odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně vyplývalo, že ke spáchání činu mělo dojít 28. 2. 2009, nikoli 18. 2. 2009, jak bylo uvedeno ve výroku prvostupňového rozhodnutí. Toto v žádném případě nelze považovat za porušení zásady totožnosti skutku.
Nejvyšší soud neshledal ani důvod pro odložení výkonu uloženého trestu odnětí svobody. Za takový důvod není možno považovat fakt, že 1. 1. 2010 nabyl účinnosti nový trestní zákoník, neboť dovolání je mimořádným opravným prostředkem a v rámci jeho projednání se nepřehodnocuje trestnost činu podle nové právní úpravy.
Z výše podaných výkladů je také patrné, že nelze v rámci žádného z dovolacích důvodů upravených v §265b odst. 1 tr. ř. namítat, že uložený trest je nepřiměřeně přísný, což je rovněž dáno povahou dovolání jako mimořádného opravného prostředku.
A konečně k námitce údajné nepříslušnosti soudu vyjádřené v doplnění dovolání lze uvést pouze tolik, že ji rovněž není možno podřadit uplatněným dovolacím důvodům. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. a) tr. ř. umožňuje, pokud jde o příslušnost soudu, vytýkat jen nedostatek věcné příslušnosti. Ostatně obviněný ani ve svém dovolání na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) neodkázal a nesplnil tak povinnost §265f odst. 1 tr. ř. o obsahu dovolání. Místní příslušnost soudu prvního stupně v řízení předcházejícím dovolání nenamítal.
Vzhledem ke shora uvedenému dospěl Nejvyšší soud k závěru, že obviněný podal dovolání z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení §265b odst. 1 tr. ř., a proto postupoval podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a jeho dovolání odmítl, aniž se dále zabýval jím napadeným rozhodnutím a řízením jemu předcházejícím podle §265i odst. 3 až 5 tr. ř. O odmítnutí dovolání Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 19. února 2010
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch