ECLI:CZ:NS:2010:11.TDO.464.2010.1
sp. zn. 11 Tdo 464/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 25. května 2010 dovolání podané obviněným J. M. proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích, ze dne 15. 9. 2009, sp. zn. 13 To 367/2009, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 22 T 8/2009, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. se dovolání obviněného J. M. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Pardubicích ze dne 28. 4. 2009, sp. zn. 22 T 8/2009, byl obviněný J. M. uznán vinným trestnými činy maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák. a řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle §180d tr. zák., za které byl podle §171odst. 1 za použití §35 odst. 1 tr. zák. odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání čtyř měsíců, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 3 tr. zák. zařazen do věznice s dozorem. Dále mu byl podle §49 odst. 1 a §50 odst. 1 tr. zák. uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu dvou let.
Proti citovanému rozsudku podal obviněný odvolání, na jehož základě rozhodl Krajský soud v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích tak, že rozsudkem ze dne 15. 9. 2009, sp. zn. 13 To 367/2009, zrušil napadený rozsudek podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. ve výroku o trestu a podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněnému podle §171 odst. 1 za použití §35 odst. 1 tr. zák. uložil úhrnný trest odnětí svobody v trvání čtyř měsíců, pro jehož výkon jej podle §39a odst. 3 tr. zák. zařadil do věznice s dohledem.
Citovaný rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích, napadl obviněný prostřednictvím obhájce JUDr. Bohumila Šolty v celém rozsahu dovoláním , které opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a uvedl, že „rozsudek spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, který byl nesprávně a neúplně zjištěn a tak i ohodnocen jako důkaz k naplnění skutkové podstaty trestných činů“. Namítl, že se trestných činů nedopustil. Napadl obsah písemného záznamu městské policie, který podepsali oba strážníci, avšak svědecky vyslechnut byl pouze L. J., proto tento záznam nemůže být jako důkaz uznán. Dále obviněný zdůraznil, že jej strážníci na vzdálenost 100 až 150 m nemohli vidět řídit vozidlo, a to s ohledem na situaci na velkém parkovišti. Protože však obviněného dobře znali a věděli, kde s autem parkovává, nečinilo jim potíže, aby přijeli, zastavili rovnou za ním a provokativně sledovali jeho počínání. Žádné jiné vozidlo na parkovišti nekontrolovali. Strážníci věděli, že obviněný ve vozidle již nějakou dobu žije a přespává, tedy mohli předpokládat, že ho tam najdou. Přitom obviněný měl auto nastartováno proto, aby se v tuhé zimě zahřál. Vše chtěla dosvědčit přítelkyně obviněného, avšak soudy ji nepředvolaly, ač to obviněný navrhoval. Obviněný namítá, že nebyl v přípravném řízení vyslechnut a neví nic o tom, že by bylo proti němu zahájeno trestní stíhání. Kdyby byl řádně poučen, jistě by si zvolil obhájce. Nebylo prokázáno, že v inkriminovanou dobu řídil motorové vozidlo. Obviněný má za to, že byl výroky předchozích soudů značně potrestán a omezen ve všech směrech, nyní se mu zavřela cesta, aby mohl vykonávat své povolání automechanika, neboť bez řidičského oprávnění ho nikdo nezaměstná. Vzhledem k tomu požádal o odložení nebo přerušení výkonu rozhodnutí.
Vzhledem k uvedenému navrhl obviněný závěrem svého dovolání, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil napadený rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích, včetně vadného řízení jemu předcházejícího a přikázal tomuto soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, případně aby Nejvyšší soud České republiky sám rozhodl ve věci rozsudkem.
K dovolání obviněného se vyjádřila nejvyšší státní zástupkyně , prostřednictvím státní zástupkyně činné u Nejvyššího státního zastupitelství. Ta po shrnutí průběhu předchozího řízení a obsahu obviněným podaného dovolání uvedla, že obviněný pouze projevil nesouhlas s tím, jak soudy hodnotily důkazy (přičemž však zmínila důkazy, které ve věci provedeny nebyly, vyjádření proto v této části budí pochybnost, zda se vztahuje k projednávané věci) a jaká skutková zjištění z nich vyvodily. Navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky obviněným podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl jako podané z jiných důvodů, než jsou uvedeny v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a toto rozhodnutí učinil v souladu s §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda je v této trestní věci dovolání přípustné. Zjistil, že dovolání přípustné není. Podle §265a odst. 1 tr. ř. je jednou z podmínek přípustnosti dovolání, že soud rozhodl ve druhém stupni. Jestliže odvolání bylo podáno toliko proti výroku o trestu rozsudku soudu prvního stupně a odvolací soud podle §254 odst. 1 tr. ř. přezkoumával zákonnost a odůvodněnost pouze tohoto oddělitelného výroku rozsudku, jakož i správnost postupu řízení, které mu předcházelo (aniž byl přitom povinen přezkoumat jiné výroky postupem podle §254 odst. 2, 3 tr. ř.), může dovolatel napadnout dovoláním rozhodnutí odvolacího soudu jen v tom rozsahu, v jakém byl odvolací soud oprávněn přezkoumat rozsudek soudu prvního stupně. Směřuje-li přesto dovolání proti výroku, který odvolací soud nepřezkoumával podle §254 odst. 1 tr. ř. a neměl povinnost jej přezkoumat ani podle §254 odst. 2, 3 tr. ř., musí být takové dovolání odmítnuto jako nepřípustné podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. (srov. č. 20/2004 Sb. rozh. tr.).
V projednávané věci obviněný nejprve v závěru hlavního líčení napadl odvoláním rozsudek soudu prvního stupně výhradně ve výroku o trestu. V přípise zaslaném soudu prvního stupně, který je možno podle obsahu považovat částečně za doplnění odvolání, uvedl také námitky proti postupu strážníků městské policie, kteří kontrolovali jeho vozidlo. K tomu navrhl dalším přípisem předvolání svědkyně K. K., své přítelkyně. U veřejného zasedání nejprve uvedl, že odvolání směřuje do všech výroků napadeného rozsudku, přednesl přitom námitky směřující proti výroku o trestu a proti výpovědi strážníků, současně však také výslovně přiznal, že v inkriminovanou dobu řídil (č. l. 97). Jeho námitky nesměřovaly do výroku o vině, ani nezakládaly povinnost odvolacího soudu přezkoumat výrok o vině podle §254 odst. 2 tr. ř. V závěru veřejného zasedání obviněný upřesnil, že jeho odvolání směřuje pouze proti výroku o trestu.
V odůvodnění svého rozhodnutí krajský soud uvedl, že s ohledem na uvedené skutečnosti má za to, že obviněný podal odvolání pouze proti výroku o trestu rozsudku soudu prvního stupně a v tomto rozsahu tento rozsudek přezkoumal.
V nyní projednávaném dovolání obviněný sice uvedl, že napadá rozsudek odvolacího soudu v celém rozsahu, jeho námitky však směřují proti výroku o vině, neboť tvrdí, že se jednání vůbec nedopustil. Pouze v závěru konstatoval, že byl dostatečně potrestán předchozími odsouzeními, avšak uvedl to v souvislosti se svou žádostí o odklad nebo přerušení výkonu trestu, „než vzniklé řízení vše napraví“.
S ohledem na shora uvedené dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolání obviněného J. M. není přípustné, a proto je podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. odmítl, a to v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 25. května 2010
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch