ECLI:CZ:NS:2010:11.TVO.1.2010.1
sp. zn. 11 Tvo 1/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 28. 1. 2010 stížnost obviněného Š. S. proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 11. 2009, sp. zn. 5 To 84/2009 a 5 To 83/2009, a rozhodl takto:
Podle §148 odst. 1 písm. c) tr. řádu se stížnost obviněného Š. S. z a m í t á .
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 17. 9. 2009, sp. zn. 4 T 12/2009, byl obviněný Š. S. uznán vinným trestným činem padělání a pozměňování peněz podle §140 odst. 2 tr. zákona ve spojení s ustanovením §143 tr. zákona, trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zákona dílem dokonaný a dílem ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zákona k §250 odst. 1, 2 tr. zákona, trestným činem neoprávněného držení platební karty podle §249b tr. zákona, trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zákona dílem dokonaný a dílem ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zákona k §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zákona a trestným činem neoprávněného držení platební karty podle §249b) tr. zákona a odsouzen podle §140 odst. 2 tr. zákona za použití §35 odst. 1 tr. zákona, §40 odst. 1 tr. zákona k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání čtyř let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou a podle §57 odst. 1, 2 tr. zákona mu byl uložen trest vyhoštění na dobu pěti let.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný Š. S. odvolání a trestní věc byla předložena Vrchnímu soudu v Praze jako soudu odvolacímu.
Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 27. 11. 2009, sp. zn. 5 To 84/2009 a 5 To 83/2009, ve výroku I. podle §148 odst. 1 písm. c) tr. řádu zamítl stížnost obviněného Š. S. proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 17. 9. 2009, sp. zn. 4 T 12/2009, ve výroku II. podle §73 odst. 1 písm. c) tr. řádu nenahradil vazbu dohledem probačního úředníka a ve výroku III. podle §71 odst. 4, 6, 7 tr. řádu ponechal obviněného i nadále ve vazbě z důvodu uvedeného v §67 písm. c) tr. řádu.
Proti výrokům II. a III. tohoto usnesení podal obviněný Š. S. stížnost s tím, že Vrchní soud v Praze při svém rozhodování dne 27. 11. 2009 nedodržel zákonem stanovenou lhůtu podle §71 odst. 4 tr. řádu. Městský soud v Praze rozhodoval o tom, zda se obviněný ponechává či propustí z vazby ve smyslu ustanovení §71 odst. 5 tr. řádu dne 14. 8. 2009 a toto rozhodnutí bylo doručováno obviněnému (dne 20. 8. 2009, jeho obhájci 19. 8. 2009), Městskému státnímu zastupitelství v Praze (17. 8. 2009) a dále pak přátelům obviněného, nabízejícím záruku důvěryhodné osoby V. B. a M. K. (oběma doručeno vhozením do schránky 26. 8. 2009), přičemž posledně dva jmenovaní nebyly osobami oprávněnými podat proti takovému rozhodnutí stížnost. Ve vztahu k Městskému státnímu zastupitelství v Praze tak nabylo rozhodnutí právní moci dne 21. 8. 2009 a ve vztahu k obhajobě dne 25. 8. 2009. Pokud na předmětném usnesení byla vyznačena právní moc dne 1. 9. 2009, stalo se tak chybně. Obviněný je přesvědčen, že lhůta k rozhodnutí o tom, zda se obviněný ponechává ve vazbě uplynula dnem 25.11.2009, zatímco Vrchní soud v Praze rozhodl dle §71 odst. 4, 6, 7 tr. řádu až dne 27. 11. 2009. Ze strany Vrchního soudu v Praze tak nebyla dodržena zákonem stanovená lhůta a obviněný v závěru své stížnosti navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil výroky II. a III. napadeného usnesení vrchního soudu a rozhodl o jeho propuštění z vazby.
Nejvyšší soud z podnětu podané stížnosti přezkoumal podle §147 odst. 1 tr. řádu správnost napadeného rozhodnutí i řízení, které mu předcházelo, a dospěl k tomuto závěru.
