ECLI:CZ:NS:2010:20.CDO.1632.2008.1
sp. zn. 20 Cdo 1632/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudkyň JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Miroslavy Jirmanové ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné Všeobecné zdravotní pojišťovny České republiky , se sídlem v Praze 3, Orlická 4/2020, Krajské pobočky pro Olomoucký kraj, Územní pracoviště Šumperk, Nemocniční 53a, IČ 41197518, zastoupené JUDr. Lenkou Hostašovou, advokátkou se sídlem v Šumperku, Starobranská 6, proti povinným 1) P. Š. a 2) V. Š. , zastoupeným opatrovnicí P. S., zaměstnankyní Okresního soudu v Novém Jičíně, pro částku 3.176.- Kč s příslušenstvím, prodejem nemovitostí, vedené u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. 50 E 4586/2003, o dovolání oprávněné proti usnesení Krajského soudu v Ostravě z 31. 1. 2008, č. j. 66 Co 810/2007-111, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Usnesením ze 16. 7. 2007, č. j. 50 E 4586/2003-103, okresní soud s poukazem na ustanovení §336m odst. 1, větu druhou za středníkem o. s. ř., výkon rozhodnutí zastavil s odůvodněním, že „ze strany oprávněné ani žádného z věřitelů nebyl do jednoho roku od bezúspěšné dražby podán návrh na nařízení dalšího dražebního jednání.“
K odvolání oprávněné krajský soud napadeným rozhodnutím usnesení soudu prvního stupně potvrdil s odůvodněním, že „bylo na oprávněné, aby si výsledek dražebního jednání ze dne 26. 5. 2006 zjistila.“
V dovolání (zásadní právní význam přisuzuje řešení otázky, „zda je soud povinen informovat oprávněného o výsledku dražebního jednání“) oprávněná namítá, že „se soudy dopustily vady, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí.“ Tuto vadu řízení spatřuje ve skutečnosti, že ačkoli se nezúčastnila bezúspěšného dražebního jednání dne 26. 5. 2006, nebyla soudem poučena „o možných následcích zastavení výkonu rozhodnutí, nepodá-li návrh na další dražební jednání.“
Nejvyšší soud (jenž věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 30.6.2009 /čl. II Přechodných ustanovení, bod 12, zákona č. 7/2009 Sb./ se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání a v tomto ohledu dospěl k závěru, že dovolání přípustné není.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. – jež podle §238a odst. 2 o.s.ř. platí obdobně, a podle něhož je přípustnost dovolání nutno v předmětné věci posuzovat vedle ustanovení §238a odst. 1 písm. c/ o. s. ř. – je dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu, jemuž nepředcházelo kasační rozhodnutí, přípustné jen, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy či soudem dovolacím rozhodována rozdílně, nebo řeší-li ji v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu citovaného ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum se otevírá zásadně pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu (jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění, přípustnost dovolání neumožňují). Způsobilým dovolacím důvodem, kterým lze dovolání odůvodnit, je tedy jen důvod podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř., jímž lze namítat nesprávné právní posouzení věci. Při přezkumu napadeného rozhodnutí – tedy i v rámci posouzení zásadního významu právních otázek, jejichž řešení odvolacím soudem dovolatelka napadla – je Nejvyšší soud uplatněným důvodem včetně jeho obsahového vymezení vázán (§242 odst. 3 věta první o.s.ř.).
Oprávněná sice napadenému rozhodnutí přisuzuje po právní stránce zásadní význam, k závěru o splnění této podmínky však hodnocením námitek v dovolání obsažených dospět nelze. O existenci (dovoláním otevřené) právní otázky, jejíž posouzení by mohlo být relevantní i pro posouzení obdobných právních poměrů a jež by tak mohlo mít vliv na rozhodovací činnost soudů obecně (což rozhodnutí zásadního právního významu ve smyslu §237 odst. 3 o. s. ř. předpokládá), totiž v dané věci nejde, jelikož není žádného podkladu pro úsudek, že odvolací soud při posuzování rozhodných otázek uplatnil právní názory nestandardní, případně vybočující z mezí ustálené soudní praxe.
Oprávněná předně – namítá-li existenci vady řízení (a výslovně takto své dovolání formuluje) – uplatňuje dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř.; ten je však k založení přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. nezpůsobilý.
Kromě toho ovšem Nejvyšší soud zdůrazňuje, že nesplnění poučovací povinnosti vyplývající soudu z ustanovení §254 odst. 3 o. s. ř. sice vadou řízení podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. být může, že však o takový případ nejde v souzené věci.
Podle §254 odst. 3 o. s. ř. soud při exekuci poskytuje účastníkům, jakož i dalším osobám, jichž se exekuce týká, poučení o jejich procesních právech a povinnostech . Ze žádného ustanovení exekučního či občanského soudního řádu ani jiného právního předpisu však neplyne povinnost informovat účastníky – jež mají podle §44 o. s. ř. právo nahlížet do spisu – o výsledku jakéhokoli, a tedy ani (bezúspěšného) dražebního jednání.
Protože tedy dovolání není přípustné podle žádného z výše uvedených ustanovení, Nejvyšší soud je bez nařízení jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.) podle ustanovení §243b odst. 5, §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Dovolání bylo odmítnuto, povinným, jež by jinak měli podle §146 odst. 3, §224 odst. 1 a §243b odst. 5 o. s. ř. právo na náhradu nákladů dovolacího řízení, takové náklady podle obsahu spisu nevznikly; této procesní situaci odpovídá výrok, že na náhradu nákladů tohoto řízení nemá právo žádný z účastníků.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 8. dubna 2010
JUDr. Vladimír M i k u š e k, v. r.
předseda senátu