ECLI:CZ:NS:2010:11.TDO.514.2010.1
sp. zn. 11 Tdo 514/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 24. června 2010 dovolání podané obviněným M. A., proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci, ze dne 28. 7. 2009, sp. zn. 31 To 528/2008, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 6 T 144/2008, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného M. A. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 2. 9. 2008, sp. zn. 6 T 144/2008, byl M. A. uznán vinným trestným činem zpronevěry podle §248 odst. 1, 3 písm. c) tr. zák., za který byl podle §248 odst. 3 tr. zák. odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvou let, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu tří let. Současně mu bylo podle §59 odst. 2 tr. zák. uloženo, aby ve zkušební době podle svých sil nahradil způsobenou škodu. Dále bylo rozhodnuto o nároku na náhradu škody poškozené Shell Czech Republic, a. s.
Podle skutkových zjištění Okresního soudu v Liberci se obviněný trestné činnosti dopustil tím, že v L. v době od 27. do 31. 5. 2006 jako provozovatel čerpací stanice Shell v ul. K. ve vlastnictví společnosti Shell Czech Republic, a. s., přisvojil tržby ve výši 743.283,- Kč, které měl podle smlouvy z 1. 7. 2002 odvést společnosti Shell Czech Republic, a. s., finanční prostředky si ponechal pro vlastní potřebu, vše ke škodě společnosti Shell Czech Republic, a. s., se sídlem Praha 9, Pod Pekárnami 2/878.
Proti citovanému rozsudku podal obviněný odvolání, které Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, usnesením dne 28. 7. 2009, sp. zn. 31 To 528/2008, podle §256 tr. ř. zamítl.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal obviněný , prostřednictvím svého obhájce Alexandra Petrička dovolání , ve kterém odkázal na §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Naplnění tohoto dovolacího důvodu spatřuje obviněný v tom, že smlouva se společností Shell Czech Republic ze dne 1. 7. 2002 předpokládala odvod finančních prostředků, avšak přesně nevymezila, jakým způsobem se vypočtou a následně odvedou. Pokud by se soudy zabývaly podle obviněného náplní hmotně právního vztahu mezi ním a společností Shell CR, musely by se zabývat otázkami, jakým způsobem byl či nebyl schopen v průběhu účetního dne sám kontrolovat, které prostředky v pokladně jsou jeho a které patří společnosti Shell CR, kdo měl odpovědnost vůči zákazníkům, že vztah nebyl řešen jako zprostředkování, smluvním partnerem pro konečné odběratele byl vždy obviněný a zda je Shell CR schopna prokázat, že byl obviněnému zaslán dvaceti čtyř hodinový výkaz tržeb. Soudy se nezabývaly tím, že přímo Shell CR hlásil 1. 6. 2006 nefunkčnost, která trvala nejméně do 6. 6. 2006, přičemž do té doby nebyla evidentně ani vytištěna inventura z předání stanice ze dne 31. 5. 2006. Přestože jde o obchodně závazkový vztah, Shell CR a soudy na obviněného přenášejí důkazní břemeno v tom směru, že by měl prokázat, že příslušné sestavy neobdržel. Poškozená společnost si je vědoma tohoto nepříznivého postavení obviněného a místo toho, aby uplatnila nárok v civilním řízení, podala trestní oznámení. V závěru pak obviněný dodal. Že v obdobné věci byl stíhán jiný provozovatel čerpací stanice a byl zproštěn obžaloby s poukazem na to, že v tomto systému podnikání nelze striktně oddělit, které prostředky jsou provozovatele a které společnosti Shell CR.
Obviněný tedy navrhl, aby dovolací soud napadené usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, zrušil a zrušil i rozsudek Okresního soudu v Liberci a přikázal tomuto soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
K dovolání obviněného se vyjádřila nejvyšší státní zástupkyně prostřednictvím státní zástupkyně činné u Nejvyššího státního zastupitelství. Ta po shrnutí předchozího řízení a obsahu obviněným podaného dovolání konstatovala, že dovolatel vycházel z jiných skutkových zjištění, než vyplynuly z provedeného dokazování, resp. vycházel z toho, co uplatnil v rámci své dokazováním vyvrácené obhajoby. Nenamítl však existenci extrémního nesouladu mezi učiněnými skutkovými zjištěními a právními závěry soudu. Takový extrémní nesoulad přitom státní zástupkyně v této věci navíc ani neshledala. Nad rámec řízení o dovolání pak zdůraznila rozhodující skutková zjištění, poukázala přitom zejména na to, že obviněný nehlásil žádnou závadu systému Radiant, a že měl smluvně zakotvenou povinnost hlásit již pouhé pozdržení odvodu tržeb. Skutkové závěry státní zástupkyně hodnotí jako správné. Závěrem svého vyjádření proto navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky obviněným podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, jako podané z jiných důvodů, než které jsou uvedeny v §265b odst. 1 tr. ř., a toto rozhodnutí učinil v souladu s §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a), h) tr. ř.], bylo podáno v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde je lze učinit (§265e odst. 1 tr. ř.), a bylo podáno oprávněnou osobou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.].
