ECLI:CZ:NS:2010:20.CDO.1115.2008.1
sp. zn. 20 Cdo 1115/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Olgy Puškinové ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné L. J., zastoupené Mgr. Michalem Vojáčkem, advokátem se sídlem v Praze 2, Americká 17, proti povinnému P. J., zastoupenému JUDr. Josefem Machem, advokátem se sídlem v Praze 2, Budečská 974/6, vyklizením bytu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 13 E 754/2006, o dovolání oprávněné proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. 6. 2007, č. j. 58 Co 228/2007-39, takto:
I. Dovolání se zamítá .
II. Oprávněná je povinna zaplatit povinnému na nákladech dovolacího řízení částku 2.300,- Kč k rukám JUDr. Josefa Macha do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Obvodní soud usnesením ze dne 8. 2. 2007, č. j. 13 E 754/2006-30, nařídil podle svého vykonatelného rozsudku ze dne 1. 12. 2005, sp.zn. 43 C 154/2005, výkon rozhodnutí vyklizením označeného bytu a přestěhováním povinného a všech, kdo s ním bydlí na základě jeho práva, a jejich věcí do náhradního bytu v Praze 1, Příčná 659/6, sestávajícího z jedné místnosti s příslušenstvím (garsoniéra), byt č. 5 ve 3. podlaží, a uložil povinnému nahradit oprávněné náklady řízení 1.000,- Kč.
V záhlaví uvedeným rozhodnutím městský soud k odvolání povinného změnil usnesení obvodního soudu tak, že návrh na nařízení výkonu rozhodnutí zamítl. Uzavřel, že zajištěná bytová náhrada neodpovídá exekučnímu titulu, jenž váže povinnost vyklidit byt na zajištění náhradního bytu, zajistila-li oprávněná povinnému pouze podnájem bytu. Jestliže je vyžadováno zajištění náhradního bytu, pak je tím ve shodě se zásadou uvedenou v §685 odst. 1 obč. zák. jednoznačně vyjádřen i záměr, aby ochrana nájemce, kterou požíval za trvání nájemního vztahu k vyklizovanému bytu, byla poskytnuta (zajištěna) i ve vztahu k bytu náhradnímu. Proto nelze zajistit náhradní byt formou podnájmu.
V dovolání – jehož přípustnost dovozuje z §237 odst. 1 písm. a) ve spojení s §238a odst. 1 písm. c) o. s. ř. (ve znění účinném do 30. 6. 2009) - oprávněná uplatňuje dovolací důvod dle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. (nesprávné právní posouzení věci), přičemž nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že zajištění podnájmu daného bytu nesplňuje kritéria náhradního bytu ve smyslu §712 obč. zák. a §340 o. s. ř. Namítá, že závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 2 Cdon 820/1997 již neodpovídají změně společenských vztahů po deregulaci nájemného, a vyjadřuje přesvědčení, že v soudní soustavě na toto nejsou shodné názory. Dále uvádí, že povinný záměrně maří dlouhodobou a intenzívní snahu oprávněné zajistit odpovídající náhradní byt. Ačkoli je na trhu velké množství bytů, majitelé jsou opatrní a obvykle nabízejí jen možnost sjednat nájemní smlouvu na dobu určitou nebo podnájem na dobu neurčitou; sjednání nájemní smlouvy na dobu neurčitou objektivně dostupné není. Pokud by dovolací soud trval na svých dřívějších závěrech, znemožnil by naplnění exekučního titulu pro reálně nesplnitelnou podmínku, což by ve svém důsledku znamenalo bránění práva. Navrhla, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Povinný se ve svém vyjádření ztotožnil se závěry napadeného rozhodnutí, je přesvědčen, že mu svědčí právo užívat jiný byt za podmínky stability právního vztahu, kterou spatřuje výhradně v nájemním a nikoli podnájemním vztahu. Proto navrhl, aby dovolací soud dovolání oprávněné zamítl.
Nejvyšší soud projednal a rozhodl o dovolání podle zákona č. 99/1963 Sb., o občanském soudním řádu ve znění účinném do 30. 6. 2009 (čl. II Přechodných ustanovení, bod 12 , zákona č. 7/2009 Sb.)., dále jen „o. s. ř.“.
Dovolání, přípustné podle §238a odst. 1 písm. c) a odst. 2 ve spojení s §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., není důvodné.
