ECLI:CZ:NS:2010:20.CDO.259.2008.1
sp. zn. 20 Cdo 259/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudkyň JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Miroslavy Jirmanové v exekuční věci oprávněné P., a. s. , zastoupené advokátem, proti povinným 1) T., s. r. o. , a 2) P. s., s. r. o. , zastoupené advokátem, k uspokojení práv na nepeněžité plnění, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 73 Nc 480/2007, o dovolání oprávněné proti usnesení Městského soudu v Praze z 20. 8. 2007, č. j. 20 Co 315/2007-57, takto:
Usnesení Městského soudu v Praze z 20. 8. 2007, č. j. 20 Co 315/2007-57, se ruší a věc se tomuto soudu vrací k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
V záhlaví uvedeným rozhodnutím městský soud změnil usnesení z 21. 3. 2007, č. j. 73 Nc 480/2007-12, jímž obvodní soud nařídil exekuci svého usnesení ze 7. 2. 2007, č. j. 25 Nc 55/2007-16, „zakazujícího“ povinným jakýmkoli způsobem užívat tam specifikované pozemky ve vlastnictví oprávněné anebo tyto pozemky přenechat do užívání třetích osob, tak, že návrh na nařízení exekuce zamítl. Odvolací soud dospěl k závěru, že v daném případě byla vydána dvě soudní rozhodnutí, která se dotýkají týchž účastníků a která jim ukládají protichůdné povinnosti k týmž pozemkům. Zatímco exekuční titul zakazuje povinným jakýmkoli způsobem užívat předmětné pozemky, usnesení Obvodního soudu pro Prahu 9 z 2. 3. 2007, č. j. 53 C 31/2007-36, naopak zakazuje oprávněné, aby jakýmkoli způsobem povinným v užívání těchto pozemků bránila. Toto později vydané usnesení podle názoru odvolacího soudu ruší účinky dříve vydaného vykonávaného rozhodnutí ze 7. 2. 2007, z čehož městský soud dovozuje, že k exekuci navržené usnesení je materiálně nevykonatelné a není tak exekučním titulem ve smyslu §40 odst. 1 písm. a) exekučního řádu.
V dovolání oprávněná namítá nesprávné právní posouzení věci a existenci vady, jež mohla mít – a měla – za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Naplnění dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. spatřuje v názoru odvolacího soudu, že exekuční titul ze 7. 2. 2007 byl pozdějším usnesením z 2. 3. 2007 zrušen, a v (z tohoto názoru vyvozeném) závěru o materiální nevykonatelnosti k exekuci navrženého rozhodnutí. Stav, kdy byla vydána protichůdná předběžná opatření, považuje dovolatelka za stav vzniklý chybným postupem soudu prvního stupně, který však „není možné odstranit tím, že se jednomu předběžnému opatření dá v exekuci přednost na úkor předběžného opatření dřívějšího“. Exekuční titul byl vydán k návrhu dovolatelky z 5. 2. 2007, a usnesení soudu prvního stupně bylo odvolacím soudem potvrzeno; právní moci nabylo dne 29. 5. 2007. Naopak pozdější usnesení bylo vydáno k návrhu povinných z 26. 2. 2007, tedy v době, kdy „si museli být vědomi toho, že formulace jejich návrhu na vydání předběžného opatření je v rozporu s formulací výroku již vydaného exekučního titulu“. V rámci exekuce se tak povinní „dovolávají této protichůdnosti, kterou sami způsobili“, což je podle dovolatelky účelové, a výklad soudu je „nesprávný a poškozující její práva“.
Vadu řízení oprávněná dovozuje ze skutečnosti, že exekuční soud vůbec posuzoval, v jakém vztahu jsou obě rozhodnutí o předběžných opatřeních; v tomto směru podle jejího názoru zjevně vybočil z mezí exekučního řízení. S poukazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu z 29.3.2005, sp. zn. 20 Cdo 2668/2004, dovolatelka zdůrazňuje, že tak jako exekučnímu soudu nepřísluší přezkoumávat věcnou správnost titulu, nemůže se tento soud zabývat ani posouzením dovolenosti titulem ukládané povinnosti.
