ECLI:CZ:NS:2010:20.CDO.1694.2008.1
sp. zn. 20 Cdo 1694/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční věci oprávněné JOKA Agentura, s. r. o., se sídlem v Praze 8, Střížkovská 8/9, zastoupené JUDr. Zdeňkem Juřinou, advokátem se sídlem v Praze 9, Krausova 605/6, proti povinné A. K., pro 32.714,- Kč s příslušenstvím a penále 95.287,- Kč vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 13 Nc 17557/2005, o dovolání oprávněné proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. 5. 2007, č. j. 23 Co 36/2007-40, takto:
Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. 5. 2007, č. j. 23 Co 36/2007-40, se zrušuje a věc se vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v záhlaví označeným rozhodnutím potvrdil usnesení ze dne 15. 12. 2006, č. j. 13 Nc 17557/2005-31 (jímž soud prvního stupně zamítl návrh na nařízení exekuce na majetek povinné podle platebního rozkazu Okresního soudu v Pelhřimově ze dne 26. 8. 1994, č. j. 1 C 522/94-21, a podle usnesení téhož soudu ze dne 25. 5. 2001, č. j. 6 E 157/95-77, a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení), s tím, že jeho výrok o nákladech řízení zrušil a v tomto rozsahu věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Odvolací soud dospěl k závěru, že oprávněná neprokázala přechod práva z exekučního titulu, resp. totožnost pohledávky ze shora uvedených exekučních titulů s předmětem dražby. Při posuzování předmětu exekuce vycházel odvolací soud z původní smlouvy o postoupení pohledávky mezi Pramenem Pelhřimov a Pramenem Praha, v níž byla pohledávka za povinnou zahrnuta pod položkou 22, týkající se dlužné částky 3.714,- Kč (č. j. 1 C 522/94-21 ze dne 26. 8. 1994). Jestliže Pramen Praha s. p. v likvidaci tuto postoupenou pohledávku posléze postoupil dalšímu subjektu (státnímu podniku Pragoděv), pak nemohl postoupit nic jiného než to, co bylo postoupeno jemu. Proto ani předmětem dražby pohledávky Pragoděvu (při níž pohledávku vydražila oprávněná) nemohla být jiná výše plnění než tato.
Potvrzující výrok usnesení odvolacího soudu napadla oprávněná dovoláním, jehož přípustnost dovozuje z §237 odst. 1 písm. b) i c) ve spojení s §238a odst. 1 písm. c), odst. 2 o. s. ř. ve znění do 30. 6. 2009. Namítá všechny dovolací důvody (§241a odst. 2 písm. a/, b/, odst. 3 o. s. ř.), tj. vadu řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, nesprávné právní posouzení věci i to, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Přitom vytýká, že právní názor i pokyny odvolacího soudu byly v rozporu s hmotným právem zaměřeny prioritně k dokládání a zkoumání převodů pohledávky, resp. změn příslušnosti hospodaření s pohledávkou ve vlastnictví státu mezi státními podniky během předchozího období osmi let před dražbou, a opomenul skutečnost, že právo z exekučního titulu bylo vydraženo oprávněnou ve veřejné dražbě, tedy nabyla je originárně ve smyslu §30 odst. 1 zákona č. 26/2000 Sb. a §132 obč. zák. v okamžiku příklepu po uhrazení ceny, a proto není třeba zkoumat předcházející převody. Oprávněné postačí, prokáže-li přechod práva k okamžiku udělení příklepu ve veřejné dražbě listinami z dražby. Ta protokolem z veřejné dražby ze dne 14. 5. 2003 č. 274/2003 (čl. VI. odst. 3) prokázala, že na ni přešla vydražená pohledávka i s příslušenstvím (§121 odst. 3 obč. zák.), jež sdílí osud pohledávky, i smluvní pokuty. Tvrdí, že takto na ni přešlo i příslušenství přisouzené v platebním rozkazu pod označením „penále“ ve výši 95.287,- Kč. Že jde o příslušenství pohledávky, dovozuje z toho, že soud z „penále“ nevyměřil soudní poplatek, který se podle zákona č. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích u příslušenství nevyžaduje. K prokázání, že předmětem dražby bylo i toto „penále“, navrhla důkaz vyjádřením dražebníka JUDr. Pavla Štrbíka, Podskalská 4/295, Praha 2, avšak soud jej neprovedl. Současně poukazuje na Smlouvu o postoupení pohledávek z 13. 8. 1996, podle jejíhož čl. I odst. 3 na postupitele přešla pohledávka i všechna práva s ní spojená. Napadené rozhodnutí znamená odepření vykonatelnosti uvedených exekučních titulů, výklad týkající se §256 o. s. ř a §36 a §44 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 120/2001 Sb.“), není správný ani konformní s judikaturou soudů a napadené rozhodnutí má tedy podle dovolatelky i zásadní význam po právní stránce. Navrhla, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Dovolací soud věc posoudil podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. 6. 2009 (Čl. II, Přechodná ustanovení, bod 12. zákona č. 7/2009 Sb.), dále též jen „o. s. ř.“.