Vzhledem k tomu, že lze dovolání podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze dovolatelem uplatněné dovolací důvody považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. V úvahu přitom přicházelo posouzení pouze ve vztahu k ustanovení odstavce prvního §265b tr. ř.
Obviněný označuje jako dovolací důvod ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. K tomuto je třeba v obecné rovině uvést následující:
Podle citovaného ustanovení lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z toho plyne, že v rámci rozhodování o dovolání vychází Nejvyšší soud zásadně ze skutkových zjištění provedených soudy v předchozím řízení a pouze hodnotí, zda tato skutková zjištění byla z hlediska hmotného práva správně posouzena. Není tedy možné namítat nic proti samotným skutkovým zjištěním soudu, proti tomu, jak soud hodnotil důkazy, v jakém rozsahu provedl dokazování, jak postupoval při provádění důkazů, apod. V tomto směru totiž nejde o aplikaci hmotného práva, ale procesních předpisů, zejména ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. o postupu orgánů činných v trestním řízení při zjišťování skutkového stavu a při hodnocení důkazů. Hmotně právní posouzení se pak týká především trestního práva hmotného, ale může se týkat i jiných právních odvětví (k tomu srov. č. 36/2004 Sb. rozh. tr., str. 299). Nesprávnost může spočívat v tom, že soud nesprávně aplikuje normu hmotného práva tím, že buď použije jiný právní předpis či jiné ustanovení nebo použije správný právní předpis a jeho správné ustanovení, ale nesprávně je vyloží. Nesprávnost může rovněž spočívat v chybně posouzené předběžné otázce. Je třeba dodat, že v žádném z dalších ustanovení §265b odst. 1 trestní řád nepřipouští jako důvod dovolání, že by rozhodnutí bylo založeno na nesprávném nebo neúplném skutkovém zjištění. Z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé z ustanovení §265b tr. ř., ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako důvod dovolání nepřipouští.
Tak je tomu i v posuzovaném případě. Obviněný sice tvrdí, že jím napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, své námitky však opírá o odlišný popis skutkového děje, než zjistily soudy obou stupňů. Otázka povahy obchodně závazkového vztahu mezi obviněným a poškozenou společností byla v dané věci předmětem dokazování, přičemž soudy na jeho základě dospěly k popsaným skutkovým závěrům, které Nejvyššímu soudu v dovolacím řízení nepřísluší přezkoumávat. Nad rámec dovolacího řízení lze zdůraznit, že soudy neuvěřily obhajobě obviněného spočívající v údajné poruše systému Radiant, pomocí kterého se měla stanovit výše odvodu poškozené společnosti, správně navíc také podotkly, že obviněný nestanovil částku ani žádným náhradním způsobem a neodvedl ani část tržby. Rozhodnutí přitom nebudí pochybnosti ohledně popsaných skutkových závěrů.
Uplatněnému dovolacímu důvodu neodpovídá ani tvrzení obviněného, že je na něj přenášeno důkazní břemeno a měl by prokázat, že „příslušné sestavy neobdržel“. Navíc nic takového z napadených rozhodnutí nevyplývá, což je patrné i z výše uvedeného, tedy že soudy vycházely mimo jiné i z toho, že obviněný nestanovil výši tržeb ani náhradním způsobem, což jednoznačně svědčí o jeho úmyslu tržby neodvést i pokud bychom připustili, že systém Radiant měl skutečně poruchu. Poškozená společnost pak logicky využila možnosti žádat náhradu škody v trestním řízení, což by ovšem nebylo možné, pokud by obviněný svým jednáním nenaplnil všechny zákonné znaky trestného činu zpronevěry podle §248 odst. 1, 3 písm. c) tr. zák. včetně potřebného stupně společenské nebezpečnosti. V závěru dovolání obviněný poukázal na to, že jiný provozovatel čerpací stanice měl být v obdobné věci obžaloby zproštěn, což však také nelze považovat za relevantní námitku, nadto obviněný tuto údajnou trestní věc nijak nespecifikoval, tedy jeho tvrzení by ani nebylo možno ověřit.
Vzhledem ke shora uvedenému dospěl Nejvyšší soud k závěru, že obviněný M. A. podal dovolání z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení §265b odst. 1 tr. ř., a proto postupoval podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a jeho dovolání odmítl, aniž se dále zabýval jím napadeným rozhodnutím a řízením jemu předcházejícím podle §265i odst. 3 až 5 tr. ř. O odmítnutí dovolání Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 24. června 2010
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch