ECLI:CZ:NS:2010:11.TVO.17.2010.1
sp. zn. 11 Tvo 17/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 28. června 2010 stížnost obviněného M. Ch . proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 4. 2010, sp. zn. 11 To 88/2008, a rozhodl takto:
Podle §148 odst. 1 písm. c) tr. řádu se stížnost obviněného M. Ch. z a m í t á.
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočka Tábor ze dne 3. 3. 1999, sp. zn. 9 T 15/98, byl obviněný M. Ch. uznán vinným trestnými činy krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), odst. 4 tr. zákona, krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zákona, porušování domovní svobody podle §238 odst. 1, 2 tr. zákona, podílnictví podle §251 odst. 1 písm. a), odst. 2 tr. zákona, nedovoleného ozbrojování podle §185 odst. 2 písm. a), odst. 4 písm. b) tr. zákona, všechny spáchané ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zákona, útoku na veřejného činitele podle §155 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a), odst. 3 tr. zákona, podílnictví podle §251 odst. 1 písm. a), odst. 2 tr. zákona, útoku na veřejného činitele podle §155 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. b) tr. zákona a maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 2 písm. b) tr. zákona ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zákona a byl mu uložen trest odnětí svobody v délce čtyř let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou a dále mu byl uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání osmi let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Dále mu byl uložen peněžitý trest a trest zákazu činnosti. Obviněný M. Ch. uložený trest odnětí svobody vykonával a byl z něj 19. 2. 2007 podmíněně propuštěn.
Usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 1. 9. 2009, sp. zn. 11 To 170/99, bylo zamítnuto odvolání obviněného M. Ch. proti shora uvedenému rozsudku. Toto usnesení vrchního soudu bylo dne 8. 7. 2008 zrušeno Ústavním soudem ČR a dne 18. 7. 2008 byl trestní spis doručen Vrchnímu soudu v Praze k dalšímu řízení. Veřejné zasedání k projednání odvolání bylo nařízeno na 8. 12. 2008. K tomuto veřejnému zasedání se obviněný nedostavil a prostřednictvím své obhájkyně předložil potvrzení o pracovní neschopnosti. Veřejné zasedání bylo odročeno na 16. 2. 2009.
Dne 2. 2. 2009 byla Vrchnímu soudu v Praze doručena žádost obviněného M. Ch. o odročení veřejného zasedání do doby, než rozhodne Ústavní soud ČR o jeho stížnosti. Dne 31. 5. 2009 bylo nařízeno veřejné zasedání k projednání odvolání obviněného na den 31. 8. 2009. Při veřejném zasedání sdělil obviněný soudu, že dne 30. 8. 2009 si na plnou moc zvolil obhájcem JUDr. Františka Bártíka. Ten se však k veřejnému zasedání bez omluvy nedostavil. Soudem ustanovená obhájkyně JUDr. Slavíková požádala ze zdravotních důvodů o odročení veřejného zasedání. Toto bylo odročeno na 30. 11. 2009, k čemuž se opět bez omluvy nedostavil JUDr. Bártík, přestože byl o konání vyrozuměn dne 14. 9. 2009. Rovněž se nedostavil obviněný.
Usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 1. 2010, sp. zn. 11 To 88/2008, bylo podle §37a odst. 1 písm. b) tr. řádu rozhodnuto, že JUDr. František Bártík, zvolený obhájce obviněného M. Ch., se vylučuje z obhajování v jeho trestní věci.
Proti tomuto usnesení podal obviněný M. Ch. stížnost, o které bylo Nejvyšším soudem ČR rozhodnuto tak, že byla dne 24. 2. 2010 pod sp. zn. 11 Tvo 3/2010, podle §148 odst. 1 písm. c) tr. řádu zamítnuta. K následující výzvě předsedy senátu Vrchního soudu v Praze JUDr. Ľubomíra Klimáčka, aby si do 22. 3. 2010 obviněný zvolil obhájce, tak nebylo učiněno a obviněnému M. Ch. byla podle §39 tr. řádu ustanovena obhájkyně JUDr. Irena Slavíková. Obviněný vznesl námitku proti ustanovení jmenované obhájkyně a současně navrhl vyloučení předsedy senátu Vrchního soudu v Praze JUDr. Ľubomíra Klimáčka z projednávání věci, neboť mu ustanovil obhájce v rozporu s ustanovením §39 odst. 2, 3 tr. řádu. Současně také obviněný M. Ch. vznesl námitku podjatosti proti celému Vrchnímu soudu v Praze. Na podkladě vyjádření obhájkyně JUDr. Slavíkové, ze kterého vyplynulo, že je narušena důvěra mezi ní a obviněným, rozhodl předseda senátu dne 16. 4. 2010 podle §40 tr. řádu opatřením o zproštění povinnosti obhajování ustanovené obhájkyně JUDr. Ireny Slavíkové v dané trestní věci. S ohledem na to, že si obviněný M. Ch. řádně obhájce nezvolil, byl mu předsedou senátu dne 16. 4. 2010 ustanoven dle §39 odst. 1, 2, 3 tr. řádu obhájce JUDr. Vladislav Šíma.
Usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 4. 2010, sp. zn. 11 To 88/2008, bylo rozhodnuto, že předseda senátu Vrchního soudu v Praze JUDr. Ľubomír Klimáček není vyloučen z vykonávání úkonů v trestním řízení vedeném proti obviněnému M. Ch., neboť zde nejsou důvody uvedené v §30 tr. řádu.
Proti tomuto usnesení podal obviněný M. Ch. stížnost s tím, že nesouhlasí s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 24. 2. 2010, sp. zn. 11 Tvo 3/2010, kterým byla zamítnuta jeho stížnost proti rozhodnutí Vrchního soudu v Praze o vyloučení JUDr. Bártíka z jeho obhajování. Současně opětovně vyzval předsedu senátu Vrchního soudu v Praze JUDr. Ľubomíra Klimáčka k vyloučení z vykonávání úkonů v jeho trestní věci pro podjatost, neboť má za to, že vyloučil jeho obhájce JUDr. Bártíka z jeho obhajoby, aby mu ztížil nebo znemožnil obhajobu a tím zamezil jeho přístupu ke spravedlivému procesu.
Nejvyšší soud podle §147 odst. 1 tr. řádu z podnětu podané stížnosti přezkoumal správnost napadeného výroku i řízení, které mu předcházelo a dospěl k tomuto závěru.
Nejvyšší soud již jednou rozhodl pravomocným usnesením o správnosti postupu a rozhodnutí Vrchního soudu v Praze při vyloučení JUDr. Františka Bártíka, obhájce obviněného M. Ch.. Rozhodnutí Nejvyššího soudu je konečné a není proti němu přípustný opravný prostředek. Z tohoto pohledu se jeví námitky obviněného M. Ch. proti zmíněnému usnesení jako zcela nadbytečné a Nejvyšší soud se jimi nehodlá zabývat. Stejně tak Nejvyšší soud shledal správným a v souladu se zákonem rozhodnutí předsedy senátu Vrchního soudu v Praze JUDr. Ľubomíra Klimáčka ze dne 26. 4. 2010, sp. zn. 11 To 88/2008, o jeho nevyloučení z vykonávání úkonů v trestním řízení vedeném proti obviněnému M. Ch. Podle §30 odst. 1 tr. řádu je z vykonávání úkonů trestního řízení vyloučen soudce, u něhož lze mít pochybnosti, že pro poměr k projednávané věci nebo k osobám, jichž se úkon přímo dotýká, k jejich obhájcům, zákonným zástupcům a zmocněncům, nebo pro poměr k jinému orgánu činnému v trestním řízení, nemůže nestranně rozhodovat. Podjatost předsedy senátu Vrchního soudu v Praze JUDr. Ľubomíra Klimáčka spatřuje obviněný M. Ch. v jeho přístupu k trestní věci obviněného, zejména několika rozhodnutími, které se týkaly obhajoby obviněného. Těmito svým rozhodnutími si JUDr. Ľubomír Klimáček rozhodně nevytvořil poměr k projednávané věci ani osobám, který by založil důvod k jeho vyloučení podle §30 odst. 1 tr. řádu. Nejvyšší soud v tomto směru odkazuje na ustálenou judikaturu a soudní praxi, ze které jednoznačně vyplývá, že pro vyloučení soudce nebo přísedícího z vykonávání úkonů trestního řízení musí být splněny zákonné důvody uvedené v §30 tr. řádu. Rozhodnutí předsedy senátu Vrchního soudu JUDr. Ľubomíra Klimáčka o vyloučení JUDr. Františka Bártíka z obhajování obviněného M. Ch., neznamená naplnění důvodů pro vyloučení tohoto soudce z vykonávání úkonů trestního řízení pro poměr k projednávané věci nebo osobě. Tento poměr by musel mít zcela konkrétní podobu a osobní charakter, aby mohl být dostatečně pádným důvodem podmiňujícím vznik pochybnosti o schopnosti soudce přistupovat k věci a úkonům jí se týkajícím objektivně. Odlišný právní názor soudce v případě, v němž rozhodl v neprospěch nebo odlišně od právního názoru obviněného M. Ch., nelze považovat za poměr k projednávané věci, protože nejde o osobní poměr k věci samé, ale toliko o odlišný právní názor na posouzení skutku. Připuštění tohoto důvodu k vyloučení soudce není možné ani v obecné rovině, neboť trestní řád v celé řadě ustanovení přímo předpokládá, že ve věci bude rozhodovat i soudce, jehož právní názor je odlišný, a to bez ohledu na to, zda se s právním názorem soudu vyššího stupně, nebo i Ústavního soudu vnitřně ztotožní. Pokud se týká námitky obviněného k podjatosti všech soudců Vrchního soudu v Praze, tak tato není vzhledem ke konstantní judikatuře přípustná. S dalšími námitkami, které ve své stížnosti uvedl obviněný, se Vrchní soud v Praze v napadeném rozhodnutí v souladu se zákonem náležitě vypořádal a Nejvyšší soud jako soud druhého stupně se se závěry vrchního soudu plně ztotožňuje. Protože obviněný jiné důvody podjatosti předsedy senátu Vrchního soudu v Praze JUDr. Ľubomíra Klimáčka neuvedl, a Nejvyšší soud ani žádné jiné důvody nezjistil, nemohla se stížnost obviněného shledat s úspěchem a nezbylo než rozhodnout, jak je ve výroku tohoto usnesení uvedeno.
Za tohoto stavu je v dalších podrobnostech možno odkázat i na odůvodnění napadeného rozhodnutí.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 28. června 2010
Předseda senátu:
JUDr. Pavel Kučera
11 Tvo 17/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 28. června 2010 stížnost obviněného M. Ch . proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 4. 2010, sp. zn. 11 To 88/2008, a rozhodl takto: Podle §148 odst. 1 písm. c) tr. řádu se stížnost obviněného M. Ch. z a m í t á.
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočka Tábor ze dne 3. 3. 1999, sp. zn. 9 T 15/98, byl obviněný M. Ch. uznán vinným trestnými činy krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), odst. 4 tr. zákona, krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zákona, porušování domovní svobody podle §238 odst. 1, 2 tr. zákona, podílnictví podle §251 odst. 1 písm. a), odst. 2 tr. zákona, nedovoleného ozbrojování podle §185 odst. 2 písm. a), odst. 4 písm. b) tr. zákona, všechny spáchané ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zákona, útoku na veřejného činitele podle §155 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a), odst. 3 tr. zákona, podílnictví podle §251 odst. 1 písm. a), odst. 2 tr. zákona, útoku na veřejného činitele podle §155 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. b) tr. zákona a maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 2 písm. b) tr. zákona ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zákona a byl mu uložen trest odnětí svobody v délce čtyř let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou a dále mu byl uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání osmi let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Dále mu byl uložen peněžitý trest a trest zákazu činnosti. Obviněný M. Ch. uložený trest odnětí svobody vykonával a byl z něj 19. 2. 2007 podmíněně propuštěn.
Usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 1. 9. 2009, sp. zn. 11 To 170/99, bylo zamítnuto odvolání obviněného M. Ch. proti shora uvedenému rozsudku. Toto usnesení vrchního soudu bylo dne 8. 7. 2008 zrušeno Ústavním soudem ČR a dne 18. 7. 2008 byl trestní spis doručen Vrchnímu soudu v Praze k dalšímu řízení. Veřejné zasedání k projednání odvolání bylo nařízeno na 8. 12. 2008. K tomuto veřejnému zasedání se obviněný nedostavil a prostřednictvím své obhájkyně předložil potvrzení o pracovní neschopnosti. Veřejné zasedání bylo odročeno na 16. 2. 2009.