O důvodnosti vazby obviněného Š. S. bylo v průběhu dosavadního řízení několikrát rozhodováno, naposledy napadeným usnesením Vrchního soudu v Praze, kterým byl ponechán ve vazbě s tím, že u něj i nadále trvá důvod vazby předstižné. Rozsudkem soudu prvního stupně byl obviněný uznán vinným zvlášť závažným trestným činem, za který mu byl uložen přísný nepodmíněný trest odnětí svobody. S ohledem na charakter žalované trestné činnosti, je v případě obviněného dán důvod vazby podle §67 písm. c) tr. řádu, tedy obava z opakování trestné činnosti, přičemž tato obava je natolik důvodná, že vazební důvod nemůže být nahrazen ani dohledem probačního úředníka. V tomto směru je možno odkázat na předchozí vazební rozhodnutí i na odůvodnění napadeného usnesení, se kterými se Nejvyšší soud plně ztotožňuje.
Pokud je ze strany obviněného Š. S. namítáno nedodržení zákonem stanovené tříměsíční lhůty od právní moci předchozího rozhodnutí o vazbě podle §71 odst. 4 tr. řádu, ve které musí být znovu rozhodnuto o tom, zda se obviněný ponechává ve vazbě, tak k tomuto považuje Nejvyšší soud za nutné uvést následující.
Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 14. 8. 2009, sp. zn. 4 T 12/2009, bylo rozhodnuto, že obviněný Š. S. se podle §71 odst. 5 tr. řádu ponechává ve vazbě, podle §72 odst. 3 tr. řádu byla zamítnuta žádost obviněného o propuštění z vazby na svobodu, písemný slib obviněného podle §73 odst. 1 písm. b) tr. řádu nebyl přijat, a stejně tak se nepřijímá záruka podle §73 odst. 1 písm. a) tr. řádu ze dne 6. 8. 2009 za další chování obviněného paní V. B. a pana M. K. a zamítá se i návrh obviněného na nahrazení vazby dohledem probačního úředníka dle §73 odst. 1 písm. c) tr. řádu. Toto rozhodnutí bylo doručeno obviněnému (20. 8. 2009), jeho obhájci (19. 8. 2009, Městskému státnímu zastupitelství v Praze (17. 8. 2009) a osobám nabízejícím záruku za další chování obviněného, tedy V. B. (26. 8. 2009) a M. K. (26. 8. 2009). Dle ustanovení §74 odst. 1 je proti shora uvedenému rozhodnutí městského soudu přípustná stížnost, přičemž třídenní lhůta k podání takové stížnosti je stanovena v §143 tr. řádu. Počítání lhůt je stanoveno v §60 tr. řádu a jeho použitím je patrné, že pokud bylo na předmětném usnesení Městského soudu v Praze vyznačeno nabytí právní moci 1. 9. 2009, je to naprosto správné, a to vzhledem k tomu, že třídenní lhůta k podání stížnosti se počítá od data posledního doručení oprávněné osobě a tím byl den 26. 8. 2009. Obviněný se mylně domnívá, že osoby nabízející záruku podle §73 odst. 1 písm. a) tr. řádu za jeho další chování, nemají právo stížnosti do rozhodnutí o tom, že se jejich záruka nepřijímá. Pokud by byl připuštěn takový výklad, tak by tyto osoby byly zkráceny na svých odvolacích právech a rozhodování o jejich nabízené záruce by se omezilo na jednostupňové rozhodnutí, proti kterému není přípustná stížnost. To ovšem není možné, jelikož proti pozitivnímu i negativnímu rozhodnutí o nahrazení vazby zárukou, dohledem nebo slibem podle §73 tr. řádu je přípustná stížnost. Z uvedeného vyplývá, že stížnost obviněného Š. S. se nemohla setkat s úspěchem a nezbylo, než rozhodnout, jak je ve výroku tohoto usnesení uvedeno.
Trestní řízení proti obviněnému trvá zatím dobu, která je přiměřená náročnosti projednávané věci, žádné nepřiměřené průtahy během tohoto řízení nebyly zjištěny.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 28. ledna 2010
Předseda senátu:
JUDr. Pavel Kučera