ECLI:CZ:NS:2010:20.CDO.215.2009.1
sp. zn. 20 Cdo 215/2009-399
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Vladimíra Mikuška ve věci již zletilé K. B. , dcery matky Mgr. L. B. a otce Ing. L. B. , zastoupeného JUDr. Danielou Křížkovou, advokátkou se sídlem v Praze 5, náměstí Kinských 7/76, o výkon rozhodnutí o úpravě styku, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 16 P 155/2000, o dovolání otce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. dubna 2008, č. j. 29 Co 24/2008 - 373, takto:
I. Dovolání se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 9 usnesením ze dne 20. 7. 2006, č. j. 16 P 155/2000 - 338, zamítl „návrh otce na výkon rozhodnutí“ (podle rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 17. 6. 1999, sp. zn. 28 P a Nc 316/99, 25 Nc 198/98) uložením pokuty matce „za neuskutečněné styky mezi tehdy nezletilou K. B. a otcem, které matka bezdůvodně neumožnila v době od 14. 9. 2001 do 1. 4. 2004 a od 7. 4. 2005 doposud“ , a rozhodl o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi rodiči a vůči státu. Jeho předchozí usnesení v této věci ze dne 12. 5. 2005, č. j. 16 P 155/2000 - 254, jímž matce uložil pokutu ve výši 10.000,- Kč „za styky mezi nezletilou a otcem, které matka bezdůvodně neumožnila v období od 14. 9. 2001 do 1. 4. 2004 a od 7. 4. 2005 do 8. 5. 2005“ a jímž rozhodl o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi rodiči a vůči státu, bylo zrušeno usnesením Městského soudu v Praze ze dne 30. 11. 2005, č. j. 29 Co 433/2005 - 275, a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení se závazným právním názorem, že k výzvě doručené matce dne 4. 9. 2000 v předchozím řízení o výkon rozhodnutí o úpravě styku otce s dcerou, jež bylo v důsledku zpětvzetí návrhu otcem pravomocně zastaveno, nelze v tomto řízení přihlížet, a že proto matka musí být znovu vyzvána k dobrovolnému plnění povinnosti podle §272 odst. 2 o. s. ř.; teprve zůstane-li nová výzva bezvýsledná, je namístě postup podle §273 odst. 1 o. s. ř.
Městský soud v Praze usnesením ze dne 15. 4. 2008, č. j. 29 Co 24/2008 - 373, usnesení soudu prvního stupně ve výroku, kterým byl zamítnut návrh otce na výkon rozhodnutí uložením pokuty matce, potvrdil, ve výroku o nákladech řízení ve vztahu mezi rodiči a vůči státu je změnil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Odvolací soud stejně jako v předchozím řízení vyšel z názoru, že neplnění povinností stanovených rozsudkem o úpravě styku s nezletilým dítětem lze sankcionovat teprve poté, co byl ten, kdo se soudnímu rozhodnutí odmítá podrobit, vyzván, aby je plnil (§272 odst. 2 o. s. ř.). Protože matce byla výzva podle tohoto ustanovení (poté, co dřívější usnesení soudu prvního stupně ze dne 12. 5. 2005, č. j. 16 P 155/2000 - 254, jímž matce uložil pokutu, bylo odvolacím soudem zrušeno a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení) doručena soudem prvního stupně až dne 18. 3. 2006, a poté již otec svá práva na styk s dcerou nerealizoval, ztotožnil se se závěrem obvodního soudu, že výkon rozhodnutí uložením pokuty za neuskutečněné styky otce s dcerou do 18. 3. 2006 nelze nařídit, neboť nedostatek výzvy není možné dodatečně odstranit.
Rozhodnutí odvolacího soudu napadl otec dovoláním, jehož přípustnost dovozuje z §237 odst. 1 písm. c), odst. 3 o. s. ř. ve spojení s §238a odst. 1 písm. c) o. s. ř., případně z §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř., neboť odvolací soud vyložil ustanovení §272 odst. 2 a §273 o. s. ř. nesprávně [§241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.] a v rozporu se zájmem dcery; jeho rozhodnutí tak má po právní stránce zásadní význam. Dovolatel nesouhlasí zejména s názorem odvolacího soudu, že matce nelze uložit pokutu za styky zmařené před doručením výzvy (§272 odst. 2 o. s. ř.), a v této souvislosti namítá, že výkonu rozhodnutí o úpravě styku se domáhal již od roku 2001, přičemž výzva k dobrovolnému plnění soudního rozhodnutí o úpravě styku byla matce doručena 4. 9. 2000 v předchozím řízení o výkon rozhodnutí (v němž vzal návrh zpět, neboť postoj matky se přechodně změnil), avšak od 14. 9. 2001 došlo k úplnému přerušení styku. I když po doručení nové výzvy k plnění rozsudku o úpravě styku matce dne 18. 6. 2006 již dceru nekontaktoval a k realizaci styku nedošlo, měl být výkon rozhodnutí uložením pokuty nařízen za předchozí nerealizované styky. Navrhl, aby usnesení odvolacího soudu bylo zrušeno a aby mu věc byla vrácena k dalšímu řízení.
Dovolací soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. 6. 2009 (viz čl. II., bod 12. části první zákona č. 7/2009 Sb.). Po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, oprávněnou osobou, účastníkem řízení, řádně zastoupeným advokátkou, dospěl po přezkoumání věci podle §242 o. s. ř. k závěru, že dovolání otce, které je přípustné podle §238a odst. 1 písm. c), odst. 2 ve spojení s §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř., není důvodné.
Nesprávné právní posouzení věci podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. může spočívat v tom, že odvolací soud věc posoudil podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Podle §272 odst. 2 o. s. ř., ve znění účinném do 30. 9. 2008, soud před nařízením výkonu rozhodnutí písemně nebo ústně do protokolu vyzve toho, kdo se odmítá podrobit soudnímu rozhodnutí nebo neplní soudem schválenou dohodu o výchově nezletilých dětí a o úpravě styku s nimi anebo rozhodnutí o navrácení dítěte, aby se soudnímu rozhodnutí podrobil nebo aby soudem schválenou dohodu plnil. V této výzvě upozorní též na následky neplnění povinností stanovených v rozhodnutí nebo v dohodě. Zůstane-li tato výzva bezvýsledná, nařídí soud podle §273 odst. 1 písm. a) o. s. ř., ve znění účinném do 30. 9. 2008, výkon rozhodnutí, kterým tomu, kdo neplní dobrovolně soudní rozhodnutí nebo soudem schválenou dohodu o výchově nezletilých dětí, popřípadě o úpravě styku s nimi anebo rozhodnutí o navrácení dítěte, uloží pokutu; výkon rozhodnutí uložením pokuty lze nařídit opětovně, jednotlivé pokuty nesmějí přesahovat 50 000 Kč a připadají státu.
Smyslem výzvy podle §272 odst. 2 o. s. ř. je přimět povinnou osobu k dobrovolnému splnění povinnosti stanovené v rozhodnutí nebo soudem schválené dohodě o výchově nezletilých dětí a o úpravě styku s nimi. Výzva podle §272 odst. 2 o. s. ř. musí vždy předcházet výkonu rozhodnutí uložením pokuty [§273 odst. 1 písm. a) o. s. ř.], to však neznamená, že by povinný rodič musel být poučován opakovaně. Takový postup by nebyl účelný a byl by i v rozporu s institutem výzvy jako specifické preventivní činnosti soudu před samotným nařízením výkonu rozhodnutí (srovnej Tripes, A.: Exekuce v soudní praxi, 2. vydání, Praha: C.H.Beck, 2001, s. 623).
Obecně je tedy třeba souhlasit s názorem otce, že povinný rodič nemusí být podle §272 odst. 2 o. s. ř. poučován opakovaně. S jeho námitkou, že soud měl matce uložit pokutu podle 273 odst. 1 písm. a) o. s. ř. za neuskutečněné styky s tehdy nezletilou K. v době od 14. 9. 2001 do 1. 4. 2004 a od 7. 4. 2005 se však ztotožnit nelze, neboť v tomto období již rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 17. 6. 1999, sp. zn. 28 P a Nc 316/99, 25 Nc 198/98, jímž byl upraven styk otce s tehdy nezletilou, nebyl - po právní moci rozsudku o rozvodu manželství rodičů - účinný.
Účinností rozhodnutí se rozumí, že rozhodnutí je způsobilé přivodit zamýšlené právní účinky. Účinnost však rozhodnutí může pozbýt, a to ze zákona nebo jako důsledek jiného rozhodnutí nebo právního stavu, který je doložen veřejnou listinou.
V posuzované věci z obsahu spisu vyplývá, že k návrhu matky ze dne 22. 1. 1998, jímž se domáhala úpravy výchovy a výživy tehdy nezletilé K. pro dobu před rozvodem a pro dobu po rozvodu manželství rodičů, Obvodní soud pro Prahu 9 rozsudkem ze dne 10. 9. 1998, č. j. 25 Nc 198/98 - 17, řízení o úpravu výchovy a výživy jmenované pro dobu před rozvodem v důsledku zpětvzetí návrhu zastavil a rozhodl o úpravě výchovy a výživy jmenované pro dobu po rozvodu manželství rodičů tak, že tehdy nezletilou K. svěřil do výchovy matky a otce zavázal platit na nezletilou výživné ve výši 1.400,- Kč měsíčně od právní moci rozsudku o rozvodu manželství. Styk otce s tehdy nezletilou K. byl upraven rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 17. 6. 1999 , č. j. 28 P a Nc 316/99-39, 25 Nc 198/98, který nabyl právní moci dne 25. 8. 1999; proti tomuto rozsudku podal otec odvolání, které vzal před nařízením odvolacího jednání zpět, a Městský soud v Praze proto usnesením ze dne 3. 11. 1999 , č. j. 14 Co 541/99 - 51, odvolací řízení zastavil. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 11. 5. 2000, č. j. 8 C 84/2000 - 9, který nabyl právní moci dne 5. 7. 2000, bylo manželství rodičů rozvedeno . Dne 14. 8. 2000 podal otec návrh na výkon rozhodnutí o úpravě styku s tehdy nezletilou K. a soud prvního stupně výzvou ze dne 18. 8. 2000 , sp. zn. 16 P 155/2000, doručenou matce dne 4. 9. 2000, matku podle §272 odst. 2 o. s. ř. vyzval, aby se podrobila soudnímu rozhodnutí o úpravě styku, a současně ji poučil o následcích neplnění stanovených povinností. Dne 6. 10. 2000 podal otec další návrh na výkon rozhodnutí odůvodněný tím, že výzva zaslaná matce zůstala bezvýsledná. Protože po soudních jednáních se styk začal opět realizovat, vzal otec svůj návrh dne 23. 11. 2001 zpět a soud prvního stupně pravomocným usnesením ze dne 29. 11. 2001, č. j. 16 P 155/2000 - 110, řízení o výkon rozhodnutí zastavil. Již dne 17. 1. 2002 podal otec další návrh na nařízení výkonu rozhodnutí o úpravě styku s dcerou s tvrzením, že styk se po dohodě rodičů uskutečnil jen několikrát na podzim roku 2001 a že mu v něm matka opět brání.
