ECLI:CZ:NS:2010:20.CDO.2173.2008.1
sp. zn. 20 Cdo 2173/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudkyň JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Miroslavy Jirmanové ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné Okresní správy sociálního zabezpečení v Rokycanech, Josefa Tomáška 100/II, proti povinné Železárny Hrádek a. s., se sídlem v Hrádku, Nová Huť 204, IČ 45359016, zastoupené JUDr. Pavlem Gazárkem, advokátem se sídlem v Blatnici pod Svatým Antonínkem, pro částku 34.102.635,76 Kč, o zastavení výkonu, vedené u Okresního soudu v Rokycanech pod sp. zn. E 1050/2000, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Plzni z 5. 2. 2008, č. j. 18 Co 572/2007-145, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Shora označeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení z 22. 8. 2007, č. j. E 1050/2000-139, jímž okresní soud podle §104 odst. 1 o. s. ř. zastavil řízení o návrhu na zastavení výkonu rozhodnutí z 29. 5. 2007 (č. l. 136) s odůvodněním, že vydání rozhodnutí brání ve smyslu ustanovení §159a odst. 5 o. s. ř. překážka věci rozsouzené, jelikož v minulosti okresní soud o jednom návrhu na zastavení výkonu rozhodnutí podle §268 odst. písm. h) o. s. ř. (z 24. 3. 2004, č. l. 43) ve vztahu k týmž věcem – a to zamítavým výrokem – rozhodl. Krajský soud pak jeho tehdejší usnesení z 27. 10. 2004, č. j. E 1050/2000-88, usnesením z 26. 1. 2005 ,č. j. 14 Co 32/2005-96, potvrdil a rozhodnutí nabyla právní moci dnem 10. 2. 2005. Odvolací soud se v napadeném rozhodnutí ztotožnil s právním závěrem okresního soudu, že byl-li opětovně podán návrh na zastavení výkonu rozhodnutí, ač se již netýkal všech movitých věcí zapsaných v sepise z 28. 5. 2002 (č. l. 9) pod položkami 1-17, nýbrž pouze movitých věcí sepsaných v témže zápise pod položkami 11-16, jde stále o stejnou věc se stejnými účastníky, stejným předmětem řízení a stejným nárokem nebo stavem vymezeným stejnými skutkovými tvrzeními, jelikož v obou řízeních povinná navrhovala zastavení výkonu rozhodnutí s odůvodněním, že ten se týká věcí z jejího vlastnictví, které nezbytně nutně potřebuje k výkonu své podnikatelské činnosti (§322 odst. 3 o. s. ř.).
V dovolání povinná namítá nesprávné právní posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.), jež spatřuje v závěru soudů obou stupňů o totožnosti věcí. Tento závěr podle ní nemůže obstát, neboť porovnáním obsahu obou návrhů na zastavení výkonu rozhodnutí lze uzavřít, že druhým návrhem na zastavení výkonu se domáhala zastavení výkonu pouze ohledně části movitých věcí uvedených původně v soupise movitostí z 28. 5. 2002, s odůvodněním, že tyto konkrétní movitosti nezbytně nutně potřebuje k výkonu své podnikatelské činnosti.
Nejvyšší soud věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 30.6.2009 (čl. II Přechodných ustanovení, bod 12, zákona č. 7/2009 Sb.).
Dovolání (přípustné podle §239 odst. 2 písm. a/, nikoli tedy, jak nesprávně dovozuje dovolatelka, podle §238a odst. 1 písm. d/ o. s. ř.) není důvodné.
Jestliže povinná v nynějším řízení (viz podání z 29. 5. 2007 na č. l. 134) navrhuje zastavení výkonu rozhodnutí podle §268 odst. 1 písm. d) o. s. ř., a odůvodňuje-li návrh týmiž skutkovými tvrzeními, pak ve vztahu k vysokozdvižnému vozíku DV 25 BK (pol. 11), elektronické váze zn. Berkel (pol. 12), vázacímu strojku zn. Fromm (pol. 13), pásové pile poloautomatické na kov (pol. 14), lisu hydraulickému (pol. 15) a pile kotoučové (pol. 16), usiluje o zastavení výkonu ve vztahu k těmto věcem přesto, že o takovém jejím návrhu (dřívějším, a to z 24. 3. 2004, viz č. l. 43) bylo již pravomocně rozhodnuto, totiž zamítavým usnesením okresního soudu z 27. 10. 2004, č. j. E 1050/2000-88, potvrzeným usnesením krajského soudu z 26. 1. 2005, č. j. 14 Co 32/2005-96. Na uvedeném závěru, že pozdějšímu řízení brání překážka věci rozsouzené, pro niž je nutno nynější řízení podle §104 odst. 1 o. s. ř. zastavit, nemůže nic změnit ani okolnost, že v předcházejícím řízení obsahoval návrh na zastavení výkonu ještě další movité věci (vyjmenované pod pol. č. 1 – 10 a 17), ohledně nichž měl být výkon zastaven také.
S ohledem na výše uvedené lze uzavřít, že se dovolatelce prostřednictvím uplatněného dovolacího důvodu správnost napadeného rozhodnutí zpochybnit nepodařilo, Nejvyšší soud tedy bez jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.) dovolání jako nedůvodné podle §243b odst. 2 části věty před středníkem odst. 6 o.s.ř. zamítl.
Dovolatelka zůstala procesně neúspěšná, oprávněné náklady dovolacího řízení, na jejichž náhradu by jinak měla právo, (podle obsahu spisu) nevznikly; této procesní situaci odpovídá ve smyslu ustanovení §142 odst. 1, §224 odst. 1 a §243b odst. 5 o.s.ř. výrok, že na náhradu nákladů tohoto řízení nemá právo žádný z účastníků.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. dubna 2010
JUDr. Vladimír Mikušek, v. r.
předseda senátu