Dne 2. 2. 2009 byla Vrchnímu soudu v Praze doručena žádost obviněného M. Ch. o odročení veřejného zasedání do doby, než rozhodne Ústavní soud ČR o jeho stížnosti. Dne 31. 5. 2009 bylo nařízeno veřejné zasedání k projednání odvolání obviněného na den 31. 8. 2009. Při veřejném zasedání sdělil obviněný soudu, že dne 30. 8. 2009 si na plnou moc zvolil obhájcem JUDr. Františka Bártíka. Ten se však k veřejnému zasedání bez omluvy nedostavil. Soudem ustanovená obhájkyně JUDr. Slavíková požádala ze zdravotních důvodů o odročení veřejného zasedání. Toto bylo odročeno na 30. 11. 2009, k čemuž se opět bez omluvy nedostavil JUDr. Bártík, přestože byl o konání vyrozuměn dne 14. 9. 2009. Rovněž se nedostavil obviněný.
Usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 1. 2010, sp. zn. 11 To 88/2008, bylo podle §37a odst. 1 písm. b) tr. řádu rozhodnuto, že JUDr. František Bártík, zvolený obhájce obviněného M. Ch., se vylučuje z obhajování v jeho trestní věci.
Proti tomuto usnesení podal obviněný M. Ch. stížnost, o které bylo Nejvyšším soudem ČR rozhodnuto tak, že byla dne 24. 2. 2010 pod sp. zn. 11 Tvo 3/2010, podle §148 odst. 1 písm. c) tr. řádu zamítnuta. K následující výzvě předsedy senátu Vrchního soudu v Praze JUDr. Ľubomíra Klimáčka, aby si do 22. 3. 2010 obviněný zvolil obhájce, tak nebylo učiněno a obviněnému M. Ch. byla podle §39 tr. řádu ustanovena obhájkyně JUDr. Irena Slavíková. Obviněný vznesl námitku proti ustanovení jmenované obhájkyně a současně navrhl vyloučení předsedy senátu Vrchního soudu v Praze JUDr. Ľubomíra Klimáčka z projednávání věci, neboť mu ustanovil obhájce v rozporu s ustanovením §39 odst. 2, 3 tr. řádu. Současně také obviněný M. Ch. vznesl námitku podjatosti proti celému Vrchnímu soudu v Praze. Na podkladě vyjádření obhájkyně JUDr. Slavíkové, ze kterého vyplynulo, že je narušena důvěra mezi ní a obviněným, rozhodl předseda senátu dne 16. 4. 2010 podle §40 tr. řádu opatřením o zproštění povinnosti obhajování ustanovené obhájkyně JUDr. Ireny Slavíkové v dané trestní věci. S ohledem na to, že si obviněný M. Ch. řádně obhájce nezvolil, byl mu předsedou senátu dne 16. 4. 2010 ustanoven dle §39 odst. 1, 2, 3 tr. řádu obhájce JUDr. Vladislav Šíma.
Usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 4. 2010, sp. zn. 11 To 88/2008, bylo rozhodnuto, že předseda senátu Vrchního soudu v Praze JUDr. Ľubomír Klimáček není vyloučen z vykonávání úkonů v trestním řízení vedeném proti obviněnému M. Ch., neboť zde nejsou důvody uvedené v §30 tr. řádu.
Proti tomuto usnesení podal obviněný M. Ch. stížnost s tím, že nesouhlasí s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 24. 2. 2010, sp. zn. 11 Tvo 3/2010, kterým byla zamítnuta jeho stížnost proti rozhodnutí Vrchního soudu v Praze o vyloučení JUDr. Bártíka z jeho obhajování. Současně opětovně vyzval předsedu senátu Vrchního soudu v Praze JUDr. Ľubomíra Klimáčka k vyloučení z vykonávání úkonů v jeho trestní věci pro podjatost, neboť má za to, že vyloučil jeho obhájce JUDr. Bártíka z jeho obhajoby, aby mu ztížil nebo znemožnil obhajobu a tím zamezil jeho přístupu ke spravedlivému procesu.
Nejvyšší soud podle §147 odst. 1 tr. řádu z podnětu podané stížnosti přezkoumal správnost napadeného výroku i řízení, které mu předcházelo a dospěl k tomuto závěru.
