ECLI:CZ:NS:2010:20.CDO.2524.2008.1
sp. zn. 20 Cdo 2524/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Olgy Puškinové ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné S. r. – M. o. SR, Úřadu právních služeb, se sídlem v B., .proti povinnému P. I. , . pro 2 771,30 Sk s příslušenstvím, srážkami ze mzdy, vedené u Okresního soudu ve Znojmě pod sp. zn. 15 E 279/2007, o dovolání oprávněné proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 14. 1. 2008, č. j. 20 Co 495/2007-13, takto:
I. Řízení o dovolání proti usnesení Okresního soudu ve Znojmě ze dne 28. 3. 2007, č. j. 15 E 279/2007-4, se zastavuje .
II. Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 14. 1. 2008, č. j. 20 Co 495/2007-13, a usnesení Okresního soudu ve Znojmě ze dne 28. 3. 2007, č. j. 15 E 279/2007-4, se ruší a věc se vrací okresnímu soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v záhlaví uvedeným rozhodnutím potvrdil usnesení (jímž okresní soud zamítl návrh na nařízení výkonu rozhodnutí srážkami ze mzdy na základě Rozhodnutí o povinnosti nahradit škodu č. 2/98 ze dne 25. 5. 1998, vydaného velitelem vojenského útvaru 3853 v B., . k uspokojení pohledávky oprávněné 2 771,30 Sk s příslušenstvím) a povinnému nepřiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
Odvolací soud dospěl k závěru, že podkladové rozhodnutí není způsobilým exekučním titulem. Protože je to rozhodnutí vydané orgánem cizího suverénního státu v období před 1. 5. 2004, tedy před vstupem ČR i SR do Evropské unie, je zde třeba aplikovat především mezinárodní dvoustrannou úmluvu o právní pomoci mezi Českou republikou a Slovenskou republikou, vyhlášenou pod č. 209/1993 Sb. Podle ní však podkladové rozhodnutí vykonat nelze, neboť se nejedná ani o rozhodnutí soudu ani o rozhodčí nález (čl. 22 úmluvy). Nelze zde aplikovat ani §15 zákona č. 97/1963 Sb., o mezinárodním právu soukromém a procesním, v platném znění (dále jen „zákon č. 97/1963 Sb.“), protože ten upravuje právo rozhodné pro hmotně-právní posouzení sporu, a vykonatelnost rozhodnutí na území ČR nelze dovozovat ani ze zákona Národní rady Slovenské republiky č. 370/1997 Z. z.., o vojenské službě.
Rozhodnutí odvolacího soudu a výslovně i rozhodnutí soudu prvního stupně napadla oprávněná, jednající svým zaměstnancem JUDr. R. M. (pověřeným k takovému jednání statutárním orgánem – ministrem) s právnickým vzděláním ukončeným na Právnické fakultě Univerzity Komenského v B. rigorózní zkouškou, dovoláním, jehož přípustnost opírá o tvrzení o zásadním právním významu rozhodnutí ve věci samé. Aniž uvádí konkrétní zákonné dovolací důvody, vyjadřuje nesouhlas se závěry soudů obou stupňů, že k výkonu navržené rozhodnutí velitele vojenského útvaru není způsobilým exekučním titulem a není v České republice vykonatelné. S odkazem na §63 zákona č. 97/1963 Sb., rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. 9. 2007, sp. zn. 20 Cdo 2296/2007, a ze dne 13. 12. 2007, sp. zn. 20 Cdo 2584/2007, namítá, že rozhodnutím velitele vojenského útvaru byl vojín zavázán k náhradě škody jakožto k majetkovému plnění soukromoprávní povahy (§1 zákona č. 97/1963 Sb.), a takové rozhodnutí jiného než justičního orgánu cizího státu je postaveno naroveň rozhodnutím justičních orgánů a je vykonatelné podle zákona č. 97/1963 Sb. Navrhla, aby Nejvyšší soud rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení.
Usnesení soudu prvního stupně dovoláním úspěšně napadnout nelze. Z ustanovení §236 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. s. ř.“), plyne, že dovolání je mimořádným opravným prostředkem proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu. Opravným prostředkem pro přezkoumání rozhodnutí soudu prvního stupně je podle ustanovení §201 o. s. ř. odvolání, pokud to zákon nevylučuje. Občanský soudní řád proto také neupravuje funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně. Jelikož nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, Nejvyšší soud řízení o dovolání, pokud směřuje proti usnesení soudu prvního stupně, podle §243c odst. 1 a §104 odst. 1, věty první, o. s. ř. zastavil (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 1999, sp. zn. 20 Cdo 1574/99, uveřejněné v časopise Soudní judikatura 4/2000 pod č. 45).
