ECLI:CZ:NS:2010:20.CDO.2219.2008.1
sp. zn. 20 Cdo 2219/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudkyň JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Miroslavy Jirmanové v exekuční věci oprávněného města Kolín , Karlovo náměstí 78, IČ 00235440, proti povinnému J . K ., zastoupenému Mgr. Pavlem Černým, advokátem se sídlem v Kolíně III., Obecní Dvůr 433, pro částku 300,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Kolíně pod sp. zn. 14 Nc 674/2007, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Praze z 28. 12. 2007, č. j. 22 Co 714/2007-19, takto:
Usnesení Krajského soudu v Praze z 28. 12. 2007, č. j. 22 Co 714/2007-19, a usnesení Okresního soudu v Kolíně z 21. 3. 2007, č. j. 14 Nc 674/2007-5, se ruší a věc se okresnímu soudu vrací k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Shora označeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení z 21. 3. 2007, č. j. 14 Nc 674/2007-5, jímž okresní soud nařídil exekuci. S odvolací námitkou povinného, že podle §88 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, lze rozhodnutí o uložení pokuty (v souzené věci vykonatelné 21.5.2002) vykonat jen do pěti let po uplynutí lhůty určené pro její zaplacení, se krajský soud vypořádal závěrem, že „před podáním návrhu na nařízení exekuce z 19. 3. 2007 povinný nesplnil povinnost uloženou mu exekučním titulem“, a že „rozhodnutí správního orgánu může být podkladem pro nařízení exekuce, protože ke zmeškání pětileté prekluzívní lhůty nedošlo.“
V dovolání povinný namítá nesprávné právní posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.), jež spatřuje v závěru odvolacího soudu, že v exekučním řízení zahájeném 19.3.2007 pětiletá prekluzívní lhůta zmeškána nebyla. Podle jeho názoru „není pro běh, resp. přerušení pětileté lhůty rozhodné, kdy byl podán návrh na nařízení exekuce (v daném případě 19. 3. 2007).“
Nejvyšší soud věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 30.6.2009 (čl. II Přechodných ustanovení, bod 12, zákona č. 7/2009 Sb.).
Dovolání (přípustné podle §238a odst. 1 písm. c/, odst. 2 ve spojení s ustanovením §237 odst. 1 písm. c/, odst. 3 o. s. ř. pro rozpor s judikaturou) je důvodné.
Jelikož vady podle §229 odst. 1, odst. 2 písm. a/, b/ a odst. 3 o.s.ř., jež by řízení činily zmatečným ani jiné vady řízení (§241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř.), k nimž je dovolací soud – je-li dovolání přípustné – povinen přihlédnout z úřední povinnosti (§242 odst. 3, věta druhá, o.s.ř.), v dovolání namítány nejsou a nevyplývají ani z obsahu spisu, a protože jinak je dovolací soud vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně jeho obsahového vymezení (§242 odst. 3, věta první, o.s.ř.), je předmětem dovolacího přezkumu závěr odvolacího soudu, že pětiletá prekluzívní lhůta předepsaná ustanovením §88 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění účinném do 31. 12. 2005, „zmeškána nebyla.“
V usnesení z 30. 10. 2008, sp. zn. 20 Cdo 1802/2007, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 8, ročník 2009 pod poř. č. 83, Nejvyšší soud zaujal názor, že není-li stanoveno jinak, posuzuje se lhůta, v níž lze správní rozhodnutí vykonat, podle právního předpisu, na jehož základě bylo toto rozhodnutí vydáno. V odůvodnění uvedeného rozhodnutí, na něž v podrobnostech Nejvyšší soud odkazuje, je také vysvětleno, že skutečnost, kdy bylo exekuční řízení zahájeno, je pro posouzení lhůty, v níž lze rozhodnutí vykonat, bezvýznamná. V souzené věci bylo navrženo nařízení exekuce k vymožení pokuty uložené blokovým rozhodnutím vykonatelným 21. 5. 2002, vydaným podle zákona č. 200/1990 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2005, tedy v době, než bylo jeho ustanovení §88 odst. 1, zakotvující pětiletou prekluzívní lhůtu k vykonání rozhodnutí, v souvislosti s přijetím nového správního řádu, účinného od 1. 1. 2006, zrušeno.
Z uvedeného plyne, že pětiletá prekluzívní lhůta zakotvená v ustanovení §88 zákona č. 200/1990 Sb., již v době vydání napadeného rozhodnutí odvolacího soudu uplynula.
Dospěl-li odvolací soud k závěru jinému, je jeho právní posouzení věci nesprávné; protože na tomto nesprávném právním posouzení napadené rozhodnutí spočívá, Nejvyšší soud je bez jednání (§243a odst. 1 o.s.ř.) podle §243b odst. 2 věty za středníkem o.s.ř. zrušil a věc mu podle §243b odst. 3 věty první o.s.ř. vrátil k dalšímu řízení, a poněvadž důvody, pro které bylo zrušeno usnesení odvolacího soudu, platí i na usnesení soudu prvního stupně, zrušil Nejvyšší soud i je a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§243b odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Protože rozhodnutí o uložení blokové pokuty za přestupek nutno v pětileté prekluzívní lhůtě, počítané od uplynutí lhůty k zaplacení, vykonat (tedy exekuci nejen nařídit, nýbrž i provést), nemůže na výše uvedeném závěru nic změnit ani okolnost, že prekluzívní lhůta v době vydání usnesení, jímž soud prvního stupně dne 21. 3. 2007 exekuci – prozatím nepravomocně – nařídil, ještě neuplynula.
Právní názor dovolacího soudu je závazný (§243d odst. 1 část první věty za středníkem o.s.ř.).
V novém usnesení soud rozhodne nejen o nákladech dalšího řízení, ale znovu i o nákladech řízení původního, tedy i dovolacího (§243d odst. 1 věta druhá o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 22. dubna 2010
JUDr. Vladimír Mikušek, v. r.
předseda senátu