ECLI:CZ:NS:2010:11.TDO.436.2010.1
sp. zn. 11 Tdo 436/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 25. května 2010 dovolání podané obviněným J. O., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 1. 9. 2009, sp. zn. 4 To 382/2009, jako soudu odvolacího, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Hodoníně pod sp. zn. 3 T 149/2008, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného J. O. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Hodoníně ze dne 5. 6. 2009, sp. zn. 3 T 149/2008, byl J. O. uznán vinným trestným činem pohlavního zneužívání podle §242 odst. 1, 2 tr. zák., za který byl podle §242 odst. 2 tr. zák. odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvou let, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří let.
Podle skutkových zjištění Okresního soudu v Hodoníně se obviněný trestné činnosti dopustil tím, že od poloviny měsíce června roku 2007 do poloviny měsíce prosince roku 2007 v H. ve společně obývaném bytě v dětském pokoji nezletilé dcery L. O., a v ložnici rodičů, úmyslně zneužívaje závislosti dcery na otci, nejméně ve dvaceti případech pohlavně zneužíval svoji nezletilou dceru L. O., a to tím způsobem, že ji nejprve svlékl ze spodního prádla a na to ji hladil a líbal po celém těle od hlavy přes prsa, břicho i na přirození, v měsíci červenci a v listopadu roku 2007 požadoval po nezletilé dceři L. soulož, přičemž v měsíci listopadu nebo prosinci roku 2007 v dětském pokoji opakovaně hladil nezletilou dceru L. po celém těle a strkal jí prsty do přirození.
Proti citovanému rozsudku podal obviněný odvolání, které Krajský soud v Brně usnesením ze dne 1. 9. 2009, sp. zn. 4 To 382/2009, podle §256 tr. ř. zamítl.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal obviněný , prostřednictvím svého obhájce JUDr. Milana Šelleho dovolání , v němž uvedl, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a na jiném nesprávném hmotně právním posouzení, a odkázal na §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Dodal, že bylo rozhodnuto o zamítnutí jeho odvolání, „aniž byly splněny hmotně právní podmínky pro takovéto rozhodnutí“. Rozhodnutí napadl v celém rozsahu.
Naplnění tohoto dovolacího důvodu spatřuje obviněný v tom, že soudy obou stupňů nesprávně vyhodnotily podklady pro svá rozhodnutí a učinily nesprávný závěr. Je pravda, že v přípravném řízení se obviněný k trestné činnosti částečně přiznal, vycházel přitom z výpovědi své dcery a manželky. Učinil tak, aby odvrátil hrozbu uvalení vazby na svou osobu na radu své obhájkyně. S ohledem na následující důkazy, zejména výpověď poškozené a znalecký posudek PhDr. Trávníčka se ukázalo, že výpovědi jsou smyšlené. Znalecký posudek byl však následně napaden s tím, že obviněný dříve působil jako civilní zaměstnanec Policie ČR a zadavatelem posudku bylo státní zastupitelství. Následně ustanovená znalkyně však nebyla schopna posudek vyhotovit, neboť poškozená nespolupracovala. Ani jeden z důkazů podle názoru obviněného nehovoří v jeho neprospěch. Obviněný dále tyto důkazy cituje a hodnotí.
V závěru svého opravného prostředku pak navrhl, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a sám ve věci rozhodl rozsudkem tak, že obviněného zprostí obžaloby.
K dovolání obviněného se vyjádřila nejvyšší státní zástupkyně prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství. Ten po shrnutí předchozího řízení a obsahu obviněným podaného dovolání vysvětlil podstatu uplatněného dovolacího důvodu a konstatoval, že obviněný v rozporu s hmotně právní povahou uplatněného dovolacího důvodu v podstatě tvrdí, že soudy obou stupňů při zajišťování a hodnocení důkazů nepostupovaly v souladu s ustanoveními §2 odst. 5, 6 tr. ř., a domáhá se, aby dovolací soud hodnotil důkazy jiným, pro něj příznivějším, způsobem. S jeho námitkami se navíc přesvědčivě vypořádal už soud odvolací.
Státní zástupce shrnul, že námitky obviněného deklarovanému ani jinému dovolacímu důvodu neodpovídají. Proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky obviněným podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl jako podané z jiných důvodů, než které jsou uvedeny v §265b odst. 1 tr. ř., a toto rozhodnutí učinil v souladu s §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a), h) tr. ř.], bylo podáno v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde je lze učinit (§265e odst. 1 tr. ř.), a bylo podáno oprávněnou osobou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.].
