ECLI:CZ:NS:2010:20.CDO.2424.2008.1
sp. zn. 20 Cdo 2424/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Olgy Puškinové v exekuční věci oprávněných a) J. H ., a b) B. H ., obou zastoupených Mgr. Stanislavem Němcem, advokátem se sídlem v Praze 2, Vinohradská 32, proti povinnému P. Z ., zastoupenému Mgr. Markétou Vítovou, advokátkou se sídlem v Praze 4 - Kunraticích, U Zámeckého parku 221/5, vyklizením bytu se zajištěním bytové náhrady, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 13 Nc 28427/2006, o dovolání oprávněných proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. 10. 2007, č. j. 54 Co 133/2007-49, takto:
Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. 10. 2007, č. j. 54 Co 133/2007-49, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Městský soud napadeným rozhodnutím změnil usnesení ze dne 19. 10. 2006, č. j. 13 Nc 28427/2006-9, (kterým Obvodní soud pro Prahu 4 nařídil podle svého rozsudku ze dne 18. 6. 1999, sp. zn. 7 C 22/98, exekuci vyklizením bytu č. 2 o velikosti 1 + 1 v přízemí domu č. p. 817, kat. území Nusle, na adrese P., a přestěhováním povinného a všech jeho věcí a všech, kdo s ním bydlí na základě jeho práva a jejich věci, do náhradního bytu v přízemí domu č. p. 1752 na parc. č. 3983 v kat. území Žižkov, na adrese P., dále nařídil exekuci na majetek povinného k vymožení nákladů exekuce a jejím provedením pověřil Mgr. Luďka Němce, soudního exekutora) tak, že návrh na nařízení exekuce zamítl (výrok I.). Oprávněným uložil zaplatit povinnému náklady řízení před soudy obou stupňů 5 200,- Kč (výrok II.) a zaplatit exekutorovi náklady exekuce 7 735,- Kč (výrok III.). Dospěl k závěru, že náhradní byt je svou polohou, výměrou podlahové plochy a svým umístěním bytem zásadně rovnocenným bytu vyklizovanému, avšak výše nájemného, stanovená v nájemní smlouvě, neodpovídá obvyklé ceně nájemného v daném místě a čase, neboť takové nájemné (11.300,- Kč bez služeb) je požadováno za byty luxusní nebo větší a nacházející se v lukrativních částech města (Staré Město, Karlovo náměstí, Břevnov apod.).
Oprávnění v dovolání, jehož přípustnost opírají o §238a odst. 1 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. 6. 2009 (dále jen „o. s. ř.“), uplatňují dovolací důvody uvedené §241a odst. 2 písm. a), b) a odst. 3 o. s. ř. Dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. spatřují v porušení §213b o. s. ř. ve spojení s §118a odst. 2 o. s. ř. Ačkoliv odvolací soud dospěl k závěru, že věc je třeba po právní stránce posoudit jinak, nepoučil oprávněné podle §118a odst. 2 o. s. ř. a neposkytl jim možnost doplnit vylíčení skutkových okolností a předložit další důkazy. Nemohli především označit další důkazy k tvrzení, že výše nájemného je přiměřená vzhledem ke skutečnosti, že se jedná o nájem na dobu neurčitou. Současně namítají, že se odvolací soud dobou nájmu jako jedním z podstatných kritérií přiměřenosti náhradního bytu nezabýval. Výši nájemného je totiž třeba posuzovat i z hlediska ochoty pronajímatele pronajmout byt na dobu neurčitou a tím se vzdát při nedostatku právní úpravy (s výjimkou zvyšování tzv. regulovaného nájemného) možnosti zvyšovat nájemné. Neexistuje-li právní úprava, pronajímatel při uzavírání nájemní smlouvy na dobu neurčitou riskuje, že bude nucen byt pronajímat dlouhodobě za stále stejné nájemné. Pokud se pronajímatel vzdá této možnosti, nelze považovat vyšší nájemné za neobvyklé a nepřiměřené. Z údajů poskytnutých společností Maxima Reality je zřejmé, že dohodnuté nájemné se pohybuje v rozmezí obvyklého nájemného. Proto závěr odvolacího soudu, že nájemné v zajištěném bytě není obvyklé, nemá oporu v provedeném dokazování. Dovolatelé současně poukazují na to, že vyjádření realitních kanceláří se týkala výlučně bytů s nájemným na dobu určitou, a že nejsou s to zajistit na dobu neurčitou bytovou náhradu větší či lépe umístěnou a s nižší cenou. Uvedli dále, že i povinný při jednání předkládal nabídky realitních kanceláří a konkrétní fyzické osoby, z nichž měla vyplývat nepřiměřená výše dohodnutého nájemného; ale i u těchto nabídek se jednalo o nájmy na dobu určitou. Za zarážející považují skutečnost, že se povinný do žádného z nabízených bytů nepřestěhoval. Mají zato, že povinnému vyhovuje placení regulovaného nájemného, když současně žádá po oprávněných úplatu za opuštění bytu. Navrhli, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Povinný ve vyjádření k dovolání uvedl, že odvolací soud neposoudil věc po právní stránce jinak, pouze se na rozdíl od obvodního soudu otázkou přiměřenosti náhradního bytu zabýval a rozhodl o ní po doplnění skutkových zjištění. Uvedl také, že odvolatelé další dovolací důvody neuplatnili, neboť v části III. dovolání pouze polemizují se závěrem odvolacího soudu o nepřiměřenosti zajištěného náhradního bytu. Navrhl, aby dovolací soud dovolání odmítl.
