ECLI:CZ:NS:2010:11.TVO.24.2009.1
sp. zn. 11 Tvo 24/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 28. ledna 2010 stížnost obviněného M. P. proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 1. 12. 2009, sp. zn. 7 To 92/2009, a rozhodl takto:
Podle §148 odst. 1 písm. c) tr. řádu se stížnost obviněného M. P. z a m í t á .
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 10. 7. 2009, sp. zn. 45 T 9/2007, byl obviněný M. P. uznán vinným ze spáchání pokusu trestného činu vraždy podle §8 odst. 1 tr. zákona k §219 odst. 1, 2 písm. a), f) tr. zákona, jako zvlášť nebezpečný recidivista podle §41 odst. 1 tr. zákona, trestného činu loupeže podle §234 odst. 1, 2 písm. a), b) tr. zákona, jako zvlášť nebezpečný recidivista podle §41 odst. 1 tr. zákona a trestného činu nedovoleného ozbrojování podle §185 odst. 1 tr. zákona a odsouzen k výjimečnému úhrnnému a společnému trestu odnětí svobody v trvání dvaceti let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle §55 odst. 1 písm. a) tr. zákona byl obviněnému M. P. shora uvedeným rozsudkem uložen trest propadnutí věci – pistole vzor ČZ 83 bez výrobního čísla. Stejným rozsudkem bylo rozhodnuto o vině a trestu u dalších 3 obviněných.
Proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. 7. 2009, sp. zn. 45 T 9/2007, podal obviněný M. P. odvolání a věc byla předložena Vrchnímu soudu v Praze.
V průběhu veřejného zasedání vrchního soudu dne 1. 12. 2009, nařízeného k projednání odvolání, vznesl obviněný námitku podjatosti senátu 7 To Vrchního soudu v Praze, a to na základě, že tento senát se v předmětné trestní věci ve svém rozhodnutí ohledně předběžného projednání obžaloby vyjadřoval k zavinění obviněného M. P.
Usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 1. 12. 2009, sp. zn. 7 To 92/2009, bylo podle §31 odst. 1 tr. řádu z důvodů uvedených v §30 tr. řádu rozhodnuto, že předseda senátu Vrchního soudu v Praze JUDr. Martin Zelenka a soudci JUDr. Jaroslava Maternová a JUDr. Michal Hodoušek nejsou vyloučeni z vykonávání úkonů trestního řízení v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 45 T 9/2007.
Proti tomuto usnesení podal obviněný M. P. stížnost, ve které uvedl, že námitka podjatosti senátu 7 To Vrchního soudu v Praze vyplývá z rozhodnutí tohoto senátu vrchního soudu o stížnosti státního zástupce proti usnesení Městského soudu v Praze o vrácení věci státnímu zástupci k došetření, ze dne 11. 5. 2007, sp. zn. 45 T 9/2007, kterým bylo zrušeno toto usnesení městského soudu a vrchní soud uložil Městskému soudu, aby o věci znovu jednal a rozhodl. Obviněný M. P. nesouhlasí s postupem Vrchního soudu v Praze a jeho senátu 7 To, který rozhodl o vrácení jeho trestní věci k novému projednání a rozhodnutí Městskému soudu v Praze, když tento dle jeho názoru předtím správně rozhodl o vrácení jeho trestní věci státnímu zástupci k došetření. Tím, že vrchní soud v rámci projednání stížnosti městského státního zástupce proti usnesení Městského soudu v Praze o vrácení trestní věci státnímu zástupci k došetření, zrušil toto usnesení a uložil Městskému soudu v Praze, aby o věci znovu jednal a rozhodl, vyslovil vlastní právní názor na formu zavinění tedy na subjektivní stránku jednání obviněného M. P. ještě před zahájením hlavního líčení, čímž významně mohl ovlivnit i pozdější právní názor nalézacího soudu. Ve svém rozhodnutí vrchní soud vyslovil dle obviněného explicitní pokyn, jak má soud prvního stupně v meritu věci rozhodnout. Vzhledem k tomu, že je obviněný přesvědčen o důvodnosti námitky podjatosti senátu 7 To Vrchního soudu v Praze, ve složení z předsedy JUDr. Martina Zelenky a soudců JUDr. Jaroslavy Maternové a JUDr. Michala Hodouška, navrhl Nejvyššímu soudu, aby napadené usnesení zrušil a senát 7 To Vrchního soudu v Praze byl vyloučen z projednávání jeho trestní věci.
Nejvyšší soud podle §147 odst. 1 tr. řádu z podnětu podané stížnosti přezkoumal správnost napadeného výroku i řízení, které mu předcházelo a dospěl k tomuto závěru.