Vzhledem k tomu, že lze dovolání podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze dovolatelem uplatněné dovolací důvody považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. V úvahu přitom přicházelo posouzení pouze ve vztahu k ustanovení odstavce prvního §265b tr. ř.
Obviněný označuje jako dovolací důvod ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. K tomuto je třeba v obecné rovině uvést následující:
Podle citovaného ustanovení lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z toho plyne, že v rámci rozhodování o dovolání vychází Nejvyšší soud zásadně ze skutkových zjištění, ke kterým dospěly soudy v předchozím řízení, a pouze hodnotí, zda tato skutková zjištění byla z hlediska hmotného práva správně posouzena. Není tedy možné namítat nic proti samotným skutkovým zjištěním soudu, proti tomu, jak soud hodnotil důkazy, v jakém rozsahu provedl dokazování, jak postupoval při provádění důkazů, apod. V tomto směru totiž nejde o aplikaci hmotného práva, ale procesních předpisů, zejména ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. o postupu orgánů činných v trestním řízení při zjišťování skutkového stavu a při hodnocení důkazů. Hmotně právní posouzení se pak týká především trestního práva hmotného, ale může se týkat i jiných právních odvětví (k tomu srov. č. 36/2004 Sb. rozh. tr., str. 299). Nesprávnost může spočívat v tom, že soud nesprávně aplikuje normu hmotného práva tím, že buď použije jiný právní předpis či jiné ustanovení nebo použije správný právní předpis a jeho správné ustanovení, ale nesprávně je vyloží. Nesprávnost může rovněž spočívat v chybně posouzené předběžné otázce. Je třeba dodat, že v žádném z dalších ustanovení §265b odst. 1 trestní řád nepřipouští jako důvod dovolání, že by rozhodnutí bylo založeno na nesprávném nebo neúplném skutkovém zjištění. Z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé z ustanovení §265b tr. ř., ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako důvod dovolání nepřipouští.
Tak je tomu i v posuzovaném případě. Obviněný pouze formálně odkázal na tento dovolací důvod. Nevysvětlil však, v čem by nesprávné hmotně právní posouzení mělo spočívat. Svými námitkami napadl hodnocení provedených důkazů a z nich vyvozené skutkové závěry. Na základě jeho námitek tak Nejvyšší soud napadené rozhodnutí přezkoumat nemůže. Pouze nad rámec dovolacího řízení proto podotýká, že soud prvního stupně logicky a přesvědčivě zdůvodnil, proč uvěřil původním výpovědím obviněného a poškozené učiněným v přípravném řízení a nikoli pozdějším před soudem prvního stupně. Jeho závěry nebudí pochybnost. V průběhu řízení obviněný tvrdil, že původní výpověď učinil pod tlakem manželky, která mu hrozila rozvodem a tím, že neuvidí děti. Nyní tak měl učinit z obavy, před vzetím do vazby. V této souvislosti je možno nad rámec toho, co již soudy uvedly, konstatovat, že obě tyto verze jsou zjevně nevěrohodné. Manželka obviněného se měla o zneužívání podle vlastní výpovědi dovědět na počátku listopadu 2007, přičemž věc řešila tím, že obviněného přiměla, aby se rodině a zvláště dceři omluvil. Tím měla být záležitost uzavřena, trestní oznámení nepodala. To udělal třídní učitel až dne 10. 4. 2008. Jeví se jako naprosto nelogické, aby manželka obviněného, která o věci věděla již několik měsíců a nechtěla ji policii oznámit, najednou obviněnému takto vyhrožovala. Stejně tak není jasné, jak by mělo přiznání obviněného ovlivnit jeho případné vzetí do vazby. Těžko navíc uvěřit, že by obhájkyně doporučila obviněnému přiznat se k trestné činnosti, kterou nespáchal, a ještě mu za tímto účelem opatřila výpověď poškozené, aby se mohl naučit detaily a přednést je v rámci své výpovědi. Tyto úvahy však Nejvyšší soud pouze nad rámec dovolacího řízení doplňuje k tomu, co už logicky zhodnotily soudy obou stupňů.
Vzhledem ke shora uvedenému dospěl Nejvyšší soud k závěru, že obviněný J. O. podal dovolání z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení §265b odst. 1 tr. ř., a proto postupoval podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a jeho dovolání odmítl, aniž se dále zabýval jím napadeným rozhodnutím a řízením jemu předcházejícím podle §265i odst. 3 až 5 tr. ř. O odmítnutí dovolání Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 25. května 2010
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch