ECLI:CZ:NS:2010:20.CDO.217.2009.1
sp. zn. 20 Cdo 217/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Miroslavy Jirmanové v exekuční věci oprávněné Všeobecné zdravotní pojišťovny České republiky , se sídlem v Praze 3, Orlická 4/2020, IČ 411 97 518, adresa pro doručování: VZP ČR, Územní pracoviště Praha-západ, Jankovcova 1566/2b, 170 00 Praha 7, proti povinné J. V. , zastoupené JUDr. Zuzanou Hudečkovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Týnská 1053/21, pro 104.314,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn. 13 Nc 7395/2007, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 22. srpna 2008, č. j. 28 Co 221/2008 - 15, takto:
Dovolání se odmítá .
Stručné odůvodnění (§243c odst. 2 o. s. ř.):
Krajský soud v Praze shora označeným usnesením potvrdil usnesení ze dne 13. 11. 2007, č. j. 13 Nc 7395/2007 - 3, jímž Okresní soud Praha-západ nařídil podle vykonatelných platebních výměrů VZP ČR, ÚP Praha-západ, ze dne 11. 4. 2007, č. 4240700266 a č. 2140700265, k uspokojení pohledávky oprávněné ve výši 104.314,- Kč a pro náklady exekuce, které budou v průběhu řízení stanoveny, exekuci na majetek povinné, jejímž provedením pověřil soudního exekutora JUD. Ivana Luhana, Exekutorský úřad Praha 1. Odvolací soud uzavřel, že předpoklady pro nařízení exekuce byly splněny, a za nedůvodnou považoval námitku povinné, že exekuční tituly jí nebyly řádně doručeny, neboť z obsahu spisu vyplývá, že oba platební výměry převzala osobně dne 13. 4. 2007. Další námitky povinné, že oprávněná nepostupovala v souladu s ustanovením §73 odst. 1 zák. č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, když jí neposkytla náhradní lhůtu k zaplacení pohledávky, a že pohledávku vymáhá až po delší době, nejsou podle krajského soudu skutečnostmi rozhodnými pro nařízení exekuce.
Proti usnesení odvolacího soudu podala povinná dovolání, jehož přípustnost dovozuje z §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., a podává je z důvodu uvedeného v §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Opětovně namítá, že oprávněná nepostupovala v souladu s ustanovením §73 odst. 1 zák. č. 337/1992 Sb., když přistoupila k vymáhání pohledávky, aniž by povinné poskytla náhradní lhůtu k jejímu zaplacení; z tohoto důvodu nejsou podle názoru povinné platební výměry exekučními tituly ve smyslu §40 exekučního řádu a nemohou být proto vykonatelné. Navrhla, aby rozhodnutí soudů obou stupňů byla zrušena a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Dovolací soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. 6. 2009 (viz čl. II., bod 12. části první zákona č. 7/2009 Sb.)
a po přezkoumání věci dospěl k závěru, že dovolání není podle §238a odst. 1 písm. c), odst. 2 o. s. ř. ve spojení s 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a §130 zákona č. 120/2001 Sb. přípustné.
Dovolatelka žádnou otázku, která by měla činit rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadně významným (§237 odst. 3 o. s. ř.), v dovolání nevymezila. Námitka povinné, že oprávněná nepostupovala v souladu s ustanovením §73 odst. 1 zákona č. 337/1992 Sb. a že tak není dána vykonatelnost podkladových platebních výměrů, je zcela nepřípadná, neboť na posouzení této otázky rozhodnutí odvolacího soudu nespočívá - odvolací soud se jí vůbec nezabýval - a dovolací soud tak v tomto směru nemohl rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumat. Pouze pro úplnost dovolací soud poznamenává, že podle §53 odst. 1 zák. č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, se na rozhodování zdravotních pojišťoven mj. ve věcech placení pojistného sice vztahují obecné předpisy o správním řízení (zák. č. 500/2004 Sb., správní řád, potažmo zák. č. 337/1992 Sb.), avšak jen „nestanoví-li tento zákon jinak“. Podle §53 odst. 1 věty čtvrté z. č. 48/1997 Sb. je však platební výměr na dlužné pojistné vykonatelný bez ohledu na právní moc, jestliže od jeho doručení uplynulo 15 dnů; ustanovení §73 odst. 1 zákona č. 337/1992 Sb. tak na posuzovaný případ vůbec nedopadá.
Z uvedeného vyplývá, že rozhodnutí odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu §237 odst. 3 o. s. ř., a dovolání proti němu podle §238a odst. 1 písm. c), odst. 2 o. s. ř. ve spojení s §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. není tudíž přípustné. Nejvyšší soud proto dovolání povinné podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O případných nákladech vzniklých oprávněné v dovolacím řízení rozhodne soudní exekutor (§88 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. května 2010
JUDr. Olga Puškinová, v. r.
předsedkyně senátu