ECLI:CZ:NS:2010:20.CDO.1469.2008.1
sp. zn. 20 Cdo 1469/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční věci oprávněné Okresní správy sociálního zabezpečení v T., proti povinnému N., s. r. o., za účasti soudního exekutora JUDr. Z. Z., zastoupeného advokátkou, a přihlášených věřitelů K. b., a.s., Všeobecné zdravotní pojišťovny ČR, Územní pracoviště T., Finančního úřadu v T., společnosti M. d. spol. s r.o., a soudního exekutora Mgr. K. K., Exekutorský úřad P., pro 729.673,- Kč, o rozvrhu výtěžku z prodeje nemovitostí, vedené u Okresního soudu v Tachově pod sp. zn. Nc 2785/2005, o dovolání soudního exekutora JUDr. Z. Z. proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 20. června 2007, č. j. 14 Co 319/2007 - 46, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Tachově usnesením ze dne 28. 2. 2007, č. j. Nc 2785/2005 - 38, rozhodl, že rozdělovanou podstatu činí částka 739.273,83 Kč (výrok I.), z níž výrokem II. a) přikázal věřiteli K. b., a.s., částku 739.273,83 Kč, a výrokem II. b) rozhodl, že oprávněnému, soudnímu exekutorovi Mgr. K. K., Exekutorský úřad P., Všeobecné zdravotní pojišťovně ČR, Územní pracoviště T., Finančnímu úřadu v T., společnosti M. d. spol. s r.o., a soudnímu exekutorovi JUDr. Z. Z., Exekutorský úřad P.-m., se nepřikazuje žádná částka.
K odvolání soudního exekutora krajský soud shora označeným usnesením změnil usnesení soudu prvního stupně v napadeném výroku týkajícím se rozvrhu (výrok II.) tak, že a) soudnímu exekutorovi JUDr. Z. Z. se z rozdělované podstaty přikazuje částka 16.214,- Kč, b) věřiteli K. b. se přikazuje částka 723.059,83 Kč, c) oprávněnému, soudnímu exekutorovi Mgr. K. K., Všeobecné zdravotní pojišťovně ČR - Územní pracoviště T., Finančnímu úřadu v T., společnosti M. d. spol. s r.o. a soudnímu exekutorovi JUDr. Z. Z., pokud jde o odměnu exekutora ve výši 128.128,- Kč, se nepřikazuje žádná částka. Odvolací soud na rozdíl od soudu prvního stupně dospěl k závěru, že náklady soudního exekutora ve výši 16.214,- Kč, které mu vznikly v souvislosti s prováděním dražby nemovitostí, je třeba s ohledem na §28 větu druhou exekučního řádu uspokojit jako pohledávku v první skupině podle §337c odst. 1 písm. a) o. s. ř. Pokud jde o odměnu exekutora ve výši 128.128,- Kč, odkázal krajský soud na Stanovisko Nejvyššího soudu sp. zn. Cpjn 200/2005, podle kterého se tato pohledávka uspokojí ve třetí skupině podle 337 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť je třeba ji připodobnit k pohledávce oprávněného.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal soudní exekutor JUDr. Z. Z. dovolání (směřující podle jeho obsahu proti části měnícího výroku, jíž mu nebyla přiznána odměna ve výši 128.128,- Kč), jehož přípustnost dovozuje z §238a odst. 1 písm. f) o. s. ř., a podává je z důvodu uvedeného v §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že pohledávku soudního exekutora, představující jeho odměnu, není možno uspokojit jako pohledávku v první skupině podle §337 odst. 1 písm. a) o. s. ř., neboť jak odměna exekutora, tak i hotové výdaje podléhají stejnému režimu, takže i pohledávka z titulu odměny měla být uspokojena přednostně před ostatními pohledávkami. Má za to, že při provádění exekučních dražeb má soudní exekutor stejné postavení jako stát, resp. soud při provádění dražeb v řízení o výkon rozhodnutí prodejem nemovitostí, a neexistuje tak žádný důvod, pro který by náklady vzniklé v exekučním řízení měly být posuzovány jinak, než náklady soudu při výkonu rozhodnutí. Závěr uvedený v bodě XVIII. Stanoviska Nejvyššího soudu sp. zn. Cpjn 200/2005, na nějž odvolací soud odkázal, by tak vedl k protizákonné diskriminaci soudního exekutora a nemohl by být považován za přiměřené použití občanského soudního řádu ve smyslu §52 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., a zároveň odporuje kogentnímu ustanovení §3 odst. 1 exekučního řádu, podle kterého exekutor vykonává exekuční a další činnost za úplatu. Z tohoto ustanovení vychází i Ústavní soud ve svých rozhodnutích, v nichž uvedl, že náhrada nákladů exekutora musí být zajištěna. Dále dovolatel namítá, že Nejvyšší soud zřejmě přehlédl ustanovení §270 odst. 1 o. s. ř., podle kterého soud spolu s nařízením výkonu rozhodnutí uloží i povinnost k náhradě nákladů výkonu rozhodnutí, přičemž nařízení výkonu rozhodnutí se vztahuje i na tyto náklady. Snaha Nejvyššího soudu „vtisknout“ nákladům vzniklým soudnímu exekutorovi při provádění exekuční činnosti odlišný charakter od nákladů státu v řízení o výkon rozhodnutí tak podle něj nemá oporu v zákoně. Odvolací soud tudíž, byť v otázce uspokojení odměny rozhodl v souladu s bodem XVIII. Stanoviska Nejvyššího soudu sp. zn. Cpjn 200/2005, projednávanou věc nesprávně právně posoudil. Navrhl, aby usnesení odvolacího soudu bylo zrušeno a aby mu věc byla vrácena k dalšímu řízení.