Dovolání – přípustné podle §238a odst. 1 písm. c) a odst. 2 o. s. ř. ve spojení s §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a §130 zákona exekučního řádu – je důvodné.
Jelikož vady podle ustanovení §229 odst. 1, odst. 2 písm. a) a b), odst. 3 o. s. ř. (tzv. zmatečnosti), k nimž je dovolací soud – je-li dovolání přípustné – povinen přihlédnout z úřední povinnosti (§242 odst. 3, věta druhá, o. s. ř.), v dovolání namítány nejsou a nevyplývají ani z obsahu spisu, a protože jinak je dovolací soud vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně jeho obsahového vymezení (§242 odst. 3, věta první, o. s. ř.), je předmětem dovolacího přezkumu právní závěr odvolacího soudu o nedostatku materiální vykonatelnosti podkladového rozhodnutí, odůvodněný názorem, že později vydané předběžné opatření ruší účinky dříve vydaného usnesení, na jehož základě se oprávněná domáhá exekuce.
Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud věc posoudil podle právní normy (práva hmotného i procesního), jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu – sice správně určenou – nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval (z podřazení skutkového stavu hypotéze normy vyvodil nesprávné závěry o právech a povinnostech účastníků).
Soud při věcném posuzování návrhu na nařízení exekuce zkoumá to, zda exekuční titul byl vydán orgánem, který k tomu měl pravomoc, zda je vykonatelný po stránce formální a materiální, zda oprávněný a povinný jsou věcně legitimováni, zda je výkon navrhován v takovém rozsahu, který stačí k uspokojení oprávněného, a zda právo není prekludováno.
Ze shora uvedeného plyne, že skutečností rozhodnou pro nařízení exekuce je existence vykonatelného rozhodnutí nebo jiného titulu (§40 odst. 1 exekučního řádu). V řízení, jež nařízení exekuce předchází, se proto soud zabývá mimo jiné i tím, zda exekuční titul je z hledisek zakotvených v příslušných právních předpisech vykonatelný, a to jak po stránce formální, tak i po stránce obsahové (materiální). Nevykonatelnost rozhodnutí je důvodem pro zamítnutí návrhu na nařízení exekuce, popřípadě pro zastavení exekuce, byla-li již pravomocně nařízena (§268 odst. 1 písm. a/ o. s. ř. ve spojení s ustanovením §52 odst. 1 exekučního řádu).
Exekučním titulem je v dané věci předběžné opatření vydané usnesením Obvodního soudu pro Prahu 9 ze 7. 2. 2007, č. j. 25 Nc 55/2007-16, které splňuje všechny podmínky vykonatelnosti, a to po stránce formální i materiální.
Skutečnost, že obvodní soud dne 2. 3. 2007 vydal jiné usnesení (č.j. 53 C 31/2007-36), které se týká (ovšem kromě dalších) stejných účastníků, jimž však ukládá protichůdné povinnosti k týmž pozemkům, je ve stadiu nařízení exekuce nevýznamná. Relevantní by mohla být – při splnění dalších podmínek – jen v řízení o zastavení exekuce.
Nijak (tím méně poukazem na příslušné zákonné ustanovení) nezdůvodněný závěr městského soudu, že později nařízené předběžné opatření ruší účinky dříve vydaného exekučního titulu, je tudíž nesprávný.
Dospěl-li odvolací soud k závěru jinému, je jeho právní posouzení věci nesprávné, a protože na tomto nesprávném právním posouzení napadené rozhodnutí spočívá (§241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.), Nejvyšší soud je bez jednání (§243a odst. 1 o.s.ř.), podle §243b odst. 2 věty za středníkem o.s.ř. zrušil a věc tomuto soudu vrátil podle druhé věty třetího odstavce téhož ustanovení k dalšímu řízení.
Právní názor dovolacího soudu je závazný (§243d odst. 1 část první věty za středníkem o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. ledna 2010
JUDr. Vladimír Mikušek, v. r.
předseda senátu