ECLI:CZ:NS:2010:20.CDO.2318.2010.1
sp. zn. 20 Cdo 2318/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční věci oprávněné T – Mobile Czech Republic, a. s ., se sídlem v Praze 4, Tomíčkova 2144/1, proti povinnému T. V. , pro 8 038,10 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 35 Nc 11716/2007, o dovolání povinného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. 3. 2009, č. j. 30 Co 66/2009-65, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Městský soud napadeným rozhodnutím potvrdil usnesení ze dne 24. 11. 2008, č. j. 35 Nc 11716/2007-52, kterým obvodní soud odmítl pro opožděnost odvolání povinného proti usnesení téhož soudu ze dne 20. 8. 2008, č. j. 35 Nc 11716/2007-22 (nyní č. l. 33), kterým tento soud zamítl návrh povinného na nařízení předběžného opatření spočívajícího v odblokování běžného účtu číslo 8693701008/4000 u Bawag Bank a dále rozhodl o neustanovení zástupce povinnému.
Povinný podal proti usnesení městského soudu dovolání.
Dovolací soud rozhodl o dovolání podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 30. 6. 2009, dále jen „ o. s. ř.“ (srov. čl. II Přechodných ustanovení, bod 12, část první, zákona č. 7/2009 Sb.).
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř., lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu upravují ustanovení §237 až §239 o. s. ř.
Ustanovení §238, §238a a §239 o. s. ř. nezakládají přípustnost dovolání proto, že rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně o odmítnutí odvolání pro opožděnost, v jejich taxativních výčtech uvedeno není (k tomu srov. odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 1124/2001, uveřejněného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek sešit č. 5, ročník 2003 pod č. 41; usnesení ze dne 27. 1. 2005, sp. zn. 29 Odo 1050/2004, uveřejněného v časopise Soudní judikatura, sešit č. 4, ročník 2005 pod č. 57).
Dovolání není přípustné ani podle ustanovení §237 odst. 1 o. s. ř., neboť napadené rozhodnutí není rozhodnutím ve věci samé (k pojmu „věc sama“ srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 12. 1997, sp. zn. 2 Cdon 774/97, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 10, ročník 1998, pod č. 61).
Nejvyšší soud proto, aniž zkoumal splnění podmínky obligatorního zastoupení v dovolacím řízení (srov. §241b odst. 2 o. s. ř.) a aniž ve věci nařídil jednání (§243a odst. 1, věta první, o. s. ř.), dovolání podle §243b odst. 5, §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Protože podle vyrozumění soudního exekutora ze dne 20. 5. 2009 exekuce již byla provedena a pověření exekutora zaniklo, rozhodl dovolací soud i o nákladech dovolacího řízení. Povinný v dovolacím řízení úspěšný nebyl a oprávněné v tomto stadiu řízení náklady nevznikly. Tomu odpovídá výrok, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení (§146 odst. 3, §224 odst. 1, §243b odst. 5 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 20. října 2010
JUDr. Miroslava Jirmanová, v. r.
předsedkyně senátu