ECLI:CZ:NS:2010:20.CDO.2040.2009.1
sp. zn. 20 Cdo 2040/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Vladimíra Mikuška ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného Ing. D. B. , zastoupeného JUDr. Petrem Havlíčkem, advokátem se sídlem v Opavě, Ostrožná 11/13, proti povinné Ing. J. F. , zastoupené JUDr. Milanem Říhou, advokátem se sídlem v Brně, Nováčkova 11, provedením prací a výkonů – o zdržení se zásahů do výkonu práva věcného břemene, vedené u Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. 21 E 755/2008, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. 12. 2008, č. j. 9 Co 1037/2008-20, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Opavě usnesením ze dne 26. 8. 2008, č. j. 21 E 755/2008-9, nařídil podle rozsudku téhož soudu ze dne 10. 4. 2008. č. j. 10 C 228/2007-30, za porušení povinnosti zdržet se zásahů do výkonu práva věcného břemene svědčícího oprávněnému a spočívajícího v právu chůze, průjezdu osobního automobilu, průjezdu nákladního automobilu zabezpečujícího dovoz otopu, jakož i odvoz a dovoz stavebního materiálu sloužícího pro udržování nemovitostí oprávněného, a to přes pozemek povinné p. č. 21, ostatní plocha, ostatní komunikace, zapsaný na listu vlastnictví č. 256 pro obec Bohuslavice, katastrální území Bohuslavice u Hlučína, výkon rozhodnutí uložením pokuty povinné ve výši 10 000,- Kč, splatné do tří dnů od právní moci usnesení České republice – Okresnímu soudu v Opavě. Zároveň povinné uložil zaplatit oprávněnému na náhradě nákladů výkonu rozhodnutí 4 100,- Kč.
Krajský soud napadeným rozhodnutím usnesení soudu prvního stupně potvrdil a uložil povinné zaplatit oprávněnému na náhradě nákladů odvolacího řízení 1 550,- Kč. Uzavřel, že exekučnímu soudu nepřísluší při nařízení výkonu rozhodnutí zkoumat, zda povinná porušila povinnost uloženou jí vykonatelným exekučním titulem. Přišla-li povinná v odvolání s tvrzením, že exekuční titul „dodržuje v plném rozsahu“, jde o námitku způsobilou k projednání v řízení o zastavení výkonu rozhodnutí podle §268 odst. 1 písm. h) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. s. ř.“).
V dovolání, jehož přípustnost dovozuje z §237 odst. 1 písm. c) a odst. 3 ve spojení s §238a odst. 1 písm. c) a odst. 2 o. s. ř. (ve znění účinném do 30. 6. 2009), povinná namítá, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 2 písm. a/ a b/ o. s. ř.). Uvedla, že návrh na nařízení výkonu byl podán bezdůvodně, neboť v souladu s vykonávaným rozsudkem se zdržela všech zásahů do výkonu práva věcného břemene. Odvolací soud měl tu část odvolání, v němž povinná namítá splnění povinností vyplývajících z exekučního titulu, sám posoudit jako návrh na zastavení výkonu rozhodnutí a nikoliv usnesení soudu prvního stupně potvrdit. Ve skutečnosti, že povinná neměla možnost prokázat, že exekuční titul dodržuje, spatřuje zásadní právní význam „dovolání“. Vadou řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, je podle povinné skutečnost, že se krajský soud nezabýval jejím návrhem na zastavení výkonu rozhodnutí, a nesprávné právní posouzení věci spatřuje povinná ve skutečnosti, že odvolací soud rozhodoval odděleně od usnesení soudu prvního stupně, kterým byl nařízen výkon rozhodnutí uložením pokuty povinné, a spornou otázku, která byla předpokladem pro vydání tohoto usnesení, postoupil k rozhodnutí jinému soudu. Navrhla proto, aby dovolací soud usnesení soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Dovolací soud věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. 6. 2009 (čl. II. Přechodných ustanovení, bod 12, část první zákona č. 7/2009 Sb.).
Dovolání není přípustné.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Ve smyslu §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. – jenž podle §238a odst. 2 o. s. ř. platí obdobně a podle něhož je přípustnost dovolání nutno v předmětné věci posuzovat vedle §238a odst. 1 písm. c) o. s. ř. – je dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu, jemuž nepředcházelo kasační rozhodnutí, přípustné jen, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li ji v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Dovolací přezkum předjímaný ustanovením §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního právního významu. Způsobilým dovolacím důvodem, kterým lze dovolání odůvodnit, je tedy (vyjma případu - o který zde nejde - kdy by samotná vada podle §241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř. splňovala podmínku zásadního právního významu, tedy šlo-li by o tzv. „spor o právo“ /ve smyslu sporného výkladu či aplikace předpisů procesních/) důvod podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., jímž lze namítat nesprávné právní posouzení věci. Při přezkumu napadeného rozhodnutí (tedy i v rámci posouzení zásadního významu právních otázek, jejichž řešení odvolacím soudem dovolatelka napadla) je Nejvyšší soud uplatněným důvodem včetně jeho obsahového vymezení vázán (§242 odst. 3 věta první o. s. ř.).
Povinná argumenty ve prospěch názoru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní právní význam, sice přednesla, avšak hodnocením námitek obsažených v dovolání k závěru o splnění této podmínky dospět nelze.
Právní závěr odvolacího soudu, že při nařízení výkonu rozhodnutí soud nezkoumá, zda a v jaké míře povinný povinnost uloženou exekučním titulem plní, je v souladu s ustálenou soudní praxí, jež dovodila, že tato námitka je uplatnitelná v řízení o zastavení výkonu rozhodnutí (v souzené věci podle §268 odst. 1 písm. h/ o. s. ř.). Dobrovolné splnění povinnosti ještě před nařízením exekuce má však následně vliv na rozhodování o nákladech výkonu rozhodnutí (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 24. 9. 2008, sp. zn. 20 Cdo 406/2008).
Není důvodná rovněž námitka, že odvolací soud měl sám výkon rozhodnutí zastavit, posoudil –li podle obsahu část odvolání jako návrh na zastavení výkonu rozhodnutí. Z §252 odst. 1 o. s. ř. vyplývá, že v exekučním řízení je věcně příslušným okresní soud, proto jen jemu přísluší o návrhu na zastavení výkonu rozhodnutí rozhodnout.
Napadené rozhodnutí je tudíž v souladu se standardní judikaturou; podmínky pro vyslovení přípustnosti dovolání ve smyslu §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. splněny nejsou, a proto Nejvyšší soud dovolání odmítl (§243b odst. 5, věta první, §218 písm. c/ o. s. ř.).
O nákladech dovolacího řízení rozhodl Nejvyšší soud podle §243b odst. 5, věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. Podle obsahu spisu oprávněnému, kterému by náhrada náležela, žádné účelně vynaložené náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. listopadu 2010
JUDr. Miroslava J i r m a n o v á , v. r.
předsedkyně senátu