ECLI:CZ:NS:2010:20.CDO.2469.2008.1
sp. zn. 20 Cdo 2469/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Miroslavy Jirmanové ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného M. K. , proti povinné I. K., zastoupené JUDr. Václavem Luťchou, advokátem se sídlem v Praze 1, Opatovická 18, pro výživné, vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 27 E 103/2008, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 28. března 2008, č. j. 61 Co 134/2008 - 58, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243c odst. 2 o. s. ř.):
V záhlaví uvedeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení ze dne 6. 2. 2008, č. j. 27 E 103/2008 - 11, jímž okresní soud nařídil podle vykonatelného rozsudku téhož soudu ze dne 19. 11. 2004, č. j. 21 P 60/2004 - 75, „v návaznosti“ na rozsudek téhož soudu ze dne 14. 3. 2007, č. j. 21 P 60/2004 - 135, k uspokojení přednostní pohledávky oprávněného na dlužném výživném za dobu od 1. 1. 2005 do 31. 1. 2008 ve výši 26.900,- Kč a dále pro výživné po dobu od 1. 2. 2008 ve výši 1.600,- Kč, a to vždy do 15. dne v měsíci předem k rukám otce, výkon rozhodnutí srážkami ze mzdy (platu), která přísluší povinné od zaměstnavatele, u kterého je zaměstnána - Aliance Healthcare s.r.o., Praha 10-Malešice, Podle Trati 624, a jímž rozhodl o nákladech řízení, a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Odvolací soud dospěl k závěru, že všechny předpoklady pro nařízení výkonu rozhodnutí podle §251 o. s. ř. byly splněny, a za nedůvodnou považoval námitku povinné, že v návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí oprávněný (resp. jeho zákonný zástupce) neuvedl správný výpočet dlužného výživného, neboť při nařízení výkonu rozhodnutí není soud oprávněn zkoumat, zda povinný částečně, případně zcela splnil povinnost uloženou mu vykonávaným rozhodnutí, ale vychází jen z tvrzení oprávněného. Okolností, zda povinná uhradila výživné částečně nebo zcela, se soud může zabývat pouze v řízení o návrhu na zastavení výkonu rozhodnutí.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podala povinná obsáhlé dovolání, jehož přípustnost dovozuje z „§237 odst. 1 písm. b) o. s. ř.“, a podává je z důvodů uvedených v §241a odst. 2 písm. a), b), odst. 3 o. s. ř., přičemž má za to, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam. Namítá, že dlužné výživné již zcela uhradila, z čehož dovozuje, že nařízený výkon rozhodnutí bude prováděn již pro běžné výživné, dosud nesplatné. Odvolacímu soudu vytýká, že při svém rozhodnutí porušil ustanovení §205a o. s. ř. a že neodstranil rozpor mezi účastníky o výši dlužného výživného tak, aby mohla navrhnout zastavení výkonu rozhodnutí z důvodu úhrady pohledávky, případně měl na základě doložených důkazů „nařídit“ zastavení výkonu rozhodnutí. Touto svou „laxností“ způsobil krajský soud dovolatelce škodu, neboť i přes zaplacení dlužného výživného probíhá nadále výkon rozhodnutí srážkami z její mzdy ve výši cca 7.000,- Kč, takže na úhradu bydlení, úvěru a na pokrytí základních životních potřeb jí zůstává částka 6.500,- Kč. Navrhla, aby dovolací soud odložil vykonatelnost napadeného rozhodnutí odvolacího soudu a aby jej zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Dovolací soud neshledal dovolání povinné podle §238a odst. 1 písm. c), odst. 2 o. s. ř. ve spojení s §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., ve znění účinném do 31. 6. 2009, přípustným, neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v řešení otázky, které skutečnosti soud při nařízení exekuce zkoumá, v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu (srov. např. stanovisko „Ze zhodnocení rozhodování soudů a státních notářství při výkonu rozhodnutí“, Cpj 159/79 Nejvyššího soudu ČSR z 18. 2. 1981, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 9-10/1981 pod č. 21).
Ve vztahu k námitce splnění povinnosti uložené exekučním titulem (vykonávaným rozhodnutím) dovolací soud ve své rozhodovací činnosti opakovaně zdůraznil, že při rozhodování o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí se soud nezabývá a nemůže zabývat tím, zda povinnost uložená rozhodnutím (jiným titulem) povinnému byla splněna; v tomto směru soud vychází z tvrzení oprávněného (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 9. 2006, sp. zn. 20 Cdo 1833/2006). Dovolatelkou vznášená skutková okolnost, spočívající ve splnění vykonávané povinnosti, je tak uplatnitelná a může být hodnocena jen v řízení o zastavení výkonu rozhodnutí, které předpokládá provádění dokazování, a nikoliv již v rámci rozhodování o nařízení výkonu rozhodnutí [srov. §268 odst. 1 písm. g), §269 odst. 1 o. s. ř., a dále pak usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2005, sp. zn. 20 Cdo 876/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 6/2005, pod poř. č. 101]. Odvolací soud tudíž k uvedeným námitkám povinné v souladu se zákonem nepřihlédl. Z tohoto důvodu nemá napadené rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Nejvyšší soud z uvedených důvodů dovolání povinné podle §243b odst. 5, věty první, a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl, aniž bylo zapotřebí se zabývat dalšími námitkami uplatněnými v dovolání.
K návrhu dovolatelky na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí odvolací soudu Nejvyšší soud jen poznamenává, že užití tohoto institutu je v řízení o dovolání proti usnesení, jímž bylo rozhodnuto o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí podle §238a odst. 1 písm. c) o. s. ř. ve znění do 30. 6. 2009, z povahy věci vyloučeno (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 6. 2006, sp. zn. 20 Cdo 1084/2006).
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 o. s. ř., neboť oprávněnému náklady tohoto řízení, na jejichž náhradu by měl právo, nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Brně dne 16. února 2010
JUDr. Olga P u š k i n o v á,v.r.
předsedkyně senátu