ECLI:CZ:NS:2010:20.CDO.2239.2008.1
sp. zn. 20 Cdo 2239/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Olgy Puškinové v právní věci žalobkyně L. P. , zastoupené JUDr. Ivanem Krutským CSc., advokátem se sídlem v Praze 7 - Holešovicích, Výstaviště 67, proti žalovaným 1) Mgr. I. S., soudní exekutorce Exekutorského úřadu B., 2) České republice – Ministerstvu financí, se sídlem v Praze 1, Letenská 15 (dříve České konsolidační agentuře), a 3) P. P. , zastoupenému JUDr. Tomášem Cabalkou, advokátem se sídlem ve Stříbrné Skalici, U jabloně 358, o určení, že žalobkyně není účastníkem exekučního řízení vedeného Mgr. I. S. pod sp. zn. EX 176/05, vedené u Okresního soudu v Benešově pod sp. zn. 10 C 173/2005, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 20. 9. 2007, č. j. 19 Co 262/2007-142, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud napadeným rozhodnutím potvrdil rozsudek ze dne 1. 2. 2007, č. j. 10 C 173/2005-88, ve výroku, jímž okresní soud zamítl žalobu na určení, že žalobkyně není účastnicí řízení vedeného exekutorkou Mgr. I. S. pod sp. zn. EX 176/05 k uspokojení pohledávky České konsolidační agentury proti povinnému P. P., a ve výrocích, jimiž okresní rozhodl o nákladech řízení ve vztahu mezi žalobkyní a 1) i 2) žalovanou; pouze ve vztahu mezi žalobkyní a 3) žalovaným odvolací soud změnil rozsudek tak, že náhradu nákladů řízení nepřiznal. Žádnému nepřiznal rovněž náhradu nákladů odvolacího řízení.
Odvolací soud dospěl shodně s okresním soudem k (právnímu) závěru, že žalobkyně nemá naléhavý právní zájem na žalobním určení o svém procesním postavení jako účastnice v probíhajícím exekučním řízení, vedeném na majetek jejího manžela. Vysvětlil, že účastenství manžela povinného v řízení o výkon rozhodnutí příp. exekuci je vymezeno zákonem (§255 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soud řád /dále též jen „o. s. ř.“/, §36 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/, ve znění pozdějších předpisů, dále též jen „zákona č. 120/2001 Sb.“) tak, že účastníkem se stává, jsou-li postihovány věci nebo práva patřící do společného jmění s povinným, a to již za situace, kdy se postižení takových věcí nebo práv jeví jako možné (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 7. 1997, sp. zn. 2 Cdon 1446/96, uveřejněné v časopise Soudní judikatura sešit č. 14, ročník 1997, pod č. 113). Není přitom účastníkem celého řízení, ale jen té části, v níž jde o tyto věci a práva; v exekuci tedy jen tehdy, byl-li vydán exekutorem exekuční příkaz k provedení exekuce některým ze zákonem vymezených způsobů, jímž bude postihován majetek patřící do společného jmění povinného a jeho manžela. Z povahy věci může být účastníkem exekučního řízení prodejem movitých věcí, nemovitostí či podniku, nemůže být ale účastníkem exekuce srážkami ze mzdy a jiných příjmů povinného, protože tyto nároky samy o sobě nejsou součástí společného jmění manželů. Pomocí určovací žaloby nelze řešit ty otázky, které mají význam jen pro jiné již probíhající řízení (v němž je lze řešit jako předběžné) nebo které mají být podle zákona řešeny v jiném řízení. Smyslem určovací žaloby je vyřešit spornou existenci právního vztahu či práva ve smyslu práva hmotného, řešení otázky procesního postavení určovací žalobou je jen zbytečným rozmnožováním sporů, tuto otázku si musí vyřešit výlučně exekuční soud či pověřená soudní exekutorka. Obrana žalobkyně, že postižená věc nebo právo do společného jmění nespadá, případně je jejím individuálním majetkem, spočívá v excindační žalobě (§267 o. s. ř.), případně v domáhání se vydání bezdůvodného obohacení.