Dovolání je přípustné podle §237 odst. 1 písm. c/ (soud prvního stupně v dřívějším usnesení ohledně „penále“ ve výši 95.287,- Kč nerozhodl jinak a nařízení exekuce pro částku 32.714,- Kč nebylo právním názorem odvolacího soudu vyjádřeným ve zrušujícím usnesení nijak dotčeno) ve spojení s §238a odst. 1 písm. c/ a odst. 2 o. s. ř., neboť odvolací soud ve věci rozhodl v rozporu s platným právem i dosavadní soudní praxí.
Oprávněná, jíž nesvědčí právo přímo z exekučního titulu, musí prokázat, že na ni toto právo přešlo ve smyslu §36 odst. 3 zákona č. 120/2001 Sb. Podle §36 odst. 4 pak platí, že přechod povinnosti nebo přechod či převod práva lze prokázat jen listinou vydanou anebo ověřenou státním orgánem nebo notářem, pokud nevyplývá přímo z právního předpisu.
Nabytí vlastnictví udělením příklepu v dražbě podle zákona č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách, je přechodem práva vyplývajícím přímo z právního předpisu. Otázku potvrzení o nabytí vlastnictví vydražením a jeho náležitosti pro tyto případy upravuje zákon č. 26/2000 Sb., který v §31 odst. 1 a 4 stanoví, že dražebník vydá bez zbytečného odkladu vydražiteli, který nabyl vlastnictví předmětu dražby podle §29, písemné potvrzení o nabytí vlastnictví předmětu dražby. Písemné potvrzení obsahuje označení předmětu dražby, bývalého vlastníka, dražebníka a vydražitele; přílohou potvrzení o nabytí vlastnictví musí být doklad, z něhož bude zřejmé datum a způsob úhrady ceny dosažené vydražením. Nejde-li o vydražení věci movité, musí být podpis dražebníka na potvrzení o nabytí vlastnictví úředně ověřen. Součástí jednoho stejnopisu potvrzení o nabytí vlastnictví je stejnopis protokolu o dražbě včetně podepsaného stejnopisu dražební vyhlášky.
Ačkoli ze spisu vyplývá, že oprávněná vymáhanou pohledávku nabyla vydražením (originárně), soud se při nařízení exekuce touto skutečností dostatečně nezabýval. Nevyžádal si ani předložení základních listin svědčících o nabytí předmětu dražby oprávněnou (řádného potvrzení o nabytí vlastnictví předmětu dražby včetně dokladu o úhradě ceny, případně protokolu o dražbě a dražební vyhlášky), bez nichž nelze učinit spolehlivý závěr o tom, zda a co oprávněná dražbou nabyla.
V případě originárního způsobu nabytí vlastnického práva je totiž vlastnictví předchůdce nerozhodné. Pro nabytí vlastnictví je rozhodující jen to, že usnesení o příklepu nabylo právní moci a že vydražitel zaplatil nejvyšší podání (srov. v obdobné věci rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2006, sp. zn. 22 Cdo 850/2005). V takovém případě pozbývá právního významu okolnost, zda způsobem předepsaným v §36 odst. 4 zákona č. 120/2001 Sb. byly prokázány převody vlastnictví vymáhané pohledávky mezi některými právními předchůdci oprávněné, případně mezi původním žalobcem, jemuž byla nyní vymáhaná pohledávka přihnána titulem, a jeho právním nástupcem (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 3. 2009, sp. zn. 20 Cdo 3963/2008).
Je také výrazem ustálené soudní praxe, že nesplní-li oprávněná svou procesní povinnost doložit (prokázat) způsobem uvedeným v ustanovení §256 o. s. ř. resp. §36 odst. 4 zákona č. 120/2001 Sb. přechod práva nebo povinnosti, je soud povinen jí poskytnout potřebné poučení (§254 odst. 3 o. s. ř.) a vyzvat ji, aby svou procesní povinnost v tomto směru dodatečně splnila v přiměřené lhůtě, kterou jí současně určí. Teprve poté, co oprávněná ani v dodatečné lhůtě přechod práv nebo povinností neprokáže, rozhodne soud o zamítnutí návrhu na nařízení exekuce (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 4. 1997, sp. zn. 2 Cdon 1073/96, uveřejněné v Soudní judikatuře č. 2, ročník 1997 pod č. 13, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 9. 1999, sp. zn. 21 Cdo 2379/98).
Z výše uvedeného důvodu Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu v napadené části zrušil a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení (§243b odst. 2, část věty za středníkem o. s. ř.).
Právní názor dovolacího soudu je pro soudy v dalším řízení závazný (§243d odst. 1, věta první, §226 odst. 1 o. s. ř.).
V novém rozhodnutí soud rozhodne nejen o nákladech dalšího řízení, ale znovu i o nákladech řízení původního (včetně dovolacího), případně bude o náhradě nákladů rozhodnuto ve zvláštním režimu (§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. května 2010
JUDr. Miroslava J i r m a n o v á , v. r.
předsedkyně senátu