ECLI:CZ:NS:2010:20.CDO.1347.2010.1
sp. zn. 20 Cdo 1347/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudkyň JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Miroslavy Jirmanové v exekuční věci oprávněných M. T. a nezletilé J. T. , zastoupené opatrovníkem Městským úřadem v Uherském Brodě, proti povinnému A. T. , pro výživné, vedené u Okresního soudu v Uherském Hradišti pod sp. zn. EXNc 3382/2002, o dovolání matky oprávněných J. T., zastoupené JUDr. Jaromírem Josefem, advokátem se sídlem v Hodoníně, Masarykovo náměstí 8, proti usnesení Krajského soudu v Brně z 15.11.2004, č.j. 20 Co 739/2004-57, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Shora označeným rozhodnutím krajský soud odmítl odvolání matky oprávněných proti usnesení z 20.7.2004, č.j. EXNc 3382/2002-34 (jímž okresní soud zastavil exekuci), s odůvodněním, že odvolání bylo podáno osobou neoprávněnou (§218 písm. b/ o.s.ř.).
Pravomocné usnesení odvolacího soudu napadla matka oprávněných dovoláním, jehož přípustnost dovozuje „z ustanovení §237 odst. 1 písm. f), platného v době zahájení řízení.“
Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 3. 2005 (čl. II, bod 3. zákona č. 59/2005 Sb., dále jen „o.s.ř.“).
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení §237 až §239 o.s.ř.
Ustanovení §238, §238a a §239 o.s.ř. přípustnost dovolání nezakládají, protože usnesení, jímž bylo odmítnuto odvolání, v jejich taxativních výčtech uvedeno není (srov. též usnesení Nejvyššího soudu z 3.10.2002, sp. zn. 26 Cdo 1712/2002, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 10, ročník 2002 pod poř. č. 196).
Podle ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř. není dovolání přípustné rovněž, jelikož napadené usnesení (navíc nemeritorní – k pojmu „věc sama“ srov. též usnesení Nejvyššího soudu z 2.12.1997, sp. zn. 2 Cdon 774/97, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 10, ročník 1998 pod pořadovým číslem 61, případně usnesení téhož soudu z 28.8.1997, sp. zn. 2 Cdon 484/97, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 11, ročník 1997 pod poř. č. 88) není rozhodnutím měnícím ani potvrzujícím.
Nejvyšší soud proto, aniž ve věci nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.), dovolání podle ustanovení §243b odst. 5, §218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
Dovolání bylo odmítnuto, ostatním účastníkům náklady dovolacího řízení, na jejichž náhradu by jinak měli právo, (podle obsahu spisu) nevznikly; této procesní situaci odpovídá ve smyslu ustanovení §146 odst. 3, §224 odst. 1 a §243b odst. 5 o.s.ř. výrok shora uvedený.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 6. května 2010
JUDr. Vladimír M i k u š e k, v. r.
předseda senátu