Podle §30 odst. 1 tr. řádu je z vykonávání úkonu trestního řízení vyloučen soudce, u něhož lze mít pochybnosti, že pro poměr k projednávané věci nebo k osobám, jichž se úkon přímo dotýká, k jejich obhájcům, zákonným zástupcům a zmocněncům, nebo pro poměr k jinému orgánu činnému v trestním řízení, nemůže nestranně rozhodovat.
Podjatost senátu 7 To Vrchního soudu v Praze ve složení z předsedy senátu JUDr. Martina Zelenky a soudců JUDr. Jaroslavy Maternové a JUDr. Michala Hodouška spatřuje obviněný M. P. v jeho přístupu k trestní věci obviněného, což dokládá rozhodnutím Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 7. 2007, sp. zn. 7 To 74/2007, kterým bylo rozhodnuto o stížnosti městského státního zástupce v Praze proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 11. 5. 2007, sp. zn. 45 T 9/2009, tak, že napadené usnesení bylo podle §149 odst. 1 písm. b) tr. řádu v celém rozsahu zrušeno a Městskému soudu v Praze bylo uloženo, aby o věci znovu jednal a rozhodl. Tímto svým rozhodnutím si soudci senátu 7 To Vrchního soudu v Praze rozhodně nevytvořili poměr k projednávané věci ani osobám, který by založil důvod k jejich vyloučení podle §30 odst. 1 tr. řádu. Nejvyšší soud v tomto směru odkazuje na ustálenou judikaturu a soudní praxi, ze které jednoznačně vyplývá, že pro vyloučení soudce nebo přísedícího z vykonávání úkonů trestního řízení musí být splněny zákonné důvody uvedené v §30 tr. řádu. Jestliže obviněný M. P. ve své stížnosti namítá, že soudci senátu 7 To Vrchního soudu v Praze v rámci rozhodování o stížnosti městského státního zástupce v jeho trestní věci vyslovili vlastní právní názor na formu jeho zavinění ještě před zahájením hlavního líčení, čímž významně ovlivnili i pozdější právní názor nalézacího soudu, tak se nejedná o naplnění důvodů pro vyloučení tohoto soudce z vykonávání úkonů trestního řízení pro poměr k projednávané věci nebo osobě. Tento poměr by musel mít zcela konkrétní podobu a osobní charakter, aby mohl být dostatečně pádným důvodem podmiňujícím vznik pochybnosti o schopnosti soudce přistupovat k věci a úkonům jí se týkajícím objektivně. Odlišný právní názor soudce v případě, v němž rozhodl v neprospěch obviněného M. P., od právního názoru obviněného, nelze považovat za poměr k projednávané věci, protože nejde o osobní poměr k věci samé, ale toliko o odlišný právní názor na posouzení skutku. Připuštění tohoto důvodu k vyloučení soudce není možné ani v obecné rovině, neboť trestní řád v celé řadě ustanovení přímo předpokládá, že ve věci bude rozhodovat i soudce, jehož právní názor je odlišný, a to bez ohledu na to, zda se s právním názorem soudu vyššího stupně, nebo i Ústavního soudu vnitřně ztotožní. Rovněž námitka obviněného M. P., že rozhodnutím soudců senátu 7 To Vrchního soudu v Praze byl dán návod a pokyn, jakým způsobem má nalézací soud posoudit zavinění obviněného, nebyla shledána shodně s vrchním soudem důvodnou a z postupu soudců senátu 7 To Vrchního soudu v Praze nelze vyvozovat závěr, že by měli k projednávané věci, k navrhovateli nebo k jeho obhájci takový poměr, který by vyvolával pochybnost o jeho nestranném rozhodování v trestní věci obviněného M. P. S námitkami, které ve své stížnosti uvedl obviněný se Vrchní soud v Praze v napadeném rozhodnutí v souladu se zákonem náležitě vypořádal a Nejvyšší soud jako soud druhého stupně se se závěry vrchního soudu plně ztotožňuje. Protože obviněný jiné důvody podjatosti senátu 7 To Vrchního soudu v Praze ve složení z předsedy senátu JUDr. Martina Zelenky a soudců JUDr. Jaroslavy Maternové a JUDr. Michala Hodouška neuvedl, a Nejvyšší soud ani žádné jiné důvody nezjistil, nemohla se stížnost obviněného shledat s úspěchem a nezbylo než rozhodnout, jak je ve výroku tohoto usnesení uvedeno.
Za tohoto stavu je v dalších podrobnostech možno odkázat i na odůvodnění napadeného rozhodnutí.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 28. ledna 2010
Předseda senátu:
JUDr. Pavel Kučera