ECLI:CZ:NS:2010:20.CDO.1703.2008.1
sp. zn. 20 Cdo 1703/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudkyň JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Miroslavy Jirmanové v exekuční věci oprávněného města Jablonce nad Nisou , IČ 00262340, Mírové náměstí 19, zastoupeného JUDr. Milanem Vašíčkem, advokátem se sídlem v Brně, Lidická 57, proti povinnému A . V ., zastoupenému Mgr. Markem Dianem, advokátem se sídlem v České Skalici, Lidická 363, pro 300,- Kč, vedené u Okresního soudu v Ústí nad Orlicí pod sp. zn. 0 Nc 6218/2007, o dovolání oprávněného proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové z 15. 11. 2007, č. j. 19 Co 479/2007-14, takto:
I. Dovolání se zamítá .
II. Oprávněný je povinen zaplatit povinnému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 1.710,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Marka Diana.
Odůvodnění:
Shora označeným rozhodnutím krajský soud k odvolání povinného změnil usnesení ze 17. 4. 2007, č. j. 0 Nc 6218/2007-5, jímž okresní soud nařídil exekuci, tak, že návrh na její nařízení zamítl. Své rozhodnutí odůvodnil s poukazem na usnesení Nejvyššího soudu z 29. 1. 2004, sp. zn. 20 Cdo 2208/2002, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 1, ročník 2005, pod poř. č. 1, závěrem, že exekuční titul (blok na pokutu na místě nezaplacenou, vykonatelný dnem 20. 2. 2002) vydaný 4. 2. 2002, tedy před přijetím zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, účinného od 1. 1. 2006, bylo možno vykonat jen v pětileté propadné době podle ustanovení §88 odst. 1 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění účinném do 31. 12. 2005, počítané od uplynutí lhůty určené k zaplacení pokuty.
V dovolání oprávněný s poukazem na ustanovení §51 zákona č. 200/1990 Sb. a ustanovení §106 odst. 3 a §179 odst. 2, 3 zákona č. 500/2004 Sb., namítá nesprávné právní posouzení věci. Naplnění dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. spatřuje v – podle jeho názoru nesprávné – aplikaci ustanovení §88 zákona č. 200/1990 Sb., zakotvujícího pětiletou prekluzívní lhůtu k vykonání rozhodnutí o uložení pokuty za přestupek, namísto správného užití §70 odst. 1 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, v rozhodném znění, stanovícího k vybrání a vymožení pokuty šestiletou promlčecí lhůtu. Odkazuje také na nález Ústavního soudu ČSFR z 10. 12. 1992, sp. zn. Pl ÚS 78/92, a nález Ústavního soudu ČR ze 4. 2. 1997, sp. zn. Pl ÚS 21/96, a zdůrazňuje, že bylo-li exekuční řízení zahájeno (podáním návrhu na nařízení exekuce) 22. 3. 2007, „nebyl ani nemohl být jeho nárok prekludován ani promlčen.“
Povinný navrhl odmítnutí dovolání.
Nejvyšší soud věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 30.6.2009 (čl. II Přechodných ustanovení, bod 12, zákona č. 7/2009 Sb.).
Dovolání (přípustné podle §238a odst. 1 písm. c/, odst. 2 ve spojení s ustanovením §237 odst. 1 písm. a/ o. s. ř.) není důvodné.
Jelikož vady podle §229 odst. 1, odst. 2 písm. a/, b/ a odst. 3 o.s.ř., jež by řízení činily zmatečným ani jiné vady řízení (§241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř.), k nimž je dovolací soud – je-li dovolání přípustné – povinen přihlédnout z úřední povinnosti (§242 odst. 3, věta druhá, o.s.ř.), v dovolání namítány nejsou a nevyplývají ani z obsahu spisu, a protože jinak je dovolací soud vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně jeho obsahového vymezení (§242 odst. 3, věta první, o.s.ř.), je předmětem dovolacího přezkumu závěr odvolacího soudu o nutnosti aplikace ustanovení §88 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění účinném do 31. 12. 2005.
Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud věc posoudil podle právní normy (a to nejen hmotného práva, ale i – a o takový případ jde v souzené věci – práva procesního), jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu – sice správně určenou – nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval (z podřazení skutkového stavu hypotéze normy vyvodil nesprávné závěry o právech a povinnostech účastníků). Tak tomu v souzené věci není.
V usnesení z 30. 10. 2008, sp. zn. 20 Cdo 1802/2007, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 8, ročník 2009 pod poř. č. 83, Nejvyšší soud zaujal názor, že není-li stanoveno jinak, posuzuje se lhůta, v níž lze správní rozhodnutí vykonat, podle právního předpisu, na jehož základě bylo toto rozhodnutí vydáno. V odůvodnění uvedeného rozhodnutí, na něž v podrobnostech Nejvyšší soud odkazuje, je také vysvětleno, že skutečnost, kdy bylo exekuční řízení zahájeno, je pro posouzení lhůty, v níž lze rozhodnutí vykonat, bezvýznamná. V souzené věci bylo navrženo nařízení exekuce k vymožení pokuty uložené blokovým rozhodnutím (ze 4. 2. 2002, vykonatelným 20. 2. téhož roku) vydaným podle zákona č. 200/1990 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2005, tedy v době, než bylo jeho ustanovení §88 odst. 1, zakotvující pětiletou prekluzívní lhůtu k vykonání rozhodnutí, v souvislosti s přijetím nového správního řádu, účinného od 1. 1. 2006, zrušeno.
Z uvedeného plyne, že napadené rozhodnutí je v souladu s judikaturou, a tedy správné; protože se oprávněnému prostřednictvím uvedeného dovolacího důvodu jeho správnost zpochybnit nepodařilo, Nejvyšší soud dovolání podle §243b odst. 2, části věty před středníkem o. s. ř., zamítl.
Poněvadž dovolání bylo zamítnuto, vzniklo procesně úspěšnému povinnému podle ustanovení §142 odst. 1, §224 odst. 1 a §243b odst. 5 věty první o.s.ř. právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení; ty spočívají v částce 1.125,- Kč představující sazbu odměny za zastoupení advokátem (§1 odst. 1, §2 odst. 1, §3 odst. 1 bod 1., §10 odst. 3, §12 odst. 1, písm. a/ bod 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení a kterou se mění vyhláška Ministerstva spravedlnosti /advokátní tarif/, ve znění pozdějších předpisů, sníženou o 50% podle §18 odst. 1 vyhlášky), a v částce 300,- Kč paušální náhrady podle §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, jakož i DPH ve výši 20 %, tj. částce 285,- Kč.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 22. dubna 2010
JUDr. Vladimír Mikušek, v. r.
předseda senátu