Nejvyšší soud projednal věc a rozhodl o dovolání podle zákona č. 99/1963 Sb., o občanském soudním řádu, ve znění účinném do 30. 6. 2009 (čl. II Přechodných ustanovení, bod 12 , zákona č. 7/2009 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.
Dovolání je přípustné podle §238a odst. 1 písm. c) a odst. 2 ve spojení s §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a §130 zákona č. 120/2001 Sb., protože směřuje proti rozhodnutí, jímž odvolací soud změnil usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci nařízení exekuce.
Protože dovolání je přípustné, přihlíží dovolací soud z úřední povinnosti též k vadám vyjmenovaným v §229 odst. 1, odst. 2 písm. a), b) a odst. 3 (tzv. „zmatečnostem“), jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (srov. §242 odst. 3, větu druhou, o. s. ř.) - i kdyby nebyly v dovolání uplatněny.
V projednávané věci je exekučním titulem rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 18. 6. 1999, sp. zn. 7 C 22/98, jímž soud přivolil k výpovědi z nájmu bytu č. 2 o velikosti 1 + 1 v přízemí domu č. p. 817, postaveného na parc. č. 2547 v kat. území Nusle, na adrese P., s tím, že povinnému uložil vyklidit byt a předat jej oprávněným do 15 dnů od zajištění přiměřeného náhradního bytu.
Odvolací soud správně vycházel z úvahy, že přiměřenost zajištěného náhradního bytu je třeba posoudit i z hlediska výše nájemného ve vztahu k obvyklé ceně nájmu v daném čase a místě (srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne 23. 9. 2004, sp. zn. IV. ÚS 524/2003, uveřejněný ve Sbírce nálezů a usnesení, svazek 34, pod č. 138). V souvislosti s výší nájemného však oprávnění v odvolacím řízení také poukazovali na skutečnost, že - s odkazem na požadavky ustálené judikatury pro přiměřený náhradní byt – sice zajistili nájem bytu v Praze 3 na dobu neurčitou, avšak v současných podmínkách na trhu (kdy byty s nájmem na dobu neurčitou se v nabídce prakticky nevyskytují) je to extrémně složité a obtížné, čímž je také zvyšována cena nájmu.
Ačkoli se jedná o závažný argument, který má v daném případě zásadní význam pro rozhodnutí, odvolací soud se s ním v odůvodnění svého usnesení nevypořádal. Z napadeného rozhodnutí totiž nelze zjistit, zda a jak soud ve své úvaze zohlednil otázku vlivu trvání nájmu na dobu neurčitou na výši obvyklého nájemného, a (tedy) ani zda jeho závěr o nepřiměřenosti zajištěného náhradního bytu má oporu v provedeném dokazování či nikoli. Jeho rozhodnutí je proto v tomto směru nepřezkoumatelné (k nepřezkoumatelnosti srov. odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 2. 2004, sp. zn. 29 Odo 22/2002, uveřejněného v časopise Soudní judikatura č. 11, ročník 2004, pod poř. č. 212).
Z výše uvedeného důvodu Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§243b odst. 2, část věty za středníkem o. s. ř.).
Odvolací soud je vázán právním názorem dovolacího soudu (§243d odst. 1, věta první, §226 odst. 1 o. s. ř.).
V novém rozhodnutí soud rozhodne nejen o nákladech dalšího řízení, ale znovu i o nákladech řízení původního (včetně dovolacího), případně bude o náhradě nákladů rozhodnuto ve zvláštním režimu (§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 14. července 2010
JUDr. Miroslava J i r m a n o v á , v. r.
předsedkyně senátu