ECLI:CZ:NS:2010:20.CDO.259.2010.1
sp. zn. 20 Cdo 259/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční věci oprávněného Ing. M. Ch. , zastoupeného JUDr. Ilonou Chladovou, advokátkou se sídlem v Brně, Rybníček 4, proti povinnému M. H. , zastoupenému Mgr. Pavlem Procházkou, advokátem se sídlem v Brně, Kobližná 19, pro 29.487,- Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 69 Nc 2895/2003, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 25. 5. 2009, č. j. 20 Co 259/2009-65, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Krajský soud napadeným rozhodnutím potvrdil usnesení sp. zn. EX 1038/03-11 ze dne 16. 8. 2005, kterým soudní exekutor JUDr. Vít Novozámský, Exekutorský úřad Brno-město, Cejl 99, udělil příklep na označené nemovitosti v k.ú. Jundrov, obec Brno, vydražiteli Ing. L. V., a stanovil lhůtu k zaplacení nevyššího podání 333.334,- Kč do dvou měsíců od právní moci usnesení o příklepu, přičemž na nejvyšší podání započetl vydražitelem složenou jistotu ve výši 200.000,- Kč. Krajský soud uzavřel, že v odvolání nebylo namítáno nic, čím by mohla být zpochybněna správnost rozhodnutí exekutora o udělení příklepu. Pokud jde o námitku nesprávnosti ceny zjištěné znaleckým posudkem (podle níž byla stanovena výsledná cena dražených nemovitostí), ta povinnému již nepřísluší, neboť ji měl uplatnit v odvolání proti usnesení o ceně nemovitostí ze dne 13. 4. 2005, EX 1038/03, jež si povinný osobně převzal dne 18. 4. 2005 (jak vyplynulo z exekutorem předložené doručenky, která má charakter veřejné listiny ve smyslu §50f odst. 9 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, dále též jen „o. s. ř.“).
Povinný v dovolání, jehož přípustnost opírá o §237 odst. 1 písm. c) ve spojení s §238a odst. 1 písm. d) o. s. ř., namítá, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 2 písm. a/ a písm. b/ o. s. ř.). Přitom napadá cenu, za kterou byly předmětné nemovitosti vydraženy vzhledem k nejnižšímu podání stanovenému v dražební vyhlášce na základě znaleckého posudku Ing. M. K. Cenu stanovenou znalcem nepovažuje za správnou, znalec podle dovolatele nevycházel ze všech aspektů podstatných pro určení ceny nemovitosti, skutečná hodnota se pohybuje minimálně ve dvojnásobné výši, znalec vycházel z nesprávného dispozičního uspořádání a dalších nesprávných údajů (způsob vytápění, typ podlahy). Vadu řízení spatřuje v tom, že exekuce byla zahájena proti osobě jiného data narození (6. 4. 1974 a nikoli 16. 4. 1974) a v průběhu řízení bylo nesprávně uváděno i příjmení povinného (správné skloňování jeho příjmení je H - H a nikoli H – H.). Zásadní právní význam rozhodnutí spatřuje v tom, že „… v něm nejde jen o takovou právní otázku, na níž není usnesení odvolacího soudu z hlediska právního posouzení věci založeno. Zároveň řešená právní otázka má zásadní význam nejen v posuzované věci, ale z hlediska rozhodovací činnosti soudů vůbec …“. Navrhl, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu i usnesení soudního exekutora zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud projednal věc a rozhodl o dovolání podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. 6. 2009 (čl. II Přechodných ustanovení, bod 12. zákona č. 7/2009 Sb.), dále též jen „o. s. ř.“.
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Je-li napadeným rozhodnutím – jako v projednávaném případě – usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o udělení příklepu, je dovolání ve smyslu §238a odst. 1 písm. e) o. s. ř., ve znění do 30. 6. 2009, přípustné za podmínek vymezených v §237 odst. 1 písm. b) nebo c) o. s. ř. (srov. §238a odst. 2 o. s. ř.). Protože použití ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. je vyloučeno (usnesení soudu prvního stupně nepředcházelo dřívější – odvolacím soudem zrušené rozhodnutí, jímž by soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak), je možné přípustnost dovolání posuzovat jen v intencích ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., jež ji spojuje se závěrem dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu shora citovaných ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí ve věci samé po právní stránce, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu. Způsobilým dovolacím důvodem je tudíž jen důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Tímto důvodem, včetně jeho obsahového vymezení je dovolací soud vázán a pouze v jeho intencích posuzuje, zda rozhodnutí odvolacího soudu má skutečně zásadní právní význam (§242 odst. 3, věta první, o. s. ř.).
