ECLI:CZ:NS:2010:20.CDO.1259.2008.1
sp. zn. 20 Cdo 1259/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Olgy Puškinové v exekuční věci oprávněné DAT a. s., akciová společnost pro využití výpočetní techniky, se sídlem ve Vsetíně, Na plavisku 861, zastoupené JUDr. Milanem Matulou, advokátem se sídlem v Rožnově pod Radhoštěm, Nábřeží dukelských hrdinů 561, proti povinné LAGOON veřejná obchodní společnost, se sídlem ve Vsetíně, Jiráskova 1129, s adresou pro doručování Vsetín, Dolní Jasénka 209, pro 40.765,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Vsetíně pod sp. zn. 1 Nc 2679/2004, o dovolání oprávněné proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 4. 2005, č. j. 9 Co 110/2005-39, takto:
I. Dovolání se zamítá .
II. Oprávněná je povinna zaplatit povinné na nákladech dovolacího řízení 3.860,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Okresní soud usnesením ze dne 2. 3. 2004, č. j. 1 Nc 2679/2004-3, nařídil podle vykonatelného rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. 5. 2003, č. j. 6 Cm 62/2001-30, na majetek povinné exekuci k uspokojení pohledávky oprávněné ve výši 40.765,- Kč s příslušenstvím a pro náklady exekuce a jejím provedením pověřil Mgr. Františka Gajdoše, soudního exekutora.
Krajský soud v záhlaví uvedeným rozhodnutím k odvolání povinné usnesení okresního soudu změnil tak, že návrh na nařízení exekuce zamítl, žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně a oprávněné uložil povinnost zaplatit náklady exekuce (usnesením Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 17. 8. 2005, č. j. 1 Nc 2679/2004-54, ve výši 9 518,- Kč) i náklady odvolacího řízení do tří dnů od právní moci usnesení. Uzavřel, že exekuční titul není dosud formálně vykonatelný, protože soud, ačkoli mu byla známa jiná adresa (V.), kterou povinný uvedl u svého odporu a kam také soud již dříve povinnému doručoval platební rozkaz, doručoval exekuční titul povinnému dne 28. 5. 2003 i dne 17. 6. 2003 na adresu jeho sídla zapsaného v obchodním rejstříku (V.), odkud se zásilka vrátila s tím, že adresát se odstěhoval bez uvedení adresy. Fikce náhradního doručení ve smyslu §47 o. s. ř., ve znění do 31. 12. 2004, tedy nemohla nastat a podkladové rozhodnutí nemohlo nabýt právní moci 4. 7. 2003, jak se uvádí na vyznačené doložce.
Proti rozhodnutí krajského soudu podala oprávněná dovolání, v němž výslovně uplatňuje dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. (nesprávné právní posouzení věci) a nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že podkladový rozsudek není vykonatelný a že nenastala fikce jeho doručení. Přitom namítá, že sama povinná v odporu proti platebnímu rozkazu uvedla svou adresu zapsanou i nadále v obchodním rejstříku, nežádala o doručování písemností jinam ani se nezmínila, že se na adrese zapsané v obchodním rejstříku nezdržuje. Z toho oprávněná dovozuje, že se povinná v sídle stále zdržovala, nalézací soud neměl povinnost doručovat na „jinou známou adresu“, a tak nepochybil, když nedoručoval ani na adresu uvedenou na obálce, v níž byl doručen odpor proti platebnímu rozkazu (V.). Oprávněná nesouhlasí s tím, aby kvůli případnému pochybení nalézacího soudu v doručování a vyznačení právní moci a vykonatelnosti musela nést náklady exekuce i náklady odvolacího řízení. Navrhla, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Povinná ve svém vyjádření odkázala na obsah svého odvolání, v němž uvedla, že se na adrese sídla nezdržovala, přičemž doručovatel o této skutečnosti věděl, stejně jako oprávněná, protože předmětem plnění dle exekučního titulu byla instalace výpočetní techniky oprávněnou v místě skutečného sídla povinné. Povinná se v důsledku nedoručení předvolání k jednání u soudu první instance ani nemohla proti žalobě bránit. Navrhuje odmítnutí dovolání.
Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 3. 2005 (čl. II, bod 3. přechodných ustanovení zákona č. 59/2005 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.
Dovolání, přípustné podle §238a odst. 1 písm. c) a odst. 2 ve spojení s §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., není důvodné.
Jelikož vady podle ustanovení §229 odst. 1, odst. 2 písm. a), b) a odst. 3 o. s. ř., jež by řízení činily zmatečným, ani jiné vady řízení (§241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř.), k nimž je dovolací soud – je-li dovolání přípustné – povinen přihlédnout z úřední povinnosti (§242 odst. 3, věta druhá, o. s. ř.), v dovolání namítány nejsou, je předmětem dovolacího přezkumu závěr odvolacího soudu o nevykonatelnosti exekučního titulu.