Dovolání je podle §238a odst. 1 písm. f), odst. 2 o. s. ř. ve spojení s §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a §130 zákona č. 120/2001 Sb. přípustné, neboť směřuje proti rozhodnutí, jímž odvolací soud změnil rozhodnutí, kterým soud prvního stupně rozhodl o rozvrhu rozdělované podstaty v exekuci, není však důvodné.
Podle §242 odst. 3 o. s. ř., je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny; jinak je vázán uplatněným dovolacím důvodem, včetně jeho obsahového vymezení. Jelikož uvedené vady v dovolání namítány nebyly [dovolatel uplatnil pouze dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.] a nevyplývají ani z obsahu spisu, je předmětem dovolacího přezkumu právní závěr odvolacího soudu, že pohledávka soudního exekutora na náhradu nákladů exekuce (odměna exekutora) se uspokojuje z rozdělované podstaty ve skupině podle §337c odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Nesprávné právní posouzení věci ve smyslu §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. může spočívat v tom, že odvolací soud věc posoudil podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
V dovolatelem nastolené otázce byla rozdílná rozhodovací praxe nižších soudů sjednocena Stanoviskem občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu k výkladu zákona č. 120/2001 Sb. (účinného do 31. prosince 2007) ze dne 15. února 2006, sp. zn. Cpjn 200/2005, uveřejněným ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 4, ročník 2006, pod č. 31, v jehož bodě XVIII. Nejvyšší soud zaujal názor (od něhož nemá důvod se odchylovat ani v dané věci), že pohledávku exekutora na náhradu nákladů exekuce (sestávající z odměny a z nákladů exekuce tak, jak byly vyčísleny v příkazu k úhradě), je třeba připodobit k pohledávce oprávněného (nákladů oprávněného), která se podle §337c odst. 1 písm. c) o. s. ř. uspokojuje ve třetí skupině. Skutečnost, že v exekučním řízení se úkony exekutora považují za úkony soudu (§52 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb.), z nákladů exekuce náklady řízení „vzniklé státu“ nečiní (dále srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 8. 2009, sp. zn. 20 Cdo 3827/2007, či usnesení Ústavního soudu ze dne 14. 8. 2008, sp. zn. III. ÚS 1243/08).
Z uvedeného vyplývá, že rozhodnutí odvolacího soudu je v měnícím výroku ohledně částky 128.128,- Kč, která nebyla soudnímu exekutorovi JUDr. Zdeňku Zítkovi přiznána jako odměna za provedení exekuce prodejem nemovitostí, správné. Nejvyšší soud proto dovolání soudního exekutora podle §243b odst. 2, části věty před středníkem, o. s. ř. zamítl, aniž se zabýval správností zařazení nákladů, které podle odvolacího soudu exekutorovi vznikly v souvislosti s prováděním dražby nemovitostí, do první skupiny [§337 odst. 1 písm. a) o. s. ř.], neboť v tomto rozsahu nebylo usnesení odvolacího soudu napadeno.
Protože dovolání bylo zamítnuto a žádnému z účastníků - vyjma dovolatele - účelně vynaložené náklady dovolacího řízení, na jejichž náhradu by jinak měli právo, podle obsahu spisu nevznikly, dovolací soud rozhodl, že na náhradu nákladů tohoto řízení nemá žádný z účastníků právo (§243b odst. 5, věta první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 19. ledna 2010
JUDr. Olga Puškinová, v. r.
předsedkyně senátu