Žalobkyně v dovolání, jehož přípustnost opírá o §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.). Vytýká odvolacímu soudu, že se nevypořádal s její námitkou, že druh určovacího petitu, jaký obsahuje žaloba v projednávané věci, stávající judikatura nevylučuje (rozsudek Nejvyššího soudu z 27. 3. 1997, sp. zn. 3 Cdon 1338/96, uveřejněný v časopise Soudní judikatura 3/1997 pod. č. 21, nález Ústavního soudu III. ÚS 17/95, publikovaný ve Sb. nálezů a usnesení ÚS ČR, sv. 3, č. 35), odvolací soud nezohlednil ani právní názor obsažený v citovaném komentáři k exekučnímu řádu, podle něhož se o přibrání manžela povinného nevydává rozhodnutí. Určovací žaloba má mít preventivní povahu. Poukazuje na to, že exekutor tak může na základě samostatného rozhodnutí o tom, že manžel povinného se přibírá jako účastník řízení do exekuce, neoprávněně zjišťovat a zpracovávat údaje o manželovi povinného, aniž by tato osoba mohla dát najevo svou skutečnou právní pozici excindační žalobou. Usnesení je totiž vnímáno jako veřejná listina, jejíž existence také může mít negativní důsledky pro oprávněné zájmy manžela povinného. Dovolatelka namítá, že mezi vydáním usnesení a možností bránit se excindační žalobou uplyne značná doba, po kterou je majetek žalobkyně, který exekuci nepodléhá, „protiprávně atakován hrozbou exekuce“. Napadené rozhodnutí nemůže obstát vedle čl. 36 Listinypráv a svobod, zakotvujícího právo na spravedlivý proces, je případem odmítnuté spravedlnosti. Navrhla, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Dovolací soud věc projednal a rozhodl podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. 6. 2009 (čl. II Přechodných ustanovení, bod 12. zákona č. 7/2009 Sb.).
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Je-li napadeným rozhodnutím – jako v projednávaném případě – rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, je dovolání přípustné za podmínek vymezených v §237 odst. 1 písm. b) nebo c) o. s. ř. Použití ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. je vyloučeno, protože rozhodnutí soudu prvního stupně nepředcházelo dřívější – odvolacím soudem zrušené rozhodnutí, jímž by soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak. Proto je možné přípustnost dovolání posuzovat jen v intencích ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., jež ji spojuje se závěrem dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum se otevírá toliko pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu; způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je tedy pouze důvod podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. (nesprávné právní posouzení věci). Při přezkumu napadeného rozhodnutí – a tedy i v rámci posouzení zásadního významu právních otázek, jejichž řešení odvolacím soudem dovolatelka zpochybnila – je dovolací soud uplatněným důvodem včetně jeho obsahového vymezení vázán (§242 odst. 3, věta první, o. s. ř.).
Dovolatelka sice přednesla argumenty ve prospěch názoru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, hodnocením námitek v dovolání obsažených však k takovému závěru dospět nelze.
V projednávané věci bylo zjištěno, že na majetek 3) žalovaného prohlásil Krajský obchodní soud v Praze usnesením ze dne 20. 4. 1999, č. j. 95 K 76/98-45, konkurz, usnesení nabylo právní moci 11. 5. 1999. V rámci konkurzního řízení soud schválil usnesením ze dne 26. 6. 2000, č. j. 95 K 76/98-234, dohodu o vypořádání společného jmění manželů - žalobkyně a 3) žalovaného. Dne 16. 5. 2005 Okresní soud v Benešově usnesením pod č. j. 7 Nc 3471/2005-19 nařídil podle vykonatelného výpisu ze seznamu přihlášených pohledávek č. 2 ze dne 22. 3. 2001, sp. zn. 95 K 76/98, exekuci na majetek 3) žalovaného k uspokojení pohledávky České konsolidační agentury (2/ žalované) ve výši 2.090.461,- Kč a k vymožení nákladů exekuce. Provedením exekuce pověřil exekutorku Mgr. I. S., která dne 31. 8. 2005 vydala usnesení č. j. EX 176/05-10, jímž přibrala do řízení jako účastníka manželku povinného (žalobkyni) a jež odůvodnila ustanovením §94 odst. 3 o. s. ř. Proti tomuto usnesení nebylo přípustné odvolání ve smyslu §202 odst. 1 písm. b) o. s. ř. Manželka povinného tedy podala žalobu na určení, že není účastnicí exekučního řízení na majetek manžela, žalobu okresní soud zamítl pro nedostatek naléhavého právního zájmu na určení a odvolací soud toto rozhodnutí potvrdil.
Naléhavý právní zájem na určení je dán zejména tam, kde by bez tohoto určení bylo ohroženo právo žalobce, nebo kde by se bez tohoto určení jeho právní postavení stalo nejistým (viz rozsudek Nejvyššího soudu z 24. 2. 1971, sp. zn. 2 Cz 8/71, publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1972, pod č. 17). K výkladu §80 písm. c) o. s. ř. uvádí dále komentář autorů Drápal. L., Bureš. J. a kol. Občanský soudní řád I. §1 až 200za. Komentář. 1. vydání. Praha : C. H. Beck, 2009 na str. 528, že „určovací žaloby slouží potřebám praktického života a nemohou vést ke zbytečnému rozmnožování sporů.“ Musí se však jednat o žalobu na určení či neurčení práva či právního vztahu vyplývajícího z hmotného práva. O takovou žalobu se však v souzené věci nejedná, jestliže jí chce žalobkyně řešit svoje procesní postavení v exekučním řízení vedeném proti jejímu manželovi. Jak již přitom uvedl odvolací soud, okruh účastníků exekučního řízení je vymezen ‚v §255 o. s. ř., resp. v §36 odst. 1 a 2 zákona č. 120/2001 Sb.,
Dovolací soud přitom dodává, že současná soudní praxe vychází z názoru, že i když jsou exekucí postiženy věci, práva nebo jiné majetkové hodnoty patřící do společného jmění manželů, nevydává soudní exekutor usnesení o tom, že manžel povinného se přibírá do exekučního řízení jako účastník, je totiž účastníkem ze zákona (usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, sp. zn. 26 Co 532/2004).
Z rozhodovací činnosti soudů nižších stupňů je Nejvyššímu soudu známo, že soudní exekutoři v exekučním příkaze či v samostatném usnesení rozhodují podle §94 o. s. ř., že se do řízení přibírá jako účastník řízení manžel povinného, ačkoliv použití citovaného ustanovení je v exekučním řízení vyloučeno (Nesprávná tak bývá praxe soudních exekutorů, kteří v exekučním příkaze nebo samostatným rozhodnutím rozhodnou, že se jako další povinný „přibírá“ do řízení manžel povinného, a exekuční příkaz zašlou peněžnímu ústavu, u něhož má manžel povinného účet. Banky pak neoprávněně brání manželu povinného v nakládání s takovým účtem – srov. Kasíková, M. a kol. Zákon o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/. Komentář. 2. vydání. Praha : C. H. Beck. 2010, 272 s.), a že tímto způsobem se někdy snaží získat informace o majetku manžela povinného. Proto v případě skutečného dotčení svých práv má žalobkyně k dispozici účinnou procesní obranu spočívající ve formě vylučovací žaloby resp. v případě vzniku škody možnost postupu podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád). Vyloučena není ani možnost upozornění orgánů vykonávajících státní dohled nad exekuční činností (§7 a násl. zákona č. 120/2001 Sb.).
Protože dovolání není přípustné podle žádného z výše uvedených ustanovení, Nejvyšší soud je bez nařízení jednání (§243a odst. 1, věta první, o. s. ř.) podle ustanovení §243b odst. 5 a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Protože dovolání bylo odmítnuto, vzniklo žalovaným podle ustanovení §146 odst. 3, §224 odst. 1 a §243b odst. 5, věty první, o. s. ř. právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení; jelikož jim však v této fázi řízení (podle obsahu spisu) žádné náklady nevznikly, dovolací soud žádnému z účastníků náhradu nákladů dovolacího řízení nepřiznal.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 15. července 2010
JUDr. Miroslava Jirmanová,v. r.
předsedkyně senátu