Jelikož vady podle §229 odst. 1, odst. 2 písm. a), b) a odst. 3 o. s. ř., jež by řízení činily zmatečným ani jiné vady řízení (§241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř.), k nimž je dovolací soud – je-li dovolání přípustné – povinen přihlédnout z úřední povinnosti (§242 odst. 3, věta druhá, o. s. ř.), v dovolání namítány nejsou a nevyplývají ani z obsahu spisu, a protože jinak je dovolací soud vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně jeho obsahového vymezení (§242 odst. 3, věta první, o. s. ř.), je předmětem dovolacího přezkumu závěr odvolacího soudu, že náhradní byt nelze zajistit formou podnájmu.
Ze spisového materiálu se podává, že rozsudkem ze dne 1. 12. 2005, sp. zn. 43 C 154/2005, bylo rozhodnuto o vyklizení výše uvedeného bytu povinným do 15 dnů od zajištění náhradního bytu. Oprávněná předložila smlouvu o podnájmu bytu zajištěného pro povinného, kterou uzavřela dne 31. 1. 2007 s nájemcem bytu na dobu neurčitou od 1. 2. 2007 s tím, že byt bude užívat pouze povinný, jedná se byt ve staré zástavbě ve 2. patře bez výtahu o velikosti 21,14 m2.
Nejvyšší soud ve svém usnesení ze dne 30. 4. 1998, sp. zn. 2 Cdon 820/1997, uveřejněném v časopise Soudní judikatura 20/1998 pod č. 149, uvedl, že jestliže oprávněný zajistí povinnému pro účely výkonu rozhodnutí vyklizením bytu toliko podnájem bytu, není tím zajištěn náhradní byt ve smyslu §340 odst. 2 o. s. ř. Ani z ustanovení §712 odst. 4 obč. zák. nelze dovodit závěr, že by podnájem bytu mohl být terminologicky podřazen „náhradnímu bytu“. Ke svému závěru soud dospěl zejména s ohledem na rozsah a míru ochrany, kterou nájemnímu vztahu k bytu, na rozdíl od podnájmu bytu, český právní řád poskytuje. Uvedl, že jestliže je povinnost vyklidit byt vázána na zajištění náhradního bytu, pak je tím ve shodě se zásadou formulovanou v §685 odst. 1 větě druhé obč. zák. ve znění do 30. 3. 2006 (jež je nyní obdobně zakotvena v §685 odst. 3 obč. zák.) jednoznačně vyjádřen i záměr, aby ochrana, jíž nájemce požíval za trvání nájemního vztahu k vyklizovanému bytu, mu byla poskytnuta (zajištěna) i ve vztahu k bytu náhradnímu (byť vlastní kvalita náhradního bytu může být v závislosti na výpovědním důvodu odlišná).
Závěr odvolacího soudu, že formou podnájmu nelze zajistit náhradní byt, je tedy v souladu s dosavadní judikatorní praxí, na níž Nejvyšší soud nemá důvod čehokoli měnit. Protože se oprávněné prostřednictvím uplatněného dovolacího důvodu správnost napadeného rozhodnutí zpochybnit nepodařilo, Nejvyšší soud bez jednání (§234a odst. 1, věta první, o. s. ř.) dovolání jako nedůvodné podle §243b odst. 2, část věty před středníkem, o. s. ř. zamítl.
Protože dovolání oprávněné bylo zamítnuto, vzniklo povinnému podle ustanovení §142 odst. 1, §224 odst. 1 a §243b odst. 5, věty první, o. s. ř. právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení. Náklady povinného v celkové výši 2.300,- Kč tvoří odměna advokáta ve výši 2 000,- Kč (srov. §12 odst. 1 písmeno a/ bod 2, §10 odst. 3 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve znění vyhlášek č. 49/2001 Sb., č. 110/2004 Sb. č. 617/2004 Sb. a č. 277/2006 Sb.) a paušální částka náhrady výdajů za jeden úkon právní služby ve výši 300,- Kč (srov. §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění vyhlášek č. 235/1997 Sb., č. 484/2000 Sb., č. 68/2003 Sb. č. 618/2004 Sb. a č. 276/2006 Sb.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 17. března 2010
JUDr. Miroslava J i r m a n o v á,v.r.
předsedkyně senátu