Dovolání proti usnesení odvolacího soudu však přípustné je, jelikož rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 1 písm. c/ ve spojení s ustanovením §238a odst. 1 písm. c/ a odst. 2 o. s. ř. ve znění do 30. 6. 2009), daný tím, že posouzení vykonatelnosti rozhodnutí velitele vojenského útvaru Armády Slovenské republiky, vydaného po zániku ČSFR avšak před vstupem ČR a SR do Evropské unie, na území ČR bylo vyřešeno v rozporu s dosavadní judikaturou.
Jelikož vady podle ustanovení §229 odst. 1, odst. 2 písm. a) a b), odst. 3 o. s. ř. (tzv. zmatečnosti), ani vady, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř.), k nimž je dovolací soud – je-li dovolání přípustné – povinen přihlédnout z úřední povinnosti (§242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.), v dovolání namítány nejsou a nevyplývají ani z obsahu spisu, a protože jinak je dovolací soud vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně jeho obsahového vymezení (§242 odst. 3 věta první o. s. ř.), je předmětem dovolacího přezkumu závěr odvolacího soudu, že rozhodnutí velitele vojenského útvaru Armády SR není v ČR vykonatelné.
Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud věc posoudil podle právní normy (práva hmotného i procesního), jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu – sice správně určenou – nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Podle ustanovení §63 zákona č. 97/1963 Sb. rozhodnutí justičních orgánů cizího státu ve věcech uvedených v §1, stejně jako cizí soudní smíry a cizí notářské listiny v těchto věcech mají v Československé socialistické republice účinnost, jestliže nabyla podle potvrzení příslušného cizího orgánu právní moci a byla-li uznána Československými orgány.
Nejvyšší soud již při své dřívější rozhodovací činnosti vyslovil (srov. usnesení ze dne 25. 9. 2007, sp. zn. 20 Cdo 2296/2007, a usnesení ze dne 13. 12. 2007, sp. zn. 20 Cdo 2584/2007, na jejichž podrobné odůvodnění dovolací soud odkazuje), že rozhodnutí velitele vojenského útvaru, kterým byl voják zavázán (v řízení nikoli správním, nýbrž zvláštním, a to podle ustanovení §161 a násl. zákona NR SR č. 370/1997 Z. z. k zaplacení náhrady škody, nelze kvalifikovat jako akt aplikace práva, učiněný při výkonu státní či jiné veřejné správy, ale že jde o rozhodnutí v majetkové, tedy občanskoprávní (§1 zákona č. 97/1963 Sb.), a tudíž v soukromoprávní věci; rozhodnutí takového – byť jiného než justičního – orgánu cizího státu nutno tedy ve výše uvedeném smyslu klást naroveň rozhodnutím vydávaným orgány justičními (§63 zákona č. 97/1963 Sb.). Proto takové rozhodnutí – ač nejustičního – orgánu cizího státu je (nebrání-li tomu další podmínky předepsané §64 až 66 zákona č. 97/1963 Sb., o kterýžto případ ovšem v posuzované věci nejde) vykonatelné podle zákona č. 97/1963 Sb.
Dospěl-li odvolací soud k závěru jinému resp. nezabýval-li se věcí z tohoto pohledu, je jeho právní posouzení neúplné a tedy i nesprávné. Protože na tomto nesprávném právním posouzení napadené rozhodnutí odvolacího soudu spočívá (§241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.), Nejvyšší soud je bez jednání (§243a odst. 1 o. s. ř.) podle §243b odst. 2, věty za středníkem o. s. ř. zrušil. Poněvadž důvody, pro něž bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí i pro rozhodnutí soudu prvního stupně, dovolací soud zrušil i je a věc tomuto soudu vrátil podle druhé věty třetího odstavce téhož ustanovení k dalšímu řízení.
Právní názor dovolacího soudu je závazný (§243d odst. 1, část první věty za středníkem o. s. ř.).
V novém usnesení soud prvního stupně rozhodne nejen o nákladech dalšího řízení, ale znovu i o nákladech řízení původního, tedy i dovolacího (§243d odst. 1, věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 21. ledna 2010
JUDr. Miroslava J i r m a n o v á ,v. r.
předsedkyně senátu
.