ECLI:CZ:NS:2010:20.CDO.2405.2009.1
sp. zn. 20 Cdo 2405/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Olgy Puškinové ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné H. Š. , zastoupené JUDr. Marií Stodolovou, advokátkou se sídlem v Praze 3, Radhošťská 24, proti povinné V. V. , zastoupené opatrovníkem JUDr. Martinem Smrkovským, advokátem se sídlem v Praze 3, Jagellonská 1, pro 84.500,- Kč, prodejem movitých věcí, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 24 E 1132/2000, o dovolání oprávněné proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. 5. 2007, č. j. 29 Co 106/2007-82, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Shora uvedeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení ze dne 16. 11. 2004, č. j. 24 E 1132/2000-45, kterým obvodní soud zastavil výkon rozhodnutí nařízený jeho usnesením ze dne 17. 5. 2001, sp. zn. 24 E 1132/2000, a dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud dospěl k závěru, že oprávněná nesdělila obvodnímu soudu (nové) místo, kde jsou umístěny věci povinné, byl proto dán důvod k zastavení výkonu rozhodnutí ve smyslu ustanovení §326a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“).
V dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení §237 odst. 1 písm. c), §238a písm. d) o. s. ř., aniž však uvádí, v čem spatřuje zásadní právní význam napadeného rozhodnutí, oprávněná namítá, že soudy obou stupňů neposoudily řádně její věk, zdravotní stav a možnosti, pokud jde o to, aby sama zjišťovala, kde má povinná movitý majetek vhodný k prodeji. Když soud věci nenalezl, mohl nařídit výkon rozhodnutí srážkou ze mzdy či z jiných příjmů. Souhlasila by i se splátkami. Zastavení výkonu rozhodnutí je předčasné. Navrhla proto, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a vrátil věc Obvodnímu soudu pro Prahu 3 k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. 6. 2009 (čl. II přechodných ustanovení, bod 12, zákona č. 7/2009 Sb.).
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř., lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. – jež podle §238a odst. 2 o. s. ř. platí obdobně a podle něhož je přípustnost dovolání nutno v předmětné věci posuzovat vedle ustanovení §238a odst. 1 písm. d) o. s. ř. – je dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu, jemuž nepředcházelo kasační rozhodnutí, přípustné jen, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li ji v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Dovolací soud posouzením uplatněných námitek dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí nemá po právní stránce zásadní význam; rovněž neshledal, že by odvolací soud při svém rozhodování postupoval v rozporu s ustálenou soudní praxí.
Nejvyšší soud již v mnoha svých rozhodnutí (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 4. 2008, sp. zn. 20 Cdo 991/2007), že smyslem §326a o. s. ř. je „odklidit“ výkon rozhodnutí prodejem movitých věcí, jestliže se ukázalo, že tento typ výkonu rozhodnutí není způsobilým prostředkem k uspokojení oprávněného subjektu. Zákonná úprava je v tomto směru jednoznačná a nečiní v soudní praxi výkladové potíže.
Jen pro úplnost Nejvyšší soud konstatuje, že taktéž námitka, že je věcí soudu zjišťovat aktuální bydliště povinné, kde má umístěny své věci, není správná, neboť žádné ustanovení občanského soudního řádu mu tuto povinnost neukládá. Je naopak povinností oprávněné, aby v případě bezvýsledného soupisu movitých věcí po výzvě soudu v určené lhůtě označila jiné místo, kde má povinná své věci a kde lze výkon rozhodnutí úspěšně provést. Pokud tak neučiní nebo na jím označeném místě bude soupis bezvýsledný, soud výkon rozhodnutí podle §326a o. s. ř. zastaví. Správná není ani dovolací námitka oprávněné, že soud I. stupně měl poté, co žádné postižitelné věci povinné nenalezl, nařídit výkon rozhodnutí jiným způsobem. Výkon rozhodnutí ukládajícího zaplacení peněžité částky lze podle o. s. ř. provést několika způsoby (taxativně stanovenými v §258 o. s. ř.), je však povinností oprávněného, aby již v návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí uvedl, jakým způsobem má být výkon rozhodnutí proveden (§261 odst. 1 o. s. ř.). Způsob provádění výkonu rozhodnutí ukládajícího zaplacení peněžité částky nemůže určit sám soud.
Nejvyšší soud proto, aniž ve věci nařídil jednání (§243a odst. 1, věta první, o. s. ř.), dovolání podle ustanovení §243b odst. 5 a §218 písm. c) o. s. ř. jako nepřípustné odmítl.
O nákladech dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení §243b odst. 5, věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. Podle obsahu spisu povinné, které by příslušela náhrada nákladů řízení, náklady nevznikly. Byl jí sice v dovolacím řízení ustanoven opatrovník z řad advokátů, žádný úkon právní služby však neučinil, pouze převzal zásilku s usnesením, kterým byl ustanoven opatrovníkem povinné. Pouhé převzetí rozhodnutí nelze považovat za úkon právní služby (srovnej např. rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 5. 2007, sp. zn. 1 As 41/2006). Bylo proto rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. července 2010
JUDr. Miroslava Jirmanová, v. r.
předsedkyně senátu