ECLI:CZ:NS:2010:20.CDO.1996.2009.1
sp. zn. 20 Cdo 1996/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudkyň JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Miroslavy Jirmanové v exekuční věci oprávněné Pharm N.spol. s r.o. , se sídlem v Krnově, Pod Bezručovým vrchem, nám. Hrdinů 927/8, IČ 64086054, proti povinným 1) E. B ., a 2) D. B ., zastoupeným JUDr. Zuzanou Feldmanovou, advokátkou se sídlem v Praze 3, Bořivojova 108, vyklizením, vedené u Okresního soudu v Bruntále, pobočky v Krnově pod sp. zn. 19 Nc 221/2007, o dovolání povinných proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze 4.11.2008, č.j. 66 Co 634/2008-94, takto:
Dovolání se zamítá .
Odůvodnění:
Shora označeným usnesením krajský soud rozhodl, že v řízení bude namísto původní oprávněné BP BYT s.r.o., IČ 25866486, pokračovat se společností Pharm N.spol. s r.o., a to s odůvodněním, že původní oprávněná na tuto společnost převedla byt, jenž má být předmětnou exekucí vyklizen. S poukazem na ustanovení §107a o. s. ř. krajský soud uzavřel, že původní oprávněná podala řádný návrh na vstup nové oprávněné na její místo (č.l. 80), že nová oprávněná se svým vstupem do řízení souhlasila, a že převod k exekucí dotčenému bytu byl doložen kupní smlouvou z 27. 8. 2008 (uzavřenou tedy po zahájení exekučního řízení, č.l. 83) a výpisem z katastru nemovitostí, z něhož plyne, že právní účinky vkladu práva nastaly dnem 27. 8. 2008 v důsledku rozhodnutí č. j. V-2195/2008-831 (č.l. 82).
V dovolání povinní ohlašují dovolací důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř. Vadu řízení, jež měla podle jejich názoru za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, spatřují v tom, že o procesním nástupnictví krajský soud rozhodl na základě pouhé fotokopie kupní smlouvy, jež je podle jejich názoru nedostačující; podle povinných odvolací soud „ani nekonstatoval, jakým způsobem nová oprávněná vyslovila se vstupem do řízení souhlas.“ Převod vlastnického práva z dosavadní oprávněné na další subjekt považují dovolatelé „v této fázi za ryze účelový“, jelikož původní oprávněná si je vědoma řízení vedeného proti ní na základě žaloby D. a J. B. o nahrazení projevu vůle uzavřít kupní smlouvu k předmětné bytové jednotce. Podle názoru dovolatelů nelze v exekučním řízení pokračovat s novou oprávněnou, jelikož „tato nesplnila svou povinnost prokázat splnění podmínky pro vydání usnesení vyklizením bytu.“ Kromě toho „je exekuční řízení předčasné, jelikož dosud nebylo rozhodnuto o jejich návrhu z 13.11.2006 na odklad výkonu.“
Nejvyšší soud věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 30.6.2009 (čl. II Přechodných ustanovení, bod 12, zákona č. 7/2009 Sb.).
Dovolání, přípustné podle §239 odst. 1 písm. b) o. s. ř., není důvodné.
Jelikož vady podle §229 odst. 1, odst. 2 písm. a/, b/ a odst. 3 o.s.ř., jež by řízení činily zmatečným, a protože jinak je dovolací soud vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně jeho obsahového vymezení (§242 odst. 3, věta první, o.s.ř.), je s ohledem na obsah dovolání předmětem dovolacího přezkumu právní závěr odvolacího soudu, že podmínky pro vydání usnesení podle §107a o. s. ř. byly splněny, a dále posouzení, zda řízení vskutku trpí namítnutou vadou.
Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud věc posoudil podle právní normy (a to nejen hmotného práva, ale i – a o takový případ jde v souzené věci – práva procesního), jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu – sice správně určenou – nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval (z podřazení skutkového stavu hypotéze normy vyvodil nesprávné závěry o právech a povinnostech účastníků). Tak tomu však v souzené věci není.
Soud vyhoví návrhu žalobce (zde oprávněného), aby nabyvatel práva nebo povinnosti vstoupil do řízení na místo dosavadního účastníka řízení v první řadě tehdy, bude-li prokázáno, že
a) nastala právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva na jiného,
b) tato právní skutečnost se týká práva nebo povinnosti dosavadního účastníka řízení,
c) tato právní skutečnost nastala (došlo k ní) po zahájení řízení.
Ohledně žalobcem (oprávněným) označené právní skutečnosti soud zkoumá, zda vůbec jde o právní skutečnost, zda jde o takovou právní skutečnost, s níž právní předpisy obecně vzato spojují převod nebo přechod práva či povinnosti (zda tedy naopak nejde o takovou právní skutečnost, která podle právních předpisů přechod nebo převod práva či povinnosti za následek mít nemůže), zda opravdu nastala (tedy např., že smlouva byla skutečně uzavřena), a zda je v konkrétním případě způsobilá mít za následek přechod nebo převod práva či povinnosti, o něž v řízení jde (tedy, že se týká práva či povinnosti, o něž v řízení jde). Otázkou, zda tvrzené právo (povinnost), které mělo být převedeno nebo které mělo přejít na jiného, tu vskutku je, nebo zda podle žalobcem (oprávněným) uvedené právní skutečnosti opravdu na jiného přešlo nebo bylo převedeno, se soud nezabývá, neboť tato otázka se týká již posouzení věci samé, které nelze vyjádřit při zkoumání procesního nástupnictví, nýbrž teprve a jen v rozhodnutí o věci samé (srov. Bureš, J., Drápal, L., Krčmář, Z., Mazanec, M. Občanský soudní řád. Komentář, I. díl., 7. vydání, Praha C. H. Beck, 2006, strana 493).
Okolnosti popsané v předcházejícím odstavci pod písmeny a) – c) ostatně nezpochybňují ani samotní dovolatelé. Pokud jde o jejich námitku, že „soud nekonstatoval, jakým způsobem vyslovila společnost Pharm spol. s r.o. se vstupem do řízení souhlas“, ta nemá oporu v napadeném rozhodnutí, v němž krajský soud výslovně uvádí, že tato společnost souhlas udělila, což odpovídá také obsahu spisu (viz podání jednatele společnosti B. K. z 24. 10. 2008 na č. l. 81). Ostatní námitky („ryzí účelovosti převodu bytové jednotky, předčasnosti exekučního řízení“ a námitka vznesená v druhém odstavci třetí strany dovolání na č. l. 100, citovaná v předposlední větě druhého odstavce odůvodnění tohoto rozhodnutí) jsou pro posouzení, zda bylo namístě vydat usnesení podle §107a o. s. ř., nerevelantní.
S ohledem na výše uvedené lze uzavřít, že se povinným prostřednictvím uplatněných dovolacích důvodů správnost napadeného rozhodnutí zpochybnit nepodařilo, Nejvyšší soud tedy bez jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.) dovolání jako nedůvodné podle §243b odst. 2 části věty před středníkem odst. 6 o.s.ř. zamítl.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. května 2010
JUDr. Vladimír M i k u š e k , v. r.
předseda senátu