ECLI:CZ:NS:2010:20.CDO.2245.2009.1
sp. zn. 20 Cdo 2245/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční věci oprávněné ACERA, spol. s r.o. , se sídlem v Praze 2, Gorazdova 22, identifikační číslo osoby 60201622, zastoupené Mgr. Petrem Cilínkem, advokátem se sídlem v Praze 2, Karlovo náměstí 18, proti povinnému P. P. , zastoupeného JUDr. Vladimírem Kyselákem, advokátem se sídlem v Příbrami I, Zahradnická 140, za účasti manželky povinného A. P., pro 1.212.815,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 22 Nc 5364/2002, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 26. 11. 2008, č. j. 20 Co 473/2008-158, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Shora uvedeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení ze dne 13. 8. 2008, č. j. 22 Nc 5364/2002-141, kterým okresní soud zamítl návrh povinného na zastavení exekuce podle §268 odst. 1 písm. h) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“). Krajský soud stejně jako soud prvního stupně uzavřel, že pohledávka oprávněné promlčena není. Na rozdíl od okresního soudu však dospěl k závěru, že v souzené věci nelze promlčení pohledávky posoudit podle ustanovení zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „obch. zák.“), nýbrž podle zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „obč. zák.“). Uzavřel, že i když je vymáhána pohledávka přiznaná směnečným platebním rozkazem na základě zajišťovací směnky, která se vztahovala k pohledávce z leasingové smlouvy uzavřené mezi podnikateli (tj. k obchodněprávnímu vztahu), nároky ze směnky se řídí zákonem č. 191/1950 Sb., směnečným a šekovým. Tento zákon má jednak vlastní úpravu promlčení, a pokud jde o odkaz na jiné předpisy, odkazuje v §5 odst. 1 čl. III. společných ustanovení na občanský zákoník a občanský soudní řád. Jestliže vymáhaná pohledávka a její příslušenství byly přiznány rozhodnutími, která nabyla právní moci 25. 3. 1994, resp. 29. 12. 1995, a návrh na nařízení exekuce byl podán dne 16. 5. 2002, nemohla desetiletá promlčecí lhůta stanovená v §110 odst. 1 obč. zák. uplynout.
V dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení §237 odst. 1 písm. c), odst. 3 o. s. ř. (zásadní právní význam napadenému rozhodnutí přisuzuje s odůvodněním, že odvolací soud posoudil otázku promlčení v rozporu s hmotným právem), povinný namítá, že usnesení spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.). Otázku promlčení měl totiž odvolací soud posoudit podle obchodního zákoníku, neboť v daném případě je předmětem exekuce pohledávka ze zajišťovací směnky vztahující se k pohledávce z obchodně závazkového vztahu, přiznaná směnečným platebním rozkazem. Navrhl, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 30.6.2009 (část první, čl. II Přechodných ustanovení, bod 12 zákona č. 7/2009 Sb.).
Dovolání není přípustné.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. – jež podle §238a odst. 2 o. s. ř. platí obdobně a podle něhož je přípustnost dovolání nutno v předmětné věci posuzovat vedle ustanovení §238a odst. 1 písm. d) o. s. ř. a §130 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 120/2001 Sb.“) – je dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu, jemuž nepředcházelo kasační rozhodnutí, přípustné jen, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li ji v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu shora citovaných ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí ve věci samé po právní stránce, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu. Důvodem způsobilým založit přípustnost dovolání je tudíž jen (vyjma případu – o který zde nejde, a netvrdí to ani dovolatel – kdy by samotná vada podle §241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř. splňovala podmínku zásadního právního významu, tedy šlo-li by o tzv. „spor o právo“ ve smyslu sporného výkladu či aplikace předpisů procesních) důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Povinný argumenty ve prospěch názoru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, dovolacímu soudu sice přednesl, avšak jejich hodnocením k závěru, o splnění této podmínky dospět nelze.
Otázkou běhu promlčecí doby judikované směnečné pohledávky se Nejvyšší soud zabýval v usnesení ze dne 2. 12. 2010, sp. zn. 20 Cdo 436/2009, a dospěl k závěru, že s ohledem na charakter směnečného závazku (směnečný závazek je zcela samostatný a oddělený od případného závazku, který byl původem jeho vzniku; i když se vystavení směnky zpravidla opírá o určitý důvod, vzniká ze směnky specifický – směnečný - právní vztah, jehož abstraktní charakter tkví v tom, že právní důvod /kauza/ není pro jeho existenci významný a ze směnky nevyplývá), se otázky promlčení neupravené zákonem č. 191/1950 Sb., tedy i běh promlčecí doby judikované směnečné pohledávky, posoudí podle nejobecnější právní úpravy a tou je občanský zákoník.
Byla-li tedy směnečná pohledávka přiznaná v nalézacím řízení pravomocným rozhodnutím, použije se (bez ohledu na povahu účastníků směnečného závazkového vztahu nebo na povahu kauzální pohledávky) pro běh promlčení ustanovení §110 obč. zák., a nikoliv ustanovení §408 obch. zák. Oprávněný proto může podat návrh na výkon rozhodnutí nejpozději do deseti let ode dne, kdy mělo být podle rozhodnutí plněno (§110 odst. 1 obč. zák.).
Posoudil-li odvolací soud otázku promlčení vymáhané pohledávky v souladu s citovaným rozhodnutím, nelze napadenému rozhodnutí přisuzovat po právní stránce zásadní význam.
Není-li dovolání přípustné podle žádného v úvahu připadajícího ustanovení občanského soudního řádu, Nejvyšší soud je podle §243b odst. 5, věty první, a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O případné náhradě nákladů dovolacího řízení bude rozhodnuto podle ustanovení hlavy VI. zákona č. 120/2001 Sb.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 14. prosince 2010
JUDr. Miroslava J i r m a n o v á, v. r.
předsedkyně senátu