ECLI:CZ:NS:2010:20.CDO.2311.2009.1
sp. zn. 20 Cdo 2311/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Olgy Puškinové ve věci výkonu rozhodnutí oprávněných a) K. Š ., b) nezletilé E. Š ., a c) nezletilé V. Š ., zastoupených matkou E. Z., proti povinnému J. Š ., zastoupenému JUDr. Jiřím Zelenkou, advokátem se sídlem v České Lípě, Jiřího z Poděbrad 583, pro výživné, vedené u Okresního soudu Plzeň – město pod sp. zn. 72 E 299/2008, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 29. 8. 2008, č. j. 13 Co 420/2008-20, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud napadeným rozhodnutím potvrdil usnesení ze dne 10. 6. 2008, č. j. 72 E 299/2008-2, kterým okresní soud nařídil podle svého rozsudku ze dne 29. 1. 2008, č. j. P 438/2003-254, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 9. 4. 2008, sp. zn. 61 Co 118/2008, k uspokojení pohledávek oprávněných, představujících dlužné výživné za dobu od 1. 8. 2007 do 31. 5. 2008 ve výši 9.800,- Kč pro nezl. K., 9.400,- Kč pro nezl. E. a 8.800,- Kč pro nezl. V., a dále běžné výživné od 1. 6. 2008 v částce 2.100 Kč pro nezl. K., l.900,- Kč pro nezl. E. a l.600,- Kč pro nezl. V., výkon rozhodnutí srážkami ze mzdy povinného, a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Dospěl k závěru, že všechny předpoklady pro nařízení výkonu rozhodnutí byly splněny a exekuční titul je materiálně i formálně vykonatelný. Uvedl, že při nařízení výkonu rozhodnutí soud nezkoumá, zda povinný uloženou povinnost splnil, ale vychází z tvrzení oprávněného a případné splnění vymáhané částky je důvodem k zastavení výkonu rozhodnutí.
Rozhodnutí odvolacího soudu napadl povinný dovoláním, v němž namítal, že již u okresního soudu prokázal, že dluh na výživném nemá, a poukázal na zaplacení 350.000,- Kč dne 28. 6. 2005. Uvedl, že okresní soud ho měl poučit o obraně formou návrhu na zastavení výkonu rozhodnutí nebo měl návrh jako nedůvodný zamítnout. Navrhl proto, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení, v němž bude přihlédnuto k tomu, že povinný již podal návrh na zastavení výkonu rozhodnutí.
Dovolací soud o věci rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 30. 6. 2009, dále jen „o. s. ř.“ (srov. čl. II Přechodných ustanovení, bod 12, zákona č. 7/2009 Sb.).
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. – jež podle §238a odst. 2 o. s. ř. platí obdobně a podle něhož je přípustnost dovolání nutno v předmětné věci posuzovat vedle ustanovení §238a odst. 1 písm. c) o. s. ř. – je dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu, kterému nepředcházelo kasační rozhodnutí, přípustné jen tehdy, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li ji v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum se otevírá toliko pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu; způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je tedy pouze důvod podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. (nesprávné právní posouzení věci). Při přezkumu napadeného rozhodnutí – a tedy i v rámci posouzení zásadního významu právních otázek, jejichž řešení odvolacím soudem dovolatel zpochybnil – je dovolací soud uplatněným důvodem včetně jeho obsahového vymezení vázán (§242 odst. 3, věta první, o. s. ř.).
Povinný argumenty ve prospěch závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, v dovolání nepřednesl a ani hodnocením jeho námitek k závěru o splnění této podmínky dospět nelze. O existenci (dovoláním otevřené) právní otázky, jejíž posouzení by mohlo být relevantní i pro posouzení obdobných právních poměrů, a jež by tak mohlo mít vliv na rozhodovací činnost soudů obecně (což rozhodnutí zásadního právního významu ve smyslu §237 odst. 3 o. s. ř. předpokládá), totiž v dané věci nejde, jelikož není žádného podkladu pro úsudek, že odvolací soud při posuzování rozhodných otázek uplatnil právní názory nestandardní, případně vybočující z mezí ustálené soudní praxe.
Je výrazem ustálené soudní praxe, že při nařízení výkonu rozhodnutí soud nezkoumá, zda a v jaké míře plnil povinný oprávněnému. Takové okolnosti mohou být hodnoceny jen v řízení o zastavení exekuce podle §268 odst. 1 písm. g) o. s. ř., přičemž mohou mít vliv na rozhodnutí o nákladech řízení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu publikovaný pod č. 69/1965 Sbírky rozhodnutí a sdělení soudů ČSSR).
Namítá-li povinný, že jej měl okresní soud poučit o možnosti podat návrh na zastavení výkonu rozhodnutí, uplatňuje dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. (řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci), který není způsobilý v souzené věci přípustnost dovolání založit.
Protože dovolání není přípustné podle žádného z výše uvedených ustanovení, Nejvyšší soud je bez nařízení jednání (§243a odst. 1, věta první, o. s. ř.) podle ustanovení §243b odst. 5 a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Dovolání bylo odmítnuto, oprávněným, jež by jinak měly podle §146 odst. 3, §224 odst. 1 a §243b odst. 5 o. s. ř. právo na náhradu nákladů dovolacího řízení, takové náklady podle obsahu spisu nevznikly; této procesní situaci odpovídá výrok, že právo na náhradu nákladů tohoto řízení žádný z účastníků nemá.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. dubna 2010
JUDr. Miroslava J i r m a n o v á , v. r.
předsedkyně senátu