Podle §47 ve znění do 31. 12. 2004 platí, že právnickým osobám se písemnost doručuje na adresu jejich sídla. Jestliže právnická osoba o to požádá, doručuje se jí písemnost na adresu, kterou sdělila soudu (odst. 1). Nebyl-li na adrese uvedené v odstavci 1 zastižen nikdo, kdo by byl oprávněn písemnost převzít, ačkoliv se právnická osoba v místě doručování zdržuje, písemnost se uloží a právnická osoba se vhodným způsobem vyzve, aby si písemnost vyzvedla. Nevyzvedne-li si zásilku ten, kdo je oprávněn písemnost převzít, do tří dnů nebo, jde-li o písemnost, která má být doručena do vlastních rukou, do deseti dnů od uložení, považuje se poslední den lhůty za den doručení, i když se adresát o uložení nedozvěděl (odst. 3). Nepodaří-li se písemnost doručit na adresu uvedenou v odstavci 1 proto, že se právnická osoba v místě doručování nezdržuje a jiná její adresa není soudu známa, písemnost určená této právnické osobě se doručí fyzické osobě, o níž je soudu podle obsahu spisu známo, že je oprávněna za ni před soudem jednat (§21); při tomto doručování se postupuje obdobně podle §46. Jestliže písemnost nebyla doručena ani tímto způsobem a jestliže se nepodaří písemnost odevzdat právnické osobě ani při dalším pokusu o doručení na adresu jejího sídla uvedenou v obchodním či jiném rejstříku a jiná její adresa není soudu známa, považuje se den vrácení nedoručené zásilky soudu za den doručení, i když se o něm adresát nedozvěděl (odst. 4).
Dovolatelka nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že podle shora citovaného ustanovení občanského soudního řádu nenastala fikce. Právní závěr odvolacího soudu o nevykonatelnosti podkladového rozsudku přitom zpochybňuje prostřednictvím dovolacího důvodu podle §241a odst. 3 o. s. ř. Namítá totiž, že skutkové zjištění odvolacího soudu o tom, že povinná se v místě sídla nezdržovala a soudu byla známá jiná její adresa (V.), nemá oporu v provedeném dokazování. Prosazuje, že nebyl důvod doručovat rozsudek na jinou soudu známou adresu povinné.
Z obsahu spisu Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 6 Cm 62/2001 vyplývá, že krajský soud rozsudek ze dne 19. 5. 2003, č. j. 6 Cm 62/2001-30, povinné doručoval na adresu jejího sídla V. Zásilka se vrátila dvakrát zpět s poznámkou „odstěhoval se bez udání adresy“ (č. l. 32 a 34). Uzavřel-li tedy odvolací soud, že se povinná v místě doručování nezdržuje, nelze důvodně namítat, že tento závěr nemá oporu v provedeném dokazování. Jestliže nalézací soud dále znal jinou adresu povinné, právní závěr odvolacího soudu, že fikce doručení podle §47 odst. 4 o. s. ř. ve znění do 31. 12. 2004 nemohla nastat, je správný.
Protože se oprávněné závěr odvolacího soudu o nevykonatelnosti exekučního titulu nepodařilo zpochybnit, Nejvyšší soud bez jednání (§243a odst. 1 o. s. ř.) dovolání zamítl (§243b odst. 2, část věty před středníkem, o. s. ř.). Pro úplnost dodává, že podkladový rozsudek byl usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 21. 2. 2008, č. j. 8 Cmo 62/2008- 89, zrušen a věc vrácena Krajskému soudu v Ostravě k dalšímu řízení a že posléze řízení bylo v důsledku zpětvzetí žaloby usnesením krajského soudu ze dne 2. 3. 2009, č. j. 6 Cm 62/2001-135, zastaveno.
Povinná byla v dovolacím řízení úspěšná a má právo na náhradu nákladů dovolacího řízení (§243b odst. 5, §224 odst. 1, §142 odst. 1 o. s. ř.). Náklady tvoří odměna advokáta za jeden úkon právní služby (povinná byla do 31. 12. 2006 zastupována JUDr. Josefem Červinkou) ve výši 3 560,- Kč (§12 odst. l písm. a/ vyhlášky č. 484/2000 Sb. po snížení podle §18 odst. 1 téže vyhlášky) a náhrada hotových výdajů 300,- Kč (§13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. května 2010
JUDr. Miroslava J i r m a n o v á, v. r.
předsedkyně senátu