Vztah rozsudku o úpravě práv a povinností rodičů k nezletilým dětem podle §50 a §86 zákona č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění účinném do 31. 7. 1998, k pravomocnému rozsudku o rozvodu manželství rodičů byl řešen v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 1967, sp. zn. 5 Cz 146/67, publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod poř. č. 31/68, se závěrem, že „dřívější úprava práv a povinností rodičů k nezletilému dítěti pozbývá účinnosti právní mocí rozhodnutí o rozvodu manželství rodičů“. K tomuto závěru se Nejvyšší soud v řízení o úpravě styku rodiče s nezletilým dítětem přihlásil v usnesení ze dne 20. 9. 1999, sp. zn. 30 Cdo 1443/98, a za účinnosti novely zákona o rodině provedené zákonem č. 91/1998 Sb. s účinností od 1. 8. 1998 v usnesení ze dne 18. 10. 2010, sp. zn. 20 Cdo 4958/2008. Vzhledem k těmto závěrům je tedy podstatné, zda a kdy nabyl právní moci rozsudek o rozvodu manželství rodičů, neboť pravomocný rozsudek, jímž bylo manželství rodičů nezletilého dítěte rozvedeno, je skutečností, jež má za následek neúčinnost předchozí úpravy práv a povinností rodičů k nezletilým dětem ve smyslu §50 a §86 zákona o rodině.
Jestliže se v dané věci z obsahu spisu podává, že manželství rodičů tehdy nezletilé K. bylo pravomocně rozvedeno ke dni 5. 7. 2000 , pak je nepochybné, že úprava práv a povinností rodičů k dceři, včetně úpravy styku otce s ní, provedená rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 17. 6. 1999, sp. zn. 28 P a Nc 316/99, 25 Nc 198/99, pozbyla ke dni 5. 7. 2000 účinnosti.
Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi dále opakovaně dovodil, že je-li neúčinnost titulu zjevná již v řízení o nařízení výkonu rozhodnutí (exekuce), nelze k ní nepřihlédnout jen proto, že prostor k jejímu posouzení se zpravidla přesouvá do stadia řízení o zastavení výkonu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 4. 2007, sp. zn. 20 Cdo 1331/2006, ze dne 25. 3. 2004, sp. zn. 20 Cdo 1007/2003, ze dne 21. 1. 2005, sp. zn. 20 Cdo 2647/2003, ze dne 23. 6. 2009, sp. zn. 20 Cdo 5478/2007, ze dne 18. 10. 2010, sp. zn. 20 Cdo 4958/2008). V takových případech se uplatní zásada, že nařízení výkonu rozhodnutí (exekuce), který by musel být ihned poté zastaven, odporuje rozumnému a praktickému exekučnímu režimu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2003, sp. zn. 20 Cdo 984/2002, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 5/2004 pod č. 44, nebo usnesení ze dne 30. 11. 2005, sp. zn. 20 Cdo 761/2005). Titul, který zjevně není v době rozhodování o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí účinný, nemůže být obecně způsobilým titulem, na jehož podkladě by mohla být nařízena a prováděna exekuce (výkon rozhodnutí), a návrh je proto třeba zamítnout.
Z uvedeného vyplývá, že rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 17. 6. 1999, sp. zn. 28 P a Nc 316/99, 25 Nc 198/98, nebyl způsobilým exekučním titulem, na jehož podkladě by mohl být nařízen a prováděn výkon rozhodnutí pro neuskutečněné styky otce s tehdy nezletilou K. v době od 14. 9. 2001 do 1. 4. 2004 a od 7. 4. 2005 do rozhodnutí soudu prvního stupně.
Protože dovolání není - z důvodu neúčinnosti podkladového rozhodnutí - opodstatněné a protože vady řízení uvedené v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o. s. ř., jakož i jiné vady řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, k nimž dovolací soud přihlíží z úřední povinnosti, nebyly dovolacím soudem zjištěny, Nejvyšší soud dovolání otce podle §243b odst. 2, věty před středníkem o. s. ř. zamítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř., neboť otec s ohledem na výsledek tohoto řízení nemá na jejich náhradu právo, a matce a již zletilé K. žádné náklady dovolacího řízení nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 15. prosince 2010
JUDr. Olga Puškinová, v. r.
předsedkyně senátu