Naopak případné vady řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (k nimž patří i výtka uvedení chybného data narození povinného) přípustnost dovolání ve smyslu §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. – vyjma výjimečného případu, o který zde nejde, kdy otázka, zda je či není takové vady, vychází ze střetu odlišných právních názorů na výklad procesněprávního předpisu – založit nemohou. Dovolací soud je zohlední jen, je-li dovolání přípustné (§242 odst. 3, věta druhá, o. s. ř.), a tento předpoklad v projednávaném případě, kdy napadené rozhodnutí není zásadního právního významu, naplněn není.
Dovolatel konkrétní argumenty ve prospěch závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, neuvedl a ani hodnocením námitek v dovolání obsažených k takovému závěru dospět nelze. Není totiž žádného podkladu pro úsudek, že odvolací soud při posuzování (právních) otázek, jež jsou ve stadiu příklepu ve výkonu rozhodnutí (exekuci) významné, uplatnil právní názory nestandardní, resp. vybočující z mezí ustálené soudní praxe.
Řízení o výkon rozhodnutí (exekuce) prodejem nemovitosti je rozděleno do několika relativně samostatných fází (1/ nařízení výkonu rozhodnutí, 2/ určení ceny nemovitosti a jejího příslušenství, ceny závad a práv s nemovitostí spojených, určení závad, které prodejem v dražbě nezaniknou, a určení výsledné ceny, 3/ vydání dražební vyhlášky, 4/ prodej nemovitosti v dražbě, 5/ rozvrh rozdělované podstaty), v nichž se řeší vymezený okruh otázek, přičemž pravomocné rozhodnutí, jímž je ukončen určitý úsek, je předpokladem pro další pokračování v řízení a současně vylučuje možnost v další fázi znovu řešit otázky, o kterých již bylo rozhodnuto (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 5. 2007, sp. zn. 20 Cdo 2006/2006, usnesení ze dne 10. 1. 2008, sp. zn. 20 Cdo 2769/2006).
V projednávané věci bylo usnesení o ceně ze dne 13. 4. 2005, EX 1038/03 (založené na čl. 8 soudního spisu), povinnému řádně doručeno dne 18. 4. 2005, povinný proti němu opravný prostředek nepodal, usnesení tedy dne 4. 5. 2005 nabylo právní moci. Výsledná cena nemovitostí v něm byla stanovena v souladu se závěry posudku soudního znalce Ing. Miroslava Kovalčíka ze dne 31. 1. 2005, č. 4803-36/05, ve výši 500.000,- Kč. Následně vydaná dražební vyhláška ze dne 23. 5. 2005 (na čl. 14 soudního spisu), jež opět uvádí výslednou cenu dražených nemovitostí a stanoví nejnižší podání ve výši dvou třetin výsledné ceny nemovitostí 333.334,- Kč, byla povinnému řádně doručena dne 3. 6. 2005, povinný opravný prostředek nepodal, a tak nabyla právní moci dne 20. 6. 2005.
Vyjadřuje-li tedy nyní povinný nesouhlas s cenou nemovitostí, jak ji stanovil znalec a poté usnesení soudního exekutora ze dne 13. 4. 2005, z níž se pak odvíjí i výše nejnižšího podání uvedeného v dražební vyhlášce (§336e odst. 1 o. s. ř.), pak takovou námitku v této fázi řízení již zohlednit nelze, neboť je jí zpochybňována správnost řešení v předcházejícím úseku již najisto postavených (rozhodnutých) otázek, a sice určení výsledné ceny nemovitostí, od níž se výše nejnižšího podání odvíjí, případně určení výše nejnižšího podání v dražební vyhlášce.
Protože odvolací soud k přezkumu předložené otázky vyřešil v souladu se standardní judikaturou, jeho rozhodnutí tudíž zásadní právní význam ve smyslu §237 odst. 1 písm. c), odst. 3 o. s. ř. nemá. Dovolání, které není přípustné podle žádného v úvahu připadajícího ustanovení občanského soudního řádu, Nejvyšší soud bez jednání (§243a odst. 1, věta první, o. s. ř.) odmítl (§243b odst. 5, věta první, §218 písm. c/ o. s. ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29.dubna 2010
JUDr. Miroslava Jirmanová, v. r.
předsedkyně senátu