ECLI:CZ:NS:2010:20.CDO.1772.2008.1
sp. zn. 20 Cdo 1772/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční věci oprávněné IV NOVA, a. s. „v likvidaci“ , se sídlem v Praze 1, Nové Město, Vodičkova 1277/19, zastoupené Mgr. Davidem Metelkou, advokátem se sídlem v Ostravě - Mariánských Horách, ul. 28. října 875/275, proti povinné EDIT CZECH, a. s. , od 14. 11. 2007 v konkurzu, se sídlem v Praze 4, Braník, Údolní 280, pro 89,900.000,- Kč a 83,964.870,62 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 13 Nc 25163/2006, o dovolání oprávněné proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. 6. 2007, č. j. 15 Co 9/2007-69, takto:
Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. 6. 2007, č. j. 15 Co 9/2007-69, se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud usnesením ze dne 19. 5. 2006, č. j. 13 Nc 25163/2006-13, nařídil podle vykonatelných notářských zápisů NZ 724/2002, N 772/2002, a NZ 725/2002, N 773/2002, sepsaných JUDr. Jarmilou Valigurovou, notářkou v Ostravě, dne 5. 8. 2002 v sídle obchodní společnosti Union banka, a. s., Ostrava - Moravská Ostrava, ul. 30. dubna č.p. 635, k uspokojení pohledávky oprávněné ve výši 89,900.000,- Kč s 7,5 % řádných úroků p. a. od 22. 7. 2004 do zaplacení, s 10 % úroky z prodlení p. a. od 22. 7. 2004 do zaplacení, pro řádný úrok do 21. 7. 2004 ve výši 7,296.857,22 Kč, pro úrok z prodlení do 21. 7. 2004 ve výši 10,407.533,55 Kč, k uspokojení pohledávky oprávněné ve výši 83,964.870,62 Kč s 3,98 % řádných úroků p. a. od 22. 7. 2004 do zaplacení, s 10 % úroky z prodlení p. a. od 22. 7. 2004 do zaplacení, pro řádný úrok do 21. 7. 2004 ve výši 3,102.167,77 Kč, pro úrok z prodlení do 21. 7. 2004 ve výši 9,660.166,09 Kč a pro náklady exekuce a náklady oprávněné, které budou v průběhu exekuce stanoveny, exekuci na majetek povinné. Jejím provedením pověřil soudního exekutora JUDr. Josefa Potočka.
Městský soud v Praze napadeným rozhodnutím usnesení obvodního soudu změnil tak, že návrh na nařízení exekuce zamítl, oprávněné uložil zaplatit soudnímu exekutorovi náklady exekuce, jejichž výše bude stanovena samostatným rozhodnutím, a dále jí uložil zaplatit povinné na nákladech řízení 124.045,60 Kč. Dospěl k závěru, že oprávněná nebyla ke dni podání návrhu na nařízení exekuce ani ke dni nařízení exekuce nositelkou tvrzených pohledávek vůči povinné, neboť z podání oprávněné ze dne 20. 3. 2007 (návrh na vstup jiné osoby do řízení) vyplývá, že vymáhané pohledávky byly oprávněnou dne 2. 6. 2005 postoupeny společnosti BRADDOCK FINANCE & CAPITAL LTD., která je následně postoupila další společnosti.
