ECLI:CZ:NS:2010:20.CDO.1097.2009.1
sp. zn. 20 Cdo 1097/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční věci oprávněné GE Money Bank, a. s. , se sídlem v Praze 4 – Michli, Vyskočilova 1422/1a, zastoupené JUDr. Janem Brožem, advokátem se sídlem v Praze 2, Sokolská 60, proti povinné M. M ., zastoupené JUDr. Pavlem Šedivým, advokátem se sídlem v Táboře, Údolní 2997, pro 99.039,81 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Táboře pod sp. zn. 9 Nc 5707/2007, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře ze dne 17. 6. 2008, č. j. 15 Co 384/2008-25, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Krajský soud napadeným rozhodnutím odmítl odvolání povinné proti usnesení ze dne 23. 11. 2007, č. j. 9 Nc 5707/2007-3 (jímž okresní soud nařídil podle rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 5. 3. 2007, č. j. 51 C 1099/2006-22, exekuci na majetek povinné a jejím provedením pověřil Mgr. Michala Rudého, soudního exekutora), a zavázal povinnou k úhradě nákladů odvolacího řízení oprávněné. Uzavřel, že povinná žádné relevantní skutečnosti proti nařízení exekuce neuvedla; její námitky se týkaly především špatné finanční situace, přičemž tato skutečnost nemůže zpochybnit předpoklady pro nařízení exekuce. Má-li oprávněná řádný exekuční titul, je jejím legitimním právem domáhat se splnění povinnosti exekuční cestou, nesplnila-li povinná dle tvrzení oprávněné svou povinnost dobrovolně.
V dovolání povinná namítá, že napadené rozhodnutí krajského soudu má pro ni po právní stránce zásadní význam, neboť odmítnutím odvolání běží exekuční řízení, které ji zbavuje možnosti důstojně naplňovat své životní potřeby. Povinná dále nesouhlasí s argumentací krajského soudu, že k nařízení exekuce postačí existence vykonatelného rozhodnutí a prohlášení oprávněné, že toto rozhodnutí nebylo respektováno. Povinná je rovněž přesvědčena, že krajský soud pochybil, pokud nezkoumal důvody uvedené v odvolání a k věci přistoupil ryze formálně. Povinná navrhuje, aby napadené usnesení Nejvyšší soud s odkazem na ustanovení §238a odst. 1 písm. c) o. s. ř. přezkoumal a pokud dospěje k závěru, že dovolání je důvodné, nechť napadené usnesení zruší.
Nejvyšší soud projednal věc a rozhodl o dovolání podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění do 30. 6. 2009 (srov. Čl. II, Přechodná ustanovení, bod 12. zákona č. 7/2009 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Je-li napadeným rozhodnutím usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí či exekuce (a takovým z obsahového hlediska je i usnesení o odmítnutí odvolání proto, že neobsahuje skutečnosti rozhodné pro nařízení exekuce podle §44 odst. 10 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů /dále jen „zákon č. 120/2001 Sb.“/), je dovolání ve smyslu §238a odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné za podmínek vymezených v §237 odst. 1 písm. b) nebo c) o. s. ř. (srov. §238a odst. 2 o. s. ř.). Protože použití ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. je v daném případě vyloučeno (rozhodnutí soudu prvního stupně nepředcházelo dřívější – odvolacím soudem zrušené – rozhodnutí téhož soudu), zbývá přípustnost dovolání vyvozovat již jen z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., které ji spojuje se závěrem dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum se otevírá toliko pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního právního významu. Důvodem způsobilým založit přípustnost dovolání je tudíž jen důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., jímž lze namítat nesprávné právní posouzení věci.
Dovolatelka žádné argumenty ve prospěch tvrzení, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam, nepřednesla a dovolací soud ani hodnocením námitek v dovolání uplatněných k takovému závěru nedospěl.
Soud při věcném posuzování návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí pouze zkoumá, zda exekuční titul byl vydán orgánem, který k tomu měl pravomoc, zda je vykonatelný po stránce formální a materiální, zda oprávněný a povinný jsou věcně legitimováni, zda je exekuce navrhována v takovém rozsahu, který stačí k uspokojení oprávněného (§263 odst. 1 o. s. ř.). zda k vydobytí peněžité pohledávky nepostačuje exekuce nařízená nebo navržená jiným způsobem (§263 odst. 2 o. s. ř.), zda právo není prekludováno a zda navržený způsob výkonu rozhodnutí na peněžité plnění není zřejmě nevhodný (§264 odst. 1 o. s. ř.). Z podaného plyne, že se soud při nařízení výkonu rozhodnutí (exekuce) majetkovými poměry povinné osoby nezabývá (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. 20 Cdo 457/2005). Nemajetnost povinného však může být důvodem zastavení výkonu rozhodnutí (exekuce) podle §268 odst. 1 písm. e) o. s. ř.
Pro úplnost se také připomíná, že téměř u každého ze způsobů výkonu rozhodnutí (exekuce) pro peněžité plnění jsou stanovena pravidla vymezující rozsah majetku, jenž výkonu rozhodnutí nepodléhá a nelze jej tedy ani exekučně postihnout (§278, §279, §317 a násl., §321 a násl o. s. ř.).
Vzhledem k tomu, že odvolací soud se při svém rozhodování neodchýlil od ustálené soudní praxe, podmínky přípustnosti ve smyslu §237 odst. 1 písm. c), odst. 3 o. s. ř. nejsou dány. Nejvyšší soud proto dovolání podle §243b odst. 5, věty první, §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 9. června 2010
JUDr. Miroslava J i r m a n o v á , v. r.
předsedkyně senátu