Nejvyšší soud již jednou rozhodl pravomocným usnesením o správnosti postupu a rozhodnutí Vrchního soudu v Praze při vyloučení JUDr. Františka Bártíka, obhájce obviněného M. Ch.. Rozhodnutí Nejvyššího soudu je konečné a není proti němu přípustný opravný prostředek. Z tohoto pohledu se jeví námitky obviněného M. Ch. proti zmíněnému usnesení jako zcela nadbytečné a Nejvyšší soud se jimi nehodlá zabývat. Stejně tak Nejvyšší soud shledal správným a v souladu se zákonem rozhodnutí předsedy senátu Vrchního soudu v Praze JUDr. Ľubomíra Klimáčka ze dne 26. 4. 2010, sp. zn. 11 To 88/2008, o jeho nevyloučení z vykonávání úkonů v trestním řízení vedeném proti obviněnému M. Ch. Podle §30 odst. 1 tr. řádu je z vykonávání úkonů trestního řízení vyloučen soudce, u něhož lze mít pochybnosti, že pro poměr k projednávané věci nebo k osobám, jichž se úkon přímo dotýká, k jejich obhájcům, zákonným zástupcům a zmocněncům, nebo pro poměr k jinému orgánu činnému v trestním řízení, nemůže nestranně rozhodovat. Podjatost předsedy senátu Vrchního soudu v Praze JUDr. Ľubomíra Klimáčka spatřuje obviněný M. Ch. v jeho přístupu k trestní věci obviněného, zejména několika rozhodnutími, které se týkaly obhajoby obviněného. Těmito svým rozhodnutími si JUDr. Ľubomír Klimáček rozhodně nevytvořil poměr k projednávané věci ani osobám, který by založil důvod k jeho vyloučení podle §30 odst. 1 tr. řádu. Nejvyšší soud v tomto směru odkazuje na ustálenou judikaturu a soudní praxi, ze které jednoznačně vyplývá, že pro vyloučení soudce nebo přísedícího z vykonávání úkonů trestního řízení musí být splněny zákonné důvody uvedené v §30 tr. řádu. Rozhodnutí předsedy senátu Vrchního soudu JUDr. Ľubomíra Klimáčka o vyloučení JUDr. Františka Bártíka z obhajování obviněného M. Ch., neznamená naplnění důvodů pro vyloučení tohoto soudce z vykonávání úkonů trestního řízení pro poměr k projednávané věci nebo osobě. Tento poměr by musel mít zcela konkrétní podobu a osobní charakter, aby mohl být dostatečně pádným důvodem podmiňujícím vznik pochybnosti o schopnosti soudce přistupovat k věci a úkonům jí se týkajícím objektivně. Odlišný právní názor soudce v případě, v němž rozhodl v neprospěch nebo odlišně od právního názoru obviněného M. Ch., nelze považovat za poměr k projednávané věci, protože nejde o osobní poměr k věci samé, ale toliko o odlišný právní názor na posouzení skutku. Připuštění tohoto důvodu k vyloučení soudce není možné ani v obecné rovině, neboť trestní řád v celé řadě ustanovení přímo předpokládá, že ve věci bude rozhodovat i soudce, jehož právní názor je odlišný, a to bez ohledu na to, zda se s právním názorem soudu vyššího stupně, nebo i Ústavního soudu vnitřně ztotožní. Pokud se týká námitky obviněného k podjatosti všech soudců Vrchního soudu v Praze, tak tato není vzhledem ke konstantní judikatuře přípustná. S dalšími námitkami, které ve své stížnosti uvedl obviněný, se Vrchní soud v Praze v napadeném rozhodnutí v souladu se zákonem náležitě vypořádal a Nejvyšší soud jako soud druhého stupně se se závěry vrchního soudu plně ztotožňuje. Protože obviněný jiné důvody podjatosti předsedy senátu Vrchního soudu v Praze JUDr. Ľubomíra Klimáčka neuvedl, a Nejvyšší soud ani žádné jiné důvody nezjistil, nemohla se stížnost obviněného shledat s úspěchem a nezbylo než rozhodnout, jak je ve výroku tohoto usnesení uvedeno.
Za tohoto stavu je v dalších podrobnostech možno odkázat i na odůvodnění napadeného rozhodnutí.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 28. června 2010
Předseda senátu:
JUDr. Pavel Kučera