Oprávněná, jež přípustnost dovolání odvozuje z §237 odst. 1 písm. a) a §238a odst. 1 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 30. 6. 2009 (dále též jen „o. s. ř.“), namítá, že se odvolací soud její aktivní legitimací neměl zabývat, neboť ji povinná v odvolání nezpochybnila. Podle jejího přesvědčení však k podání návrhu na nařízení exekuce aktivně legitimována byla, i když pohledávku postoupila společnosti BRADDOCK FINANCE & CAPITAL LTD., neboť součástí Smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 2. 6. 2005 byla i dohoda uzavřená podle §530 zákona č. 40/1964, občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „obč. zák.“), podle níž mohl postupitel vymáhat až do písemného odvolání souhlasu ze strany postupníka pohledávky smlouvou postoupené svým jménem na účet postupníka. K odvolání souhlasu postupníka došlo 31. 1. 2007. To vše oprávněná uvedla v návrhu na vstup nového účastníka do řízení podle §107a o. s. ř. Oprávněná z tohoto důvodu vytýká odvolacímu soudu nesprávný výklad §530 odst. 1 obč. zák.; podle jejího názoru totiž dohoda o vymáhání pohledávky postupitelem na účet postupníka umožňuje podat návrh na nařízení exekuce postupníkovi. Oprávněná dále namítá, že řízení je zatíženo vadou spočívající v absenci poučení podle §118a odst. 2 o. s. ř., neboť odvolacímu soudu muselo být z podání oprávněné zřejmé, že se považuje za osobu aktivně legitimovanou k podání návrhu na nařízení exekuce , a proto ji měl vyzvat k doplnění skutkových tvrzení. Odvolací soud rovněž zatížil řízení vadou i proto, že ve věci nenařídil jednání. Navrhla, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Dovolací soud věc projednal a rozhodl o dovolání podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soud řád, ve znění účinném do 30. 6. 2009 (čl. II Přechodných ustanovení, bod 12., zákona č. 7/2009 Sb.).
Dovolání je podle ustanovení §237 odst. 1 písm. a), §238a odst. 1 písm. c), odst. 2 o. s. ř. přípustné, protože směřuje proti rozhodnutí, jímž odvolací soud změnil usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí [exekuce, viz §130 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 120/2001 Sb.“)].
Rozhodnutí odvolacího soudu lze přezkoumat jen z důvodů uplatněných v dovolání. Je-li dovolání – jako v projednávané věci – přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a), b) a §229 odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny (srov. §242 odst. 3 o. s. ř.).
Takovou „jinou vadou,“ jež je v dovolacím řízení relevantní, odvolací řízení vskutku trpí.
V usnesení ze dne 30. 6. 2005, sp. zn. 20 Cdo 2207/2004, uveřejněném v Soudní judikatuře č. 10, ročník 2005, pod č. 166 (srov. také Stanovisko Nejvyššího soudu k výkladu zákona č. 120/2001 Sb. ze dne 15. 2. 2006, sp. zn. Cpjn 200/2005, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 4, ročník 2006, pod č. 31, bod XI.), Nejvyšší soud vyložil, že ačkoli odvolací řízení ve věcech výkonu rozhodnutí (exekuce) je ovládáno zásadou úplné apelace (§254 odst. 4 o. s. ř., §52 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb.), i pro ně platí, že k novým skutečnostem smí odvolací soud přihlédnout jen tehdy, jestliže byly v odvolání uplatněny (§212a odst. 3 o. s. ř.).
Odvolací soud založil svůj závěr o nedostatku aktivní legitimace oprávněné na zjištěních, že oprávněná pohledávky, jejichž vymožení se domáhá, postoupila již 2. 6. 2005, tedy ještě před zahájením exekučního řízení, společnosti BRADDOCK FINANCE & CAPITAL LTD., která je následně postoupila společnosti Fiscalia s. r. o., a ta poté společnosti FISCALIA HOLDING, a. s.
K této okolnosti, kterou povinná v odvolání netvrdila, tedy přihlížet nesměl, a pokud tak učinil, zatížil řízení vadou, která měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř.).
Nejvyšší soud proto – aniž ve věci nařizoval jednání (§243a odst. 1, věta první, o. s. ř.) a aniž se zabýval dalšími dovolacími námitkami – usnesení odvolacího soudu ve věci samé i v závislých výrocích o náhradě nákladů řízení a nákladů exekuce zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§243b odst. 2, část věty za středníkem, odst. 3, věta první, o. s. ř.).
Soudy nižších stupňů jsou vázány právním názorem dovolacího soudu (§243d odst. 1, věta první, §226 odst. 1 o. s. ř.).
V novém rozhodnutí odvolací soud rozhodne nejen o nákladech dalšího řízení, ale znovu i o nákladech řízení původního, tedy i dovolacího (§243d odst. 1, věta druhá, o. s. ř.), případně bude o náhradě nákladů rozhodnuto ve zvláštním režimu (§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek
V Brně dne 28. dubna 2010
JUDr. Miroslava J i r m a n o v á, v. r.
předsedkyně senátu