ECLI:CZ:NS:2010:20.CDO.2247.2010.1
sp. zn. 20 Cdo 2247/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Miroslavy Jirmanové ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné České republiky - Krajského soudu v Ostravě , se sídlem v Ostravě-Moravské Ostravě, Havlíčkovo nábřeží 34, proti povinnému J. S. , zastoupenému Mgr. Thomasem Mumulosem, advokátem se sídlem v Moravské Ostravě, Preslova 9, pro 20.000,- Kč, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 52 E 68/2008, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. října 2008, č. j. 66 Co 982/2008 - 19, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.
Stručné odůvodnění (§243c odst. 2 o. s. ř.) :
Krajský soud shora označeným usnesením potvrdil usnesení ze dne 22. 1. 2008, č. j. 52 E 68/2008 - 4, kterým Okresní soud v Ostravě nařídil podle usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 24. 9. 2007, č. j. 1 Co 185/2007 - 45, k uspokojení nepřednostní pohledávky oprávněné ve výši 20.000,- Kč výkon rozhodnutí srážkami ze mzdy (platu), která přísluší povinnému od zaměstnavatele, u něhož je zaměstnán - plátce mzdy (platu) ČKD VAGONKA, a.s., 1. máje 3176/102, Ostrava, a jímž bylo rozhodnuto o nákladech řízení; dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení a současně uložil povinnému pořádkovou pokutu ve výši 5.000,- Kč, kterou je povinen zaplatit České republice na účet Krajského soudu v Ostravě do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
Rozhodnutí odvolacího soudu napadl povinný dovoláním, v němž mimo jiné označuje soudy jakožto „zločinecké fašistické organizace“ a v němž současně požádal o ustanovení zástupce pro dovolací řízení. Usnesením Okresního soudu v Ostravě ze dne 28. 5. 2009, č. j. 52 E 68/2008 - 36, byl povinnému k ochraně jeho zájmů v dovolacím řízení v rámci tohoto výkonu rozhodnutí ustanoven zástupcem advokát. Prostřednictvím tohoto zástupce pak povinný podal doplnění dovolání (a to výslovně pouze proti potvrzujícímu výroku usnesení odvolacího soudu), v němž namítá, že předchozí řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, jejíž existenci spatřuje v tom, že exekuční titul byl vydán v rozporu se zákonem, neboť u něj byla „vymizelá ovládací a rozpoznávací schopnost jednání“. Má za to, že tuto skutečnost měly soudy v předcházejícím řízení vyhodnotit a že v řízení o nařízení výkonu rozhodnutí mu měl být ustanoven opatrovník, neboť v předmětné době nebyl způsobilý v řízení samostatně jednat, o čemž svědčí dva znalecké posudky z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, které jsou založeny v trestních spisech. Navrhl, aby dovolací soud rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Oprávněná ve svém písemném vyjádření k dovolání konstatovala, že vymáhaná pohledávka byla splacena srážkami ze mzdy dne 12. 5. 2009.
Dovolací soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. 6. 2009 a po přezkoumání věci dospěl k závěru, že dovolání není podle §238a odst. 1 písm. c), odst. 2 o. s. ř. ve spojení s 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné.
Dovolatel žádnou otázku, která by měla činit rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadně významným (§237 odst. 3 o. s. ř.), v dovolání nevymezil. Námitka povinného, že výkon rozhodnutí byl nařízen na základě exekučního titulu vydaného v řízení, jež je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, je v řízení o výkon rozhodnutí zcela bez právního významu. Nejvyšší soud již v mnoha rozhodnutích (např. usnesení ze dne 25. 5. 2000, sp. zn. 20 Cdo 2475/98, uveřejněném v časopise Soudní judikatura 11/2000 pod č. 123, usnesení ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněném v časopise Soudní judikatura 6/2002 pod č. 105) vysvětlil, že okolnost, že soudní řízení, jež předcházelo vydání k výkonu navrženého rozhodnutí, bylo postiženo vadou [ať již tzv. zmatečnostní nebo vadou řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci podle §241 odst. 2 písm. b) o. s. ř.], nezakládá současně vadu řízení o výkon takového rozhodnutí.
Z uvedeného vyplývá, že usnesení odvolacího soudu nemá v napadeném potvrzujícím výroku po právní stránce zásadní význam ve smyslu §237 odst. 3 o. s. ř., a dovolání proti němu podle §238a odst. 1 písm. c), odst. 2 o. s. ř. ve spojení s §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. není tudíž přípustné. Nejvyšší soud proto dovolání povinného podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl, aniž se mohl zabývat namítanou vadou řízení (tvrzenou neschopností povinného samostatně jednat před soudem v řízení o nařízení výkonu rozhodnutí), neboť k vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, dovolací soud přihlédne, jen je-li dovolání přípustné (§242 odst. 3 o. s. ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 o. s. ř., neboť oprávněné v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. června 2010
JUDr. Olga Puškinová, v. r.
předsedkyně senátu