ECLI:CZ:NS:2010:20.CDO.1006.2010.1
sp. zn. 20 Cdo 1006/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Vladimíra Mikuška ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné Pražské správy sociálního zabezpečení , se sídlem v Praze 8, Trojská 1997/13a, proti povinné G. S. , pro 55.060,- Kč, prodejem movitých věcí, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 35 E 846/2004, o dovolání povinné proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 1. 10. 2009, č. j. 23 Co 428/2009-39, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Městský soud napadeným rozhodnutím potvrdil usnesení ze dne 23. 8. 2004, č. j. 35 E 846/2004-4, kterým obvodní soud nařídil výkon rozhodnutí prodejem movitých věcí povinné, a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
Proti usnesení městského soudu podala povinná dovolání.
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále jen ,,o. s. ř.“), lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle čl. II Přechodných ustanovení bodu 12. zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu, vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se projednávají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů; užití nového znění §243c odst. 2 tím není dotčeno. Zákon nabyl účinnosti 1. 7. 2009.
Z uvedeného ustanovení vyplývá, že dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným (vyhlášeným) po 1. 7. 2009 se projednávají a rozhodnou podle příslušných ustanovení občanského soudního řádu, upravujících dovolací řízení ve znění účinném od 1. 7. 2009.
Z ustanovení §238a odst. 1 o. s. ř. dále vyplývá, že od 1. 7. 2009 již není dovolání přípustné proti usnesením odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí (exekuce).
Jestliže v souzené věci odvolací soud rozhodl o odvolání povinné 1. 10. 2009, dovolání proti tomuto rozhodnutí není přípustné. Na nepřípustnosti nic nezmění ani nesprávné poučení v napadeném usnesení, takové poučení přípustnost dovolání nezakládá (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2002, sp. zn. 29 Odo 425/2002, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 6, ročník 2003 pod č. 51).
Nejvyšší soud proto, aniž ve věci nařizoval jednání (§243a odst. 1, věta první o. s. ř.) a aniž zkoumal splnění podmínky obligatorního zastoupení účastníka v dovolacím řízení advokátem (§241 o. s. ř.), dovolání odmítl (§243b odst. 5, §218 písm. c/ o. s. ř.).
Procesně úspěšné oprávněné, jíž vzniklo právo na náhradu nákladů dovolacího řízení, v tomto stádiu řízení podle obsahu spisu žádné náklady nevznikly; tomu odpovídá výrok, že na náhradu nákladů dovolacího řízení nemá žádný z účastníků řízení právo (§243b odst. 5, věta první, §224 odst. 1, §146 odst. 3 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. června 2010
JUDr. Miroslava J i r m a n o v á, v. r.
předsedkyně senátu