ECLI:CZ:NS:2010:20.CDO.1379.2010.1
sp. zn. 20 Cdo 1379/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Olgy Puškinové v exekuční věci oprávněného Bytového družstva U Jezera 2039 - 2042 , se sídlem v Praze 13, Stodůlkách, U Jezera 2039/18, zastoupeného Mgr. Jaroslavou Dospělovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Na Florenci 1, proti povinným 1) R. B. a 2) JUDr. M. B ., zastoupeným JUDr. Jitkou Kučerovou, advokátkou se sídlem v Praze 2, Karlovo nám. 18, vyklizením bytu se zajištěním náhradního ubytování, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. Nc 826/2003, o dovolání povinných proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. 4. 2009, č. j. 16 Co 130/2009-117, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
V záhlaví označeným usnesením Městský soud v Praze potvrdil usnesení ze dne 13. 2. 2009, č. j. Nc 826/2003-106, jímž soud prvního stupně podle §208 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, odmítl jako opožděné odvolání povinných 1) a 2) proti usnesení JUDr. Miloslava Hauerlanda, soudního exekutora Exekutorského úřadu Praha 5, ze dne 21. 1. 2008, sp. zn. 27 EX 0921/03, o procesním nástupnictví oprávněného.
Rozhodnutí odvolacího soudu, ač správně poučeni o jeho nepřípustnosti, napadli oba povinní dovoláním.
Dovolací soud věc projednal a rozhodl podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. 6. 2009 (čl. II Přechodných ustanovení, bod 12. zákona č. 7/2009 Sb.).
Dovolání není přípustné.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o. s. ř.). Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení §237 až §239 o. s. ř. Podle ustanovení §238, §238a a §239 odst. 1 a 2 o. s. ř. dovolání přípustné není, neboť se nejedná o žádný ze zde taxativně vyjmenovaných případů. Přípustnost dovolání nelze dovozovat ani z §239 odst. 3 o. s. ř., neboť napadeným usnesením nebylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí žaloby nebo jiného návrhu na zahájení řízení podle §43 odst. 2 o. s. ř., nýbrž usnesení o odmítnutí odvolání pro opožděnost (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 1124/2001, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 5, ročník 2003 pod č. 41).
Dovolání není přípustné ani podle §237 odst. 1 o. s. ř., neboť usnesení, jímž soud prvního stupně (nebo soudní exekutor) odmítl odvolání jako opožděné, a tudíž ani rozhodnutí, jímž odvolací soud takové usnesení potvrdil, není rozhodnutím ve věci samé (k pojmu „věc sama“ srov. též usnesení Nejvyššího soudu z 2. 12. 1997, sp. zn. 2 Cdon 774/97, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 10, ročník 1998 pod č. 61, případně usnesení téhož soudu z 28. 8. 1997, sp. zn. 2 Cdon 484/97, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 11, ročník 1997 pod č. 88).
Nejvyšší soud proto bez nařízení jednání (§243a odst. 1, věta první, o. s. ř.) dovolání povinných podle ustanovení §243b odst. 5, věty první, a §218 písm. c) o. s. ř. jako nepřípustné odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 7. července 2010
JUDr. Miroslava J i r m a n o v á , v. r